Struktura a druhové složení. Strukturu porostů určuje dominantní vytrvalá bylina vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum), která v příznivých podmínkách dosahuje výšky až 2 m a jejíž pokryvnost se pohybuje nejčastěji v rozmezí 50–70 %. V červnu až srpnu Epilobium hirsutum kvete velkými nachovými květy, a společenstvo tak dostává nápadný barevný aspekt. S velkou pokryvností se v porostech vyskytují vlhkomilné nitrofilní širokolisté byliny (např. Urtica dioica) a bylinná liána Calystegia sepium. Pokryvnost trav bývá malá; nejčastěji se vyskytují běžné druhy, např. Dactylis glomerata, Elytrigia repens a Poa trivialis. Vedle druhů typických pro nesečené vysokobylinné lemy se v této vegetaci častěji uplatňují i druhy vlhkých luk, ruderálních trávníků, obnažených den a porostů rákosin a vysokých ostřic. Ty do niv s vrbovkou chlupatou pronikají buď z kontaktních porostů (např. druhy rákosin jako Typha latifolia), nebo jsou naopak pozůstatkem dřívějších sukcesních stadií vegetace na daném stanovišti. Mohou tak vznikat i druhově bohatší porosty s více než 15 druhy cévnatých rostlin na plochách o velikosti 4–25 m². Častěji jde však o porosty s 10–15 druhy, neboť akumulace těžko rozložitelné stařiny na povrchu půdy, případně velká pokryvnost Calystegia sepium a poléhání dominantního Epilobium hirsutum omezují rozvoj nižší vrstvy bylinného patra. Rovněž mechové patro zpravidla chybí.
Stanoviště. Porosty asociace Calystegio-Epilobietum se nejčastěji vyskytují jednak v nesečených vysokobylinných lemech vodotečí, zejména stružek a potůčků, jednak na mechanicky narušovaných březích a náplavech větších řek a v příkopech. Charakteristické je značné kolísání průtoku vody během roku, přičemž v létě dochází k jeho značnému omezení nebo přerušení. Někdy se společenstvo vyskytuje i v mokřinách na okrajích polí nebo luk, které jsou syceny průsakem podzemní vody. Může se vyvinout i na zazemněných okrajích rybníků nebo obnažených rybničních dnech ponechaných bez vody po celé vegetační období nebo déle. Stanoviště s výskytem této vegetace jsou zpravidla plně osluněná. Calystegio-Epilobietum roste na jílovitých a hlinitých půdách, někdy s velkým podílem organogenního bahna v povrchové vrstvě. Půdy jsou bohaté dusíkem a bazickými ionty. Společenstvo je citlivé vůči hlubokému vysychání substrátu, a proto se nachází pouze tam, kde půdy i v létě zůstávají vlhké.
Dynamika a management. Calystegio-Epilobietum je přirozenou vegetací mokrých narušovaných stanovišť s velkým obsahem živin; zde je možné klíčení diaspor dominantního Epilobium hirsutum, které se snadno šíří větrem i na velké vzdálenosti. Před začátkem intenzivnějšího vlivu člověka na krajinu byl výskyt společenstva pravděpodobně jen maloplošný a omezoval se na okolí potoků nebo zamokřené lesní světliny, kde byl např. povodněmi nebo občasnou pastvou zvěře blokován rozvoj konkurenčně silnějších typů vegetace. Ustane-li narušování, nahrazují společenstvo porosty rákosin, vysokých ostřic nebo pobřežní olšiny a vrbiny. Podobně probíhá vývoj společenstva na dnech vypuštěných rybníků, kde chybí semenná banka druhů obnažených den, případně kde jsou semena uložena hluboko v bahnitém sedimentu. Osídlování den těchto rybníků probíhá převážně z okolí a rozvoj vegetace je zpravidla přerušen napuštěním rybníka. V současné krajině je vlivem opakovaných antropogenních disturbancí Calystegio-Epilobietum zvýhodněno. Již v prvním roce po vzniku porostů může dominantní Epilobium hirsutum vykvést a vytvořit velké množství semen. Druh se tak může snadno rozšířit například na narušené mokré louky a při dostatečném přísunu živin se vegetativně rozrůstá i mimo narušená místa. V menších vodotečích se nejprve objevuje roztroušeně na vyvýšených, periodicky obnažovaných místech, často v mozaice s porosty svazu Glycerio-Sparganion. Velkou produkcí biomasy a zvětšováním mocnosti sedimentu na dně Epilobium hirsutum postupně vytváří vhodné podmínky pro své další rozrůstání i pro šíření druhů vázaných na periodické kolísání vodní hladiny. Naopak druhy nesnášející pokles výšky vodního sloupce nebo druhy citlivé na zastínění vyšším porostem bylin postupně mizí. Pokud je v dosahu zdroj diaspor, Calystegio-Epilobietum se může na stanovišti snadno obnovit i poté, co bylo zničeno, např. při čištění vodotečí. Nevyžaduje záchranný management, naopak na některých místech s cennější vegetací potočních rákosin nebo mokrých luk může být vhodné jeho omezování, buď sečením porostů před rozkvětem, nebo na nezpevněných substrátech vytrháváním celých rostlin.
Variabilita. V rámci této asociace lze rozlišit porosty na déle zaplavených místech s výskytem vytrvalých i jednoletých mokřadních druhů a porosty krátkodobě zaplavených nebo silně zamokřených stanovišť, do nichž vstupují některé druhy vlhkých luk. Kvůli malému počtu fytocenologických snímků nerozlišujeme varianty.
Hospodářský význam a ohrožení. Tato vegetace nemá žádné přímé hospodářské využití. V drobných vodotečích v zemědělské krajině a v sídlech může výrazně přispívat ke snižování obsahu živin ve vodě. Při ponechání porostů bez zásahu se však hromadí v korytech potoků velké množství biomasy a koryta se rychle zanášejí, což způsobuje časté povodňové stavy. Calystegio-Epilobietum u nás v současnosti není ohroženo, naopak se šíří na neudržovaných zamokřených pozemcích.
Syntaxonomická poznámka. Porosty, které se vyvíjejí na krátkodobě obnažených rybničních dnech a říčních náplavech a v nichž s výjimkou dominantního vytrvalého druhu Epilobium hirsutum převažují vlhkomilné jednoleté druhy, do asociace Calystegio-Epilobietum nezahrnujeme, neboť svojí dynamikou a druhovým složením mají nejblíže k asociacím Bidentetum tripartitae Miljan 1933 a Polygono brittingeri-Chenopodietum rubri Lohmeyer 1950 ze třídy Bidentetea tripartitae Tüxen et al. ex von Rochow 1951.