Struktura a druhové složení. Vlhké louky s ostřicí trsnatou (Carex cespitosa) patří ke společenstvům, jejichž fyziognomii určuje jeden dominantní druh. Celkovým druhovým složením má tato vegetace nejblíže k asociaci Angelico sylvestris-Cirsietum oleracei (Havlová et al. 2004), téměř jí však chybějí druhy tužebníkových lad, jako je Geranium palustre (Balátová-Tuláčková 1993a). Maximální výška porostu je dána vzrůstem dominanty: zpravidla bývá 1–1,5 m. Nižší vrstvu bylinného patra tvoří Caltha palustris a jiné druhy. Struktura porostu se může měnit podle způsobu obhospodařování. Schopnost druhu Carex cespitosa vytvářet na nesečených místech velké bulty udává vzhled celého porostu, který je mozaikou vegetace na bultech ostřice a v prostorech mezi nimi. V takových porostech pak může koexistovat větší počet druhů než v homogenních sečených porostech (Ellmauer & Mucina in Mucina et al. 1993a: 297–401). Výraznou ekologickou skupinou druhů, které se uplatňují v déle zaplavovaných porostech, jsou vysoké ostřice. Druhová bohatost kolísá v poměrně širokém rozmezí podle hustoty porostu Carex cespitosa; nejčastěji se vyskytuje 20–40 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Mechové patro může, ale nemusí být vyvinuto.

Stanoviště. Tato vegetace se vyskytuje převážně v oblastech se sušším subkontinentální klimatem a nižšími srážkovými úhrny než jsou charakteristické pro jiné asociace svazu Calthion palustris (zpravidla 500–700 mm za rok). Je rozšířena od nížin do podhůří. Optimální podmínky nachází především v údolních polohách a v litorálech rybníků, vzácněji na podsvahových a svahových prameništích. Hladina vody vystupuje na začátku vegetačního období nad povrch půdy, během léta pak klesá. Půdy jsou typu glej, někdy zrašelinělé, se slabě kyselou, vzácně až neutrální reakcí (Balátová-Tuláčková in Rybníček et al. 1984). Podobně jako asociace Angelico sylvestris-Cirsietum oleracei se tato vegetace vyvíjí na vápníkem i ostatními živinami dobře zásobených a humózních půdách (Balátová-Tuláčková 1981b, Ellmauer & Mucina in Mucina et al. 1993a: 297–401).

Dynamika a management. Tato vegetace vznikla obvykle po smýcení olšin. V posledních desetiletích dochází k fragmentaci vlhkých luk a následné eutrofizaci vlivem splachů z okolních zemědělských pozemků. Tento trend se výrazně projevuje u této asociace tím spíše, že je rozšířena hlavně v nižších, člověkem více ovlivňovaných polohách. Druhové složení se v tom případě mění ve prospěch nitrofytů. Obhospodařování těchto luk má významný vliv na strukturu porostů. Na nesečených místech vytváří Carex cespitosa velké bulty, na nichž se vyskytují druhy, které by nebyly schopny růst ve stařinou pokrytých mezerách mezi bulty. Druhové složení luk s ostřicí trsnatou tedy není tak citlivé na ponechání ladem, jako je tomu u jiných typů vlhkých luk, dlouhodobě opuštěné vlhké louky s ostřicí trsnatou však zarůstají olšemi.

Variabilita. Variabilita těchto luk je nevelká. Přechodné typy k vegetaci svazů Molinion caeruleae, Arrhenatherion elatioris nebo ke společenstvům vysokých ostřic jsou v literatuře někdy hodnoceny jako subasociace Caricetum cespitosae molinietosum caeruleae Balátová-Tuláčková in Balátová-Tuláčková & Hübl 1979, Caricetum cespitosae caricetosum gracilis Balátová-Tuláčková 1993 a Caricetum cespitosae heracleetosum sphondylii Balátová-Tuláčková 1981b.

Hospodářský význam a ohrožení. Hospodářský význam dnes již tyto louky nemají, podobně jako ostatní mokřadní biotopy však mají velkou filtrační schopnost a jejich existence je důležitá pro kvalitu podzemních vod. Protože se vlhké louky s Carex cespitosa vyskytují spíše v nižších polohách, kde člověk působí dlouho a intenzivně, jsou lidskou činností ohroženy více než některé typy vlhkých luk vyskytující se většinou v horách.