Struktura a druhové složení. Zpravidla jednovrstevné až dvouvrstevné společenstvo s dominantním kamyšníkem přímořským (Bolboschoenus maritimus) a dalšími druhy indikujícími minerálně bohatý až zasolený substrát (Aster tripolium subsp. pannonicus, Juncus gerardii, Lotus tenuis, Melilotus dentatus, Puccinellia distans aj.). Do porostů proniká i kamyšník polní (Bolboschoenus planiculmis), který může tvořit směsnou populaci s kamyšníkem přímořským nebo jej jako dominanta zcela nahradit. Pokryvnost porostu závisí na době přeplavení vodou. Při zaplavení od jara do počátku léta převládá kamyšník a pokryvnost ostatních druhů není velká; někdy vzniká spodní vrstva porostů s druhy typickými pro obnažené dno. Naopak při krátkodobém zaplavení nebo pouhém podmáčení půdy vzniká hustší porost s Agrostis stolonifera, Carex otrubae, Potentilla anserina, Puccinellia distans, Pulegium vulgare, Ranunculus repens aj. Druhové složení závisí na stupni zasolení substrátu: v maďarských slaných jezerech je dominantní pouze Bolboschoenus maritimus, který tam tvoří rozsáhlé homogenní porosty, zatímco B. planiculmis se v nich nevyskytuje (Hroudová et al. 1999). Naše porosty asociace Astero-Bolboschoenetum compacti patří v rámci třídy Phragmito-Magno-Caricetea k druhově bohatým. Počet druhů cévnatých rostlin se většinou pohybuje v rozmezí 9–20 na plochách o velikosti 4–25 m². Mechové patro nebylo v porostech na našem území zjištěno.
Stanoviště. Společenstvo se vyskytuje v zaplavovaných terénních prohlubních a podmáčených místech na minerálně bohatých podkladech. Méně často roste při okrajích mělkých nádrží nebo v menších tůních, případně na místech průběžně sycených vodou minerálních pramenů. Stanovištní podmínky jsou typické pro vnitrozemská slaniska s kontinentálním klimatem: dochází k zaplavení vodou na jaře a začátkem léta, na které navazuje postupné vysychání v závislosti na množství srážek daného roku. Během vysychání vody se zvyšuje koncentrace solí při povrchu půdy (Bodrogközy 1966, Vicherek 1973). Velmi výrazné kolísání vodní hladiny i koncentrace solí v povrchové vrstvě půdy bylo zjištěno v maďarských slaných jezerech, kde se při letním přísušku srážejí soli na povrchu půdy a pH půdy vzrůstá na hodnoty 7,9–10,3. Stanoviště v České republice mají menší salinitu, přitom více síranů a méně NaCl, a pH 7,8–8,4 (Bodrogközy 1966, Hroudová et al. 1999).
Dynamika a management. Společenstvo představuje přirozenou vegetaci dočasně zaplavovaných prohlubní a v létě vysychajících mělkých jezer na minerálně bohatých podkladech. V České republice pokračuje úbytek jeho stanovišť, způsobený změnou vodního režimu, ruderalizací, přeměnou na pole nebo jiným hospodářským využitím; v současné době jsou zachovány pouze fragmenty dřívějšího rozšíření. Záchranný management při poklesu hladiny podzemní vody a následném zatravnění může spočívat ve vytvoření nových prohlubní nebo příkopů, kde voda vystupuje nad povrch půdy, a ve vysekávání rákosu při jeho expanzi.
Variabilita. Vzhledem k malému počtu historických fytocenologických snímků s určeným dominantním druhem rodu Bolboschoenus a malému počtu současných lokalit tohoto společenstva lze jen obtížně posoudit jeho variabilitu. Vicherek (1973) rozlišil subasociace Bolboschoenetum maritimi continentale Soó (1927) 1957 typicum (Wendelberger 1943) Bodrogközy 1966, B. m. c. phragmitetosum (Rapaics 1927) Soó 1957 a B. m. c. schoenoplectetosum tabernaemontani (Rapaics 1927) Soó 1957. Směsné porosty Bolboschoenus maritimus a Phragmites australis se místy vyskytují na kontaktu rákosin na pobřeží rybníků a okolních slanomilných společenstev, například v okolí rybníka Nesyt u Sedlce na Mikulovsku, jejich druhové složení je však velmi variabilní. Obdobné společenstvo Bolboschoeno-Phragmitetum Borhidi et Balogh 1970 bylo popsáno od Velenckého jezera v Maďarsku (Borhidi & Balogh 1970).
Hospodářský význam a ohrožení. Tato vegetace nemá a zřejmě ani v minulosti neměla přímé hospodářské využití, nanejvýš mohla být jako součást komplexů slaništních pastvin extenzivně přepásána dobytkem. Dnes má Astero-Bolboschoenetum compacti význam hlavně pro zachování biodiverzity zasolených mokřadů. V porostech této asociace se vyskytují některé ohrožené druhy rostlin vázané na slaniska, např. Aster tripolium subsp. pannonicus, Carex secalina, Cirsium brachycephalum, Eleocharis uniglumis, Juncus gerardii a Scutellaria hastifolia. Dominantní Bolboschoenus maritimus lze u nás zařadit mezi silně ohrožené druhy (Ducháček et al. 2006).