Struktura a druhové složení. Jde o zapojené nebo mírně rozvolněné vytrvalé porosty s dominantní klejichou hedvábnou (Asclepias syriaca) dosahující výšky až 1,5 m. Společenstvo je obvykle jednovrstevné až dvouvrstevné; ve vyšší vrstvě se spolu s klejichou vyskytují některé statné širokolisté ruderální hemikryptofyty (např. Artemisia vulgaris a Urtica dioica) a trávy (např. Calamagrostis epigejos a Elytrigia repens). V nižší vrstvě roste jen málo druhů: častěji Achillea collina, Carex hirta, Equisetum arvense a proplétá se plazivý Rubus caesius. V porostech se obvykle vyskytuje 15–30 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 10–20 m². Mechové patro se vyvíjí jen zřídka.
Stanoviště. Porosty s dominantní Asclepias syriaca se vyskytují podél cest, železnic, na okrajích vinic, v okolí textilních závodů, na rumištích v sídlech a také v okolí vodních toků nebo na březích slepých ramen. Stanoviště jsou většinou osluněná nebo mírně zastíněná. Půdy jsou různého složení od hlinitých po kamenité, často vysychavé a bohaté dusíkatými látkami.
Dynamika a management. V minulosti se klejicha hedvábná pěstovala jako okrasná a textilní rostlina (Slavík in Slavík et al. 2000: 64–72) a některé její porosty mohou být pozůstatkem kultury. Kolonizuje však i nová stanoviště díky ochmýřeným semenům, která mohou být přenášena na velké vzdálenosti jednak větrem, ale zřejmě i na vozidlech a vodou. Na stanovišti se tato vytrvalá rostlina dlouhodobě udržuje a šíří pomocí dlouhých plazivých oddenků. Je schopna vytvořit husté zapojené porosty a omezit v růstu ostatní konkurenčně slabší druhy. Fenologické optimum má společenstvo v létě. Porosty klejichy lze omezit sečí, nejlépe před dobou květu. Její šíření v posledních 10–15 letech na jižní Moravě souvisí jednak s upouštěním od seče náspů, příkopů a okrajů cest, jednak s rekonstrukcí železnic, při níž byl z železničních náspů na mnoha místech velkoplošně stržen vegetační pokryv.
Variabilita. Na sušších stanovištích s vysychavými štěrkovitými půdami se ve společenstvu uplatňuje větší množství dvouletých až vytrvalých ruderálních druhů (např. Artemisia vulgaris, Cichorium intybus, Melilotus officinalis a Reseda lutea), zatímco na vlhčích místech lze rozlišit porosty s větším podílem lučních dvouděložných bylin (např. Galium album subsp. album) a trav (např. Arrhenatherum elatius, Elytrigia repens a Poa pratensis s. l.). V těchto porostech se také častěji vyskytuje plazivý Rubus caesius a ovíjivá liána Calystegia sepium. Kvůli nedostatku snímků u společenstva nerozlišujeme varianty.
Hospodářský význam a ohrožení. V teplých oblastech patří Asclepias syriaca mezi potenciální nebezpečné polní plevele. Rostlina se v současnosti pěstuje pro okrasné účely, je však v syrovém stavu jedovatá (Slavík in Slavík et al. 2000: 64–72).