Struktura a druhové složení. Alpínská vřesoviště jsou tvořena nízkými porosty vřesu obecného (Calluna vulgaris) o výšce okolo 10 cm. Porosty nejsou většinou zcela zapojené a nejčastěji dosahují pokryvnosti kolem 80 %. Spolu s vřesem se v nich hojně vyskytují brusnice (Vaccinium myrtillus a V. vitis-idaea) a trsnaté traviny (Avenella flexuosa, Festuca supina a místy také Juncus trifidus). Počet druhů cévnatých rostlin se pohybuje kolem 10 na ploše 16–25 m². Velmi dobře bývá vyvinuto mechové patro, dosahující zpravidla pokryvnosti okolo 20 %. Mechorosty osídlují především volné plochy mezi keříčky, zatímco prostor pod jejich polykormony porůstají hlavně lišejníky, zejména keříčkovité druhy rodů Cetraria a Cladonia.

Stanoviště. Alpínská vřesoviště se vyskytují nad horní hranicí lesa, obvykle v nadmořských výškách nad 1400 m. Jejich rozšíření je omezeno na tzv. kryo-eolickou zónu (Soukupová et al. 1995). Jde o ekologicky nejextrémnější stanoviště na konvexních tvarech reliéfu na deflačních vrcholech a hřebenech, které jsou vyfoukávány více než sousední kostřavové alpínské trávníky s lišejníky (Cetrario-Festucetum supinae). Silný účinek větru se projevuje erozí a abrazí substrátu i částí rostlin a také silným vysušováním. Vřesoviště tak rostou na nejsušších místech subalpínského i alpínského stupně (Šmarda 1950, Burešová 1976). Sněhová pokrývka zde v zimě dosahuje jen několika desítek centimetrů (Soukupová et al. 1995, Harčarik 2002) a vytrvává krátkou dobu. Půdy jsou silně vysychavé, mělké, písčité až kamenité, s malým množstvím humusu a pH jen kolem 3,3 (Geringhoff & Daniëls 1998) až 4,5 (Burešová 1976). V důsledku promrzání a opakovaného zamrzání a tání (regelací) půdního profilu zde dochází ke kryogenním procesům a vzniku mrazových půdních forem (Harčarik 2002).

Dynamika a management. Alpínská vřesoviště jsou, podobně jako kostřavové trávníky asociace Cetrario-Festucetum supinae, přirozenou nelesní vegetací. Nezbytnou podmínkou jejich existence je neustálé narušování větrnou erozí, regelací, případně soliflukcí, a silné vysušování, které podporuje rozvoj keříčků. Při ochranářské péči je nezbytné především zajistit ochranu stanovišť před silnějším sešlapem, na který jsou keříčkovité lišejníky a erikoidní keříčky citlivé. Velmi nevhodné je prodloužení období se sněhovou pokrývkou umělým zasněžováním nebo kompresí sněhu, což má za následek šíření borůvky (Vaccinium myrtillus) a smilky tuhé (Nardus stricta) na úkor vřesu.

Variabilita. Lze rozlišit dvě varianty:

Varianta Juncus trifidus (AAA01a) se vyskytuje v nejvyšších horských polohách na klimaticky extrémních stanovištích. V druhovém složení se vedle sítiny trojklanné (Juncus trifidus) výrazněji uplatňují mechorosty a lišejníky (Alectoria ochroleuca, Cetraria nivalis, Racomitrium lanuginosum, Thamnolia vermicularis a další). Tato varianta se shoduje s dříve popsanými společenstvy Carici rigidae-Festucetum supinae (Jeník 1961) Matuszkiewicz 1967 forma alpínská (Matuszkiewicz & Matuszkiewicz 1975) a Juncus trifidus-Subcoenon (Geringhoff & Daniëls 1998).

Varianta Carex bigelowii (AAA01b) zahrnuje druhově chudší porosty na chráněnějších stanovištích v nižších nadmořských výškách než předchozí varianta. Může se vyvíjet i na sekundárních stanovištích vzniklých po vysekání kosodřeviny (Pinus mugo). V porostech jsou více zastoupeny druhy hlubších půd (např. Bistorta major a Carex bigelowii), menší je podíl mechorostů a lišejníků. Tato varianta tvoří přechod k zapojeným alpínským trávníkům asociace Carici bigelowii-Nardetum strictae. Odpovídá náplni jednotek Carici rigidae-Festucetum supinae (Jeník 1961) Matuszkiewicz 1967 forma subalpínská (Matuszkiewicz & Matuszkiewicz 1975) a Carex bigelowii-Subcoenon (Geringhoff & Daniëls 1998)

Hospodářský význam a ohrožení. Tato nízkoproduktivní vegetace nebyla ani v minulosti hospodářsky využívána. Má význam zejména jako biotop vzácných, často reliktních nebo endemických druhů rostlin a bezobratlých živočichů. Ohrožení spočívá zejména v narušování porostů turisty a lyžaři a akumulaci živin hlavně z atmosférických imisí, která může podpořit šíření trav (např. Avenella flexuosa) na úkor keříčků.