Struktura a druhové složení. Fyziognomii vícevrstevných porostů tohoto společenstva určuje především dominantní lebeda lesklá (Atriplex sagittata). Porosty jsou druhově chudé. Vedle Atriplex sagittata jsou zastoupeny vysoké jednoleté byliny (např. Atriplex patula, Chenopodium album agg., Lactuca serriola a Tripleurospermum inodorum) spolu s některými vytrvalými druhy (např. Artemisia vulgaris, Cirsium arvense, Elytrigia repens a Urtica dioica). V přízemní vrstvě, která bývá spoře vyvinuta zpravidla jen na kontaktu asociace s polními kulturami, se poněkud zvětšuje účast jednoletých plevelů. Porosty jsou obvykle 150–200 cm vysoké. Při velmi dobrých půdních podmínkách a dostatku vlhkosti mohou dosahovat až 3 m (Toběrná 1969). Pokryvnost porostů je velká, obvykle přesahuje 75 %. Vyskytuje se v nich zpravidla 10–15 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 4–25 m². Mechy bývají přítomny jen výjimečně; zaznamenány byly např. Ceratodon purpureus a Pleurozium schreberi.

Stanoviště. Porosty asociace se vyvíjejí na čerstvě navršeném materiálu na navážkách hlinitých až hlinitojílovitých půd, řidčeji na popelových, škvárových nebo smíšených půdách na skládkách. Podmínkou jejich vývoje je dostatek živin v půdě (Wittig 2002). Takovými stanovišti jsou např. obnažené půdy podél silničních příkopů, lokality v nejbližším okolí sídlišť a stavenišť, skládky, stará hnojiště, komposty a okolí silážních jam. Společenstvo se vyskytuje na půdách, které jsou poměrně teplé v průběhu celého vegetačního období (Grüll & Květ 1978). Porosty Atriplex sagittata jsou odolné vůči vysychání půdy během horkých letních měsíců, což jim umožňuje přežívat na osluněných, silně vysychavých sypkých rumištních půdách. Naopak trvale zamokřené půdy tento druh nesnáší. Atriplex sagittata je tolerantní vůči zvýšenému obsahu solí v půdách; osídluje půdy obohacené amonnými solemi i zasolené půdy silničních okrajů s velkým obsahem NaCl nebo KCl (Kopecký & Lhotská 1990). Na úspěšném šíření populací této lebedy v krajině má značný podíl velká přizpůsobivost druhu vůči rozličným stanovištním podmínkám a schopnost tvořit obrovské množství plodů (Mandák 2003a).

Dynamika a management. Na čerstvě vyhrnutých substrátech se společenstvo Atriplicetum nitentis objevuje poměrně rychle, během jednoho až dvou let. Vývoj porostů během vegetačního období je v rámci společenstev svazu Atriplicion zřejmě nejdelší, neboť trvá od března až do pozdního podzimu. Porosty lebedy lesklé (Atriplex sagittata) jsou často vitální ještě v listopadu a jejich růst končí až s nástupem mrazů. Na jedné lokalitě může tato vegetace přežívat více než tři roky. Asociace Atriplicetum nitentis a Chenopodietum stricti jsou nejčastějšími iniciálními stadii sukcesních řad ruderální vegetace (P. Pyšek & Rydlo 1984). Obě asociace se vyskytují na stejných místech a jsou propojeny četnými přechody. Podle toho, na jaké lokalitě se společenstvo vyvíjí, pronikají do něj v různé míře druhy iniciálních a pokročilejších sukcesních stadií ruderální vegetace. Na půdách středně zásobených živinami je Atriplicetum nitentis často střídáno asociací Tanaceto vulgaris-Artemisietum vulgaris, zatímco na živinami bohatých půdách může sukcesní řada vést ke společenstvům Urtico urentis-Chenopodietum boni-henrici, poté k Elytrigio repentis-Aegopodietum podagrariae a pokračovat k vegetaci s dominantní Sambucus nigra (A. Pyšek 1973, 1977b, P. Pyšek 1992, Mandák 2003a). Na mosteckých výsypkách a pražských skládkách vede sukcese také k porostům s dominantním Arrhenatherum elatius (Toběrná 1969). Vegetace s dominantní Atriplex sagittata se v poslední době značně šíří (Hejný 1981, Dostálek in Kolbek et al. 2001: 181–183, Mandák 2003a). Porovnáním údajů o rozšíření Atriplex sagittata před rokem 1900 a později zjistili Mandák & P. Pyšek (1998) strmý nárůst lokalit zejména v druhé polovině 20. století. Expanze lebedy lesklé je podmíněna jednak vznikem velkého množství stanovišť odpovídajících ekologickým nárokům druhu, jednak značným rozvojem dopravy a stavební činnosti (Mandák 2003a).

Hospodářský význam a ohrožení. Tato vegetace nemá význam z hlediska ochrany přírody, naopak se v posledních desetiletích šíří (Hejný 1981). Na čerstvě nasypaných substrátech má půdoochrannou funkci.