Struktura a druhové složení. Campanulo-Dianthetum tvoří suchomilné, většinou ne zcela zapojené porosty s bohatým zastoupením trav. Dominantou je zpravidla kostřava červená (Festuca rubra agg.), zatímco kostřava ovčí (Festuca ovina), uvedená ve jménu asociace, je vzácnější a má nižší pokryvnost. V druhovém složení se uplatňují suchomilnější oligotrofní druhy, např. Dianthus deltoides, Pimpinella saxifraga a Thymus pulegioides. Jde o porosty druhově bohaté, zpravidla s 30–45 druhy cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Mechové patro nebývá pravidelně vyvinuto.
Stanoviště. Jde o sušší podhorské až horské pastviny, louky nebo vypalované plochy, často na prudších svazích, například v terénních zářezech. Charakteristické je narušení povrchu půdy, které může být různého původu, např. erozí a suchem na prudších svazích, rozhrabáváním divokými králíky a jinou zvěří, případně může jít o trávníky na mraveništích. Půdy bývají kamenité a v létě vysychají. Z Německa bylo společenstvo popsáno z odvodněných rašelinišť, kde se projevuje letní vysychání a nedostatečné zásobení živinami (Görs 1968).
Dynamika a management. Porosty tohoto společenstva jsou v současné době spíše maloplošné. Jejich výskyt je podmíněn pastvou dobytka, divokých králíků nebo příležitostnou sečí. Pokud není porost spásán či sečen, poměrně rychle se šíří dřeviny, např. bříza a osika, nebo bylinné druhy, které se rychle stávají dominantami porostů. Takové porosty s převládnutím druhu Hypericum maculatum hodnotila Balátová-Tuláčková (1985e) jako samostatnou asociaci Hyperico maculati-Deschampsietum flexuosae Balátová-Tuláčková 1985.
Variabilita. Podle chemismu půdy je možno rozlišit dvě varianty:
Varianta Campanula rotundifolia (TEC02a) se vyznačuje diagnostickými druhy indikujícími sušší a narušená stanoviště: Campanula rotundifolia, Cerastium holosteoides subsp. triviale, Dactylis glomerata, Dianthus deltoides, Holcus lanatus, H. mollis, Hypericum maculatum, Rumex acetosa, R. acetosella, Stellaria graminea, Taraxacum sect. Ruderalia, Trisetum flavescens, Plagiomnium affine s. l. a Rhytidiadelphus squarrosus. Tato varianta se vyskytuje v celém areálu asociace.
Varianta Potentilla tabernaemontani (TEC02b) je charakterizována souborem diagnostických druhů, z nichž některé mají přesah až do společenstev svazu Bromion erecti: Agrimonia eupatoria, Antennaria dioica, Brachypodium pinnatum, Carex caryophyllea, Carlina vulgaris s. l., Cruciata glabra, Danthonia decumbens, Euphorbia cyparissias, Fragaria vesca, Juniperus communis subsp. communis, Linum catharticum, Ononis spinosa, Potentilla tabernaemontani, Prunella vulgaris, Sanguisorba minor a Sedum sexangulare. Vyskytuje se na východní Moravě, především v severní části Bílých Karpat a v Javorníkách, a to na současných i bývalých pastvinách na flyšovém podkladu, které mají větší obsah vápníku.
Hospodářský význam a ohrožení. V současnosti nemají tyto porosty skoro žádný hospodářský význam, v některých případech, zejména v intravilánu obcí, však slouží jako příležitostný zdroj krmení pro domácí zvířata a mimo obce k pastvě. Ohrožení je značné, zejména při ukončení pravidelné seče nebo pastvy. Po zániku králičích kolonií se velmi rychle šíří dřeviny.