Struktura a druhové složení. Porosty mají většinou ráz stejnověkých kulturních lesů, ve kterých převládá borovice lesní (Pinus sylvestris), občas s příměsí smrku ztepilého (Picea abies) nebo modřínu opadavého (Larix decidua), který zde však patrně není původní. Keřové patro většinou chybí, případně je tvořeno zmlazením borovice nebo smrku. Bylinné patro bývá zapojené a nezřídka druhově poměrně bohaté, s dominancí keříčků (Calluna vulgaris, Erica carnea, Vaccinium myrtillus a V. vitis-idaea) a trav (Avenella flexuosa, Calamagrostis arundinacea, Festuca ovina a Molinia caerulea agg.). Diagnostická je přítomnost druhu Silene vulgaris, který je v Českém masivu nápadně vázán na hadcový podklad. Na svazích kolem hadcových skalek se občas vyskytuje i serpentinofyt Asplenium cuneifolium. Časté jsou pastevní druhy Achillea millefolium agg., Agrostis capillaris, Knautia arvensis, Lotus corniculatus a Pimpinella saxifraga, jakož i teplomilné druhy Anthericum ramosum, Brachypodium pinnatum nebo Centaurea scabiosa. V porostech se obvykle vyskytuje 15–25 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti kolem 200 m2. V mechovém patře rostou běžné druhy acidofilních borů, jako je Hypnum cupressiforme s. l. nebo Pleurozium schreberi.
Stanoviště. Porosty jsou vázány na ostrůvkovité výskyty hadců v kolinním až montánním stupni. Borovice na nich převládá díky nepříznivým až toxickým účinkům hadcového podkladu, který ji zvýhodňuje v konkurenci s ostatními dřevinami. Nepříznivé vlastnosti hadce spočívají v nadbytku hořčíku a nedostatku vápníku, přítomnosti těžkých kovů (nikl, chrom a kobalt) a nedostatku některých živin (především draslíku, ale i dusíku a fosforu; Walker 1954). Na svazích často vystupuje hadec na povrch a převládajícím půdním typem je ranker, na plošinách přecházející v kambizem rankerovou, která může být v terénních sníženinách oglejená. Ve větších nadmořských výškách a na méně svažitém terénu se ve svrchní části půdy hromadí vrstva surového humusu, která se projevuje menším zastoupením typických druhů této asociace v porostu.
Dynamika a management. Reliktní bory na hadcích zůstávaly zřejmě rozvolněné i v průběhu holocenního klimatického optima, pro které bylo typické převládnutí zapojeného smíšeného lesa, a sloužily tak jako refugia světlomilných druhů. Ve středověku byly některé lokality odlesněny a vypásány, což bylo zřejmě příčinou rozšíření pastevních druhů v podrostu. Většina hadcových lokalit ve středních a větších nadmořských výškách je dnes zalesněna, většinou stejnověkými monokulturami borovice, jejichž přirozená obnova je nesnadná, navíc starší porosty borovice výrazně prosychají (Průša 2001).
Variabilita. Lokality hadcových borů se liší svou nadmořskou výškou a krajinným kontextem. Níže položené porosty na křemžských hadcích, které navazují na říční údolí, jsou charakteristické výskytem teplomilnějších druhů (např. Anthericum ramosum, Centaurea scabiosa, Galium glaucum a Viscaria vulgaris) a častější přítomností hadcové kapradiny Asplenium cuneifolium, rostoucí na skalnatých svazích s obnaženým hadcovým substrátem. Ve výše položených porostech na mnichovských hadcích jsou naopak přítomny vlhkomilnější druhy (např. Calamagrostis villosa a Potentilla erecta) a vyskytuje se zde také Erica carnea.
Hospodářský význam a ohrožení. Hospodářský význam hadcových borů je malý, protože borovice má na tomto stanovišti nízkou bonitu. Pro ochranu přírody mají hadcové bory význam jako biotop vzácných a ohrožených druhů rostlin, např. Dianthus carthusianorum subsp. capillifrons, Erica carnea, Knautia arvensis subsp. serpentinicola, Polygala chamaebuxus a hadcového endemitu Cerastium alsinifolium. Většina porostů hadcových borů se nachází v chráněných územích a bezprostřední ohrožení jim nehrozí.