Struktura a druhové složení. Asociace zahrnuje lesy s javorem klenem (Acer pseudoplatanus) a bukem lesním (Fagus sylvatica) ve stromovém patře a dominancí udatny lesní (Aruncus dioicus) nebo měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva) v bylinném patře. Podle ekologie stanovišť spoludominují nebo někdy i převládají jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), lípa srdčitá (Tilia cordata), habr obecný (Carpinus betulus), smrk ztepilý (Picea abies) a jedle bělokorá (Abies alba). Významněji se dále uplatňují javor mléč (Acer platanoides), jilm drsný (Ulmus glabra) a lípa velkolistá (Tilia platyphyllos). V keřovém patře jsou důležitými dřevinami líska obecná (Corylus avellana), bez černý (Sambucus nigra) a bez červený (S. racemosa). Jde většinou o zapojené porosty, stromové patro však může být kvůli nestabilnímu substrátu do různé míry prosvětlené. V bylinném patře převládají kromě dominantních druhů běžné druhy mezofilních lesů, např. Asarum europaeum, Athyrium filix-femina, Dryopteris filix-mas, Galeobdolon luteum agg., Galium odoratum, Mercurialis perennis, Oxalis acetosella a Senecio nemorensis agg. Pravidelně a s větší pokryvností zde nacházíme druhy náročné na půdní vlhkost a živiny včetně nitrofytů, např. Geranium robertianum, Impatiens noli-tangere, Petasites albus, Pulmonaria officinalis agg., Ranunculus lanuginosus a Urtica dioica. Naopak téměř scházejí acidofyty. V porostech se obvykle vyskytuje 20–35 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti kolem 400 m2. Významně se uplatňují mechy, častěji např. Eurhynchium angustirete, Plagiomnium undulatum a Rhizomnium punctatum.
Stanoviště. Udatnové a měsíčnicové javořiny představují stanovištně vyhraněný typ suťových a roklinových lesů. Jsou vázány na příkré svahy, zejména jejich úpatní části. Substráty jsou svahové sedimenty o různé textuře. Obvykle jde buď o hlinité svahoviny, kde je půdním typem koluvizem, anebo o kamenité svahy s rankery nebo rankerovými kambizeměmi, na vápencích s rendzinami. Makroklimaticky není tato asociace příliš vyhraněná, vyskytuje se od nejnižších poloh po montánní stupeň (převážně 300–900 m n. m.). Výjimečně byla zaznamenána až pod horní hranicí lesa (1255 m n. m.; Velká kotlina v Hrubém Jeseníku). Podstatnějším faktorem je mezoklima, které má tendenci k inverzím a je relativně vlhčí a chladnější než klima okolí.
Dynamika a management. Stejně jako u všech suťových lesů je dynamika společenstva určena nestabilním substrátem a v případě starých porostů samovolným rozpadem stromového patra. To tvoří dřeviny, které jsou adaptovány na narušování a vyznačují se dobrou schopností vegetativní obnovy (zejména javory a lípy). Obhospodařované porosty poskytují měkké dřevo listnáčů, případně dřevo smrkové nebo jedlové.
Variabilita. Variabilita asociace je do určité míry dána dominancí buď udatny lesní, nebo měsíčnice vytrvalé. Tradičně se proto rozlišují dvě samostatné asociace: Arunco-Aceretum Moor 1952 a Lunario-Aceretum Schlüter in Grüneberg et Schlüter 1957. Vzhledem ke vzájemně velmi podobné a přitom vyhraněné ekologii jsme tato společenstva sloučili do jedné asociace, jejíž variabilitu určuje hlavně gradient nadmořské výšky. Rozlišujeme čtyři varianty:
Varianta Galium sylvaticum (LBF03a) je teplomilnější varianta udatnových javořin rozšířená v pahorkatinách celé České republiky, nejhojněji v nadmořských výškách 250–500 m. Její diagnostické druhy jsou Campanula rapunculoides, Galium sylvaticum, Hedera helix, Hepatica nobilis, Melica nutans a Stellaria holostea. Z dřevin jsou výrazněji zastoupeny Carpinus betulus, Corylus avellana a Ribes alpinum.
Varianta Petasites albus (LBF03b) zahrnuje udatnové javořiny montánního stupně vyskytující se poměrně vzácně hlavně v Hrubém Jeseníku a Moravskoslezských Beskydech. Ty se vyznačují druhově bohatým bylinným patrem, odlišeným od ostatních variant výskytem několika vlhkomilných druhů (např. Cardamine amara, Chrysosplenium alternifolium, Crepis paludosa, Petasites albus a Stellaria nemorum) a chladnomilnějších druhů (např. Campanula latifolia, Gentiana asclepiadea, Luzula sylvatica, Ranunculus platanifolius, Scrophularia scopolii a Stachys alpina).
Varianta Alliaria petiolata (LBF03c) zahrnuje měsíčnicové javořiny Českého masivu, kde se vyskytují v nadmořských výškách od 300 do 700 m. Zaznamenány byly např. v Branžovském hvozdu, Brdech, Českém středohoří a Moravském krasu. Kromě druhů teplejších mezofilních lesů (např. Hepatica nobilis a Lathyrus vernus) je charakterizují nitrofilní byliny, jako jsou Alliaria petiolata, Chaerophyllum temulum, Galium aparine, Lamium maculatum a Omphalodes scorpioides. V jarním aspektu jsou zastoupeny četné geofyty, např. Corydalis spp. a Gagea lutea. V Moravském krasu se v této vegetaci vzácně vyskytují ohrožené druhy Actaea europaea a Cyclamen purpurascens.
Varianta Salvia glutinosa (LBF03d) sdružuje měsíčnicové bukové javořiny submontánního a montánního stupně karpatských pohoří, které však zasahují i do menších nadmořských výšek a do okrajových částí Českého masivu. Charakterizují je jednak druhy s afinitou k humózním lesním půdám (např. Circaea lutetiana, Dentaria bulbifera a Galium odoratum), jednak druhy vázané v České republice hlavně na karpatskou oblast (Dentaria glandulosa, Isopyrum thalictroides a Salvia glutinosa, vzácně i Euphorbia amygdaloides). Na některých místech se vyskytuje Asplenium scolopendrium.
Hospodářský význam a ohrožení. Hospodářský význam je malý, neboť tyto lesy jsou vázány na obtížně přístupná stanoviště a vyskytují se maloplošně. Často jsou to lesy zvláštního určení nebo lesy ochranné. Obě dominanty bylinného patra patří mezi vzácnější druhy flóry České republiky, avšak ohroženy spíš nejsou, podobně jako není ohrožena tato asociace.