Struktura a druhové složení. Strukturu tohoto společenstva určuje dominantní lebeda hrálovitá širokolistá (Atriplex prostrata subsp. latifolia) a s velkou pokryvností se někdy vyskytuje i Chenopodium glaucum, vzácněji též C. rubrum. Z dalších druhů jsou přítomny Chenopodium album agg. a Tripleurospermum inodorum. Zejména na polopřirozených stanovištích se objevují i druhy obnažených den (např. Juncus bufonius a Persicaria lapathifolia) nebo halofyty (např. Spergularia salina). V porostech této asociace bylo nejčastěji zaznamenáno 7–10 druhů cévnatých rostlin na ploše 4–10 m².
Stanoviště. Společenstvo se vyskytuje na silně eutrofizovaných místech, jakými jsou sousedství močůvkových stružek, paty hnojišť, zamokřené sníženiny v polích nebo obnažené plošky půdy v odkalovacích nádržích v čističkách odpadních vod. Během vegetačního období je většina stanovišť periodicky zaplavována. V nejteplejších oblastech, zejména v místech s dřívějším výskytem slanisk, tato vegetace porůstá i obnažená dna rybníků a prohlubně bez vytrvalé vegetace uprostřed halofilních trávníků. Půdy jsou těžké, hlinité až jílovité, s velkým obsahem amonných iontů a solí (Hejný et al. 1979).
Dynamika a management. V teplých oblastech může toto společenstvo tvořit mozaikovité porosty s asociací Chenopodietum rubri (P. Pyšek 1981). Hejný et al. (1979) považují Bidenti-Atriplicetum prostratae za teplomilnější a kontinentálnější asociaci než Chenopodietum rubri. Tomu odpovídá i rozšíření v České republice: Chenopodietum rubri na antropogenních stanovištích dosti často proniká i do chladnějších pahorkatin, kde se Bidenti-Atriplicetum prostratae vyskytuje jen výjimečně. Diagnostická a dominantní Atriplex prostrata subsp. latifolia se v chladnějších oblastech vyskytuje s malou pokryvností jako součást jiných společenstev svazu Chenopodion rubri, případně Bidention tripartitae, ale samostatné porosty většinou netvoří. Společenstvo může díky zásobě semen v půdní semenné bance na jedné lokalitě dlouhodobě přežívat bez výrazných změn v druhovém složení. V sukcesi se vyvíjí v ruderální vegetaci třídy Galio-Urticetea s dominantními druhy Rumex obtusifolius a Urtica dioica (Hejný et al. 1979). Na polopřirozených stanovištích, např. na obnažených okrajích vodních nádrží, je častá sukcese směrem k některým typům rákosin, zejména k asociacím Phragmitetum australis nebo Typhetum angustifoliae, na slaných půdách i k asociaci Astero pannonici-Bolboschoenetum compacti.
Variabilita. Porosty se liší jednak dominantami, jednak spektrem průvodních druhů. Na polopřirozených stanovištích jsou časté mokřadní druhy obnažených den, zatímco porosty v sídlech jsou charakterizovány širším spektrem jednoletých i vytrvalých druhů ruderálních. Vzhledem k malému počtu fytocenologických snímků nerozlišujeme varianty.
Hospodářský význam a ohrožení. Porosty na druhotných stanovištích nepatří mezi ochranářsky významnou vegetaci, ačkoli v posledních dvou desetiletích zejména v souvislosti s modernizací vesnic z krajiny mizí (Horáková 2003). V porostech na polopřirozených stanovištích se mohou vyskytovat některé vzácné a ohrožené druhy obnažených den nebo halofyty, např. Chenopodium chenopodioides, Heleochloa schoenoides, Lythrum hyssopifolia a Spergularia salina. Hospodářské využití tato vegetace nemá. Na rybnících může polosukulentní listy druhu Atriplex prostrata subsp. latifolia spásat vodní ptactvo.