Struktura a druhové složení. Porosty mají výrazně mozaikovitou strukturu, která odpovídá členitému terénu. Dominuje dvojice nápadně kvetoucích statných bylin, a to udatna lesní (Aruncus vulgaris) a měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), spolu s dalšími vysokými bylinami (např. Urtica dioica) a druhem Rubus idaeus. Dále jsou hojné menší dvouděložné byliny (např. Actaea spicata, Circaea alpina, Galeobdolon luteum s. l., Geranium robertianum a Petasites albus), lesní trávy (např. Calamagrostis arundinacea a Poa nemoralis) a kapradiny (např. Dryopteris filix-mas, Polystichum aculeatum a vzácně také Phyllitis scolopendrium). Počet druhů v porostech silně kolísá. Na plochách o velikosti 4–25 m² bývá v silně zapojených porostech přítomno jen kolem 10 druhů cévnatých rostlin, kdežto v řidších porostech na členitém mikroreliéfu stoupá jejich počet přes 20. Dobře vyvinuté a druhově bohaté bývá mechové patro. V porostech se často vyskytují keře, např. Lonicera xylosteum a Ribes alpinum. Na konkávních tvarech terénu bývá vegetace zapojená, s dominancí vysokých bylin, na skalních výchozech je naopak řídká. Porosty jsou často shora kryty přesahujícími korunami stromů.
Stanoviště. Arunco-Lunarietum je asociace stinných humózních sutí, skalnatých svahů a erozních závěrů roklí s povrchovým ronem humusu. V České republice je vázána na hluboká údolí, vzácně na horské svahy ve velkém rozpětí nadmořských výšek – přibližně od 150 m (na Děčínsku) po 900 m. Svahy jsou převážně severní až východní orientace, případně jsou zacloněny protisvahem, a dosahují sklonu až 70°. Vyskytují se na nich mokvavé skály, pramenné vývěry a strmé svahové rýhy ovlivňované erozními splachy při deštích. Tato místa preferuje Aruncus vulgaris, zatímco Lunaria rediviva osídluje hlavně suťové osypy a akumulace balvanů. Kontaktní vegetací jsou většinou suťové lesy svazu Tilio-Acerion. Vzácněji se toto společenstvo vyskytuje také v otevřených zářezech potoků, lemech lesních cest a na zastíněných a vlhkých starých zdech na kontaktu se suťovými lesy. Ojedinělým typem stanoviště této vegetace je suťový kužel na dně propasti Macocha v Moravském krasu, kde se primární bezlesí udržuje díky silnému zastínění okolními skalami.
Dynamika a management. Jde o přirozené společenstvo vznikající v malých porostních mezerách a lemech suťových lesů. Udržuje se zde stabilně, protože populace dominantních druhů přetrvávají s menší pokryvností v zástinu lesa a po otevření stromového patra se opět rozrůstají. Lokálně a v dlouhém časovém odstupu bývají porosty narušovány při pádu stromů nebo balvanů, průchodu zvěře nebo při nárazové erozi za velkých dešťů.
Hospodářský význam a ohrožení. Jde o vzácné a maloplošné společenstvo s výskytem na speciálních stanovištích, kde se neuplatňují přímé ekonomické zájmy člověka. Aktuálně se nezdá být ohroženo, přesto je možné, že pomalu mizí vlivem přezvěření lesů a převodu rozvolněných lesních porostů na vysoké stinné kmenoviny.