Struktura a druhové složení. Tato brusnicová vegetace zpravidla dosahuje pokryvnosti kolem 70–90 % a dominuje v ní borůvka (Vaccinium myrtillus), jejímiž porosty prorůstá hojná metlička křivolaká (Avenella flexuosa) nebo další trávy. Brusinka (Vaccinium vitis-idaea) je v porostech přimíšena zejména na kontaktu s borovými doubravami nebo kulturními bory. Na kontaktu s lesy, zejména na malých ploškách obklopených acidofilními bučinami nebo doubravami nebo na pasekách po těchto lesích, se v porostech často vyskytují jednotlivé menší keře, případně stromy. Jde o druhově chudé společenstvo, zpravidla jen s 5–15 druhy cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Jen na poněkud bohatších půdách na kontaktu s listnatými lesy se v brusnickových porostech vyskytují i lesní druhy (např. Anemone nemorosa, Calamagrostis arundinacea, Convallaria majalis a Poa nemoralis), zatímco na skalách a balvanitých sutích jsou místy zastoupeny kapradiny, zejména Dryopteris filix-mas a Polypodium vulgare. Často je bohatě vyvinuto mechové patro, jehož charakter určují, stejně jako u patra bylinného, převážně acidofyty, např. Dicranum scoparium, Pleurozium schreberi a Pohlia nutans.

Stanoviště. Společenstvo osídluje přirozená i sekundární stanoviště. Přirozená stanoviště zahrnují strmé skalnaté svahy a skalní hrany, terásky a droliny minerálně chudších hornin od kolinního po supramontánní stupeň. Jde o menší plochy, často jen o velikosti několika metrů čtverečních, kde se na mělké půdě nevyvíjí les, který však roste kolem. Substrátem jsou většinou kyselé horniny, např. žuly, ruly a další kyselé paleozoické a proterozoické horniny, chudé nevápnité pískovce a kyselé neovulkanity (trachyty a znělce). Půdy na těchto stanovištích jsou mělké, často nesouvisle vyvinuté, s výraznou akumulací surového humusu. Sekundárními stanovišti jsou lesní okraje, dlouhodobě opuštěné pastviny nebo paseky po borech, borových doubravách, acidofilních doubravách nebo acidofilních bučinách. Často jde o mírnější svahy nebo i rovinaté terény, a proto je půda zpravidla hlubší, vždy však minerálně velmi chudá vzhledem ke kyselé reakci matečné horniny a vyluhování minerálů při podzolizaci. Průměrné roční teploty v oblasti výskytu této asociace se pohybují zpravidla v rozmezí 3–7 °C a roční úhrny srážek v rozmezí 600–1400 mm.

Dynamika a management. Druhová skladba asociace Calamagrostio-Vaccinietum odpovídá podrostu acidofilních borů, doubrav a bučin, případně i sekundárních smrčin, s nimiž je toto společenstvo dynamicky úzce propojeno. V těchto lesích se vyskytuje na světlinách, které mají buď dlouhodobý charakter, např. na skalách a balvanitých sutích, nebo vznikají jen na přechodnou dobu po polomech nebo smýcení porostu. V přirozených lesních komplexech se často vytváří dynamická mozaika zapojenějšího lesa a porostních mezer s borůvkovou vegetací, které na některých místech postupně zarůstají stromy a na jiných místech nově vznikají. Na prosvětlených plochách s bohatší půdou se místy vytvářejí travinné porosty s dominancí třtiny rákosovité (Calamagrostis arundinacea) a menší pokryvností borůvky. V četných případech tvoří borůvková vegetace na déle odlesněných plochách sukcesní stadium, které směřuje zpět k lesu. Brusnicová společenstva na primárních stanovištích nevyžadují v přirozených podmínkách žádný management. Jsou-li postižena invazí nepůvodních druhů, zejména borovice vejmutovky (Pinus strobus), šířící se v Labských pískovcích, je pro jejich zachování nutné odstraňování náletu.

Variabilita. Vzhledem k omezenému počtu druhů jde o floristicky dosti homogenní asociaci, a to i přesto, že zahrnuje přirozené i sekundární porosty. V závislosti na minerální bohatosti substrátu lze rozeznat gradient od porostů s větším zastoupením lesních druhů (Calamagrostis arundinacea, Convallaria majalis, Mercurialis perennis, Rubus idaeus aj.) po porosty druhově chudé, tvořené jen několika málo acidofilními druhy. Sýkora (1972) podle tohoto gradientu popsal tři nevýrazně diferencované asociace, od nejbohatších k nejchudším půdám nazvané Convallario-Vaccinietum myrtilli, Calamagrostio-Vaccinietum a Rhodococco-Vaccinietum myrtilli. Zvláště na sekundárních stanovištích lze rozlišit porosty s větším zastoupením druhu Calluna vulgaris jako přechodné typy k asociaci Vaccinio-Callunetum vulgaris a porosty s větším zastoupením druhů smilkových trávníků, přechodné k asociaci Festuco capillatae-Nardetum strictae. Zjevné jsou i rozdíly dané nadmořskou výškou, kdy ve vyšších polohách přistupuje Calamagrostis villosa. Ve vlhčích typech borůvkové vegetace v montánních polohách nebo v místech s lokální topoklimatickou inverzí se vzácně na skalních teráskách vyskytuje rojovník bahenní (Ledum palustre) a rašeliníky (Sphagnum spp.). Tyto porosty zařadili Sýkora & Hadač (1984) do samostatné asociace Ledo-Vaccinietum vitis-idaeae.

Hospodářský význam a ohrožení. Brusnicová společenstva většinou postrádají kromě sběru lesních plodů přímý ekonomický význam. Porosty na přirozených stanovištích skalnatých svahů však mají funkci půdoochrannou i význam pro ochranu přírody vzhledem ke svému reliktnímu charakteru, ačkoli zpravidla nehostí žádné ohrožené ani chráněné druhy. Tato společenstva se vyskytují většinou na extrémních stanovištích, takže nebývají přímo ohrožena lesnickou činností. V Labských pískovcích spočívá jejich největší ohrožení v invazi nepůvodní borovice vejmutovky (Pinus strobus), přičemž aktivní odstraňování náletů je často ztíženo nepřístupnou polohou (Härtel & Hadincová 1998).