Asociace LBC04

Athyrio distentifolii-Fagetum sylvaticae Willner 2002

Horské klenové bučiny

nové hledání

Struktura a druhové složení. Asociace stojí na pomezí mezi bučinami, papratkovými smrčinami a vysokobylinnými nivami třídy Mulgedio-Aconitetea. Stromové patro tvoří buk lesní (Fagus sylvatica) a javor klen (Acer pseudoplatanus), někdy i bříza karpatská (Betula carpatica). Běžně je přimíšen smrk ztepilý (Picea abies). Na stanovištích v karech mají stromy vlivem tlaku ležícího sněhu nízký a křivý („šavlovitý“) vzrůst (Fanta 1981). Keřové patro nezřídka splývá se stromovým. Jeho častými dřevinami jsou kromě druhů stromového patra zejména jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), vrba slezská (Salix silesiaca), růže převislá (Rosa pendulina), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) a v Krkonoších jeřáb sudetský (Sorbus sudetica). Bylinné patro je obvykle zapojené a dominují v něm druhy vysokobylinných niv, např. papratka horská (Athyrium distentifolium), havez česnáčková (Adenostyles alliariae), mléčivec alpský (Cicerbita alpina) a kýchavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum). Časté jsou vlhkomilné byliny snášející stinná a chladnější stanoviště, např. Aconitum plicatum, Allium ursinum, Chaerophyllum hirsutum, Chrysosplenium alternifolium, Circaea alpina, Petasites albus, Ranunculus platanifolius, Rumex arifolius, Stellaria nemorum a Streptopus amplexifolius. V bylinném patře se dále silně uplatňují lesní druhy půd bohatých živinami a organickou hmotou (např. Actaea spicata, Athyrium filix-femina, Dryopteris filix-mas, Galeobdolon luteum agg., Galium odoratum, Gymnocarpium dryopteris, Mercurialis perennis, Milium effusum a Paris quadrifolia), stejně jako druhy kyselých a chudých půd horských lesů (např. Calamagrostis arundinacea, C. villosa, Luzula sylvatica, Polygonatum verticillatum a Vaccinium myrtillus). V porostech se obvykle vyskytuje 25–45 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti kolem 400 m2. Mechové patro je různě vyvinuto.

Stanoviště. Tato ekologicky úzce vyhraněná asociace je vázána na chladné a vlhké polohy v horách přibližně v nadmořských výškách 900–1150 m. Substrátem jsou živinami a vodou dobře zásobené zazemněné sutě. Půdy jsou kyselé (pH 4–6), zpravidla s velkou sorpční kapacitou (Husová 1973a). Porosty jsou narušovány tlakem sněhové pokrývky, případně lavinami (Jeník 1961, Fanta 1981). Takové podmínky poskytují hluboce zaříznutá údolí horských toků a ledovcové kary. Někdy se však asociace vyskytuje i na relativně plochých terénech se skeletovitými půdami.

Dynamika a management. V karech představuje tato asociace ekoton mezi lavinami silněji narušovaným bezlesím s vegetací subalpínských křovin a vysokých bylin třídy Mulgedio-Aconitetea a okolními smrčinami, které jsou narušovány jen vzácně. Fanta (1981) spojuje výskyt buků pokřivených plazivým sněhem v karech přímo s touto asociací. Také mimo kary lze předpokládat určité narušení svahovými pohyby a dlouho vytrvávající sněhovou pokrývkou, které společně se suťovým substrátem přispívají k nestabilitě a větší otevřenosti stromového patra. Management horských klenových bučin v rezervacích je a také v minulosti zřejmě většinou byl velmi omezený, neboť jen na snadněji dostupných lokalitách mohly být porosty těženy.

Variabilita. Vzhledem k malému počtu fytocenologických snímků této asociace z našeho území její variabilitu nehodnotíme. Husová (in Moravec et al. 2000: 228–234) však od nás uvádí subasociace Aceri-Fagetum cicerbitetosum alpinae Hartmann et Jahn 1967 a A.-F. adenostyletosum alliariae Bartsch et Bartsch 1940.

Hospodářský význam a ohrožení. Hospodářský význam nemají horské klenové bučiny v současnosti žádný. V minulosti byly kvůli nekvalitnímu dřevu a obtížné přístupnosti některých porostů využívány jen lokálně. Z ochranářského hlediska však jde o cenné, mimo chráněná území lidskou činností ohrožené společenstvo, a to především výsadbou smrku po vykácení starých porostů. Vyskytují se v něm některé vzácné druhy, např. Polystichum aculeatum, P. braunii a Sorbus sudetica. Příkladem negativního vývoje ve druhé polovině 20. století je stav lesů v údolí Divoké Desné v Hrubém Jeseníku, kde byly ještě koncem šedesátých let horské klenové bučiny dobře vyvinuty (Husová 1973a, b), dnes z nich však nezbývá téměř nic, pravděpodobně vlivem kyselých dešťů v kombinaci s intenzivním hospodářským využitím lokality.

Citace: Hédl R. (2013): Athyrio distentifolii-Fagetum sylvaticae Willner 2002. – In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 4. Lesní a křovinná vegetace [Vegetation of the Czech Republic 4. Forest and shrub vegetation], p. 256–259, Academia, Praha.
Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací.