Struktura a druhové složení. Společenstvo vytváří porosty s nápadně dvouvrstevnou strukturou. Výběžkatá a úzkolistá ostřice přioblá (Carex diandra) tvoří vyšší vrstvu s pokryvností zpravidla 50–75 %. V porostech této ostřice se mohou jako subdominanty uplatňovat také Acorus calamus, Carex acuta, C. rostrata a Equisetum fluviatile. Výrazná je také nižší vrstva bylinného patra, tvořená souvislými porosty Menyanthes trifoliata a Potentilla palustris. Pravidelně se vyskytují Galium palustre agg., Lycopus europaeus, Lythrum salicaria a Peucedanum palustre. Mezi dominantní druhy patří také Lysimachia thyrsiflora. Místy byly zaznamenány i další druhy rákosin a vysokých ostřic, jako jsou Cicuta virosa, Glyceria maxima, Iris pseudacorus, Oenanthe aquatica, Phalaris arundinacea a Typha latifolia. Ve srovnání s ostatními společenstvy svazu Magno-Caricion elatae je tato asociace středně druhově bohatá: zpravidla obsahuje 10–20 druhů cévnatých rostlin na ploše 4–40 m². Mechové patro je vyvinuto jen slabě a často chybí zcela. Jen vzácně dosahuje větších pokryvností (kolem 40 %), a v tom případě je zpravidla tvoří druhy Calliergonella cuspidata a Drepanocladus aduncus. S nízkými pokryvnostmi mohou do porostů vstupovat i mechy navazujících slatinišť, z nichž nejčastější je Calliergon giganteum.
Stanoviště. U nás tato vegetace osídluje litorály mezotrofních až oligotrofních rybníků (Balátová-Tuláčková 1978) nebo terénní sníženiny a odvodňovací kanály na slatinách (Balátová-Tuláčková 1972). Hladina vody se většinou udržuje při povrchu půdy nebo nad ním; Balátová-Tuláčková (1978) naměřila v měsících červnu a červenci hladinu vody až 24 cm nad půdním povrchem. Hladinu často pokrývají rezavé povlaky vysráženého železa. Anaerobní prostředí způsobuje ukládání organické hmoty a rašelinění. Obsah organického podílu v půdě proto bývá velký (40–50 %), naopak obsah živin ve srovnání s ostatními společenstvy svazu Magno-Caricion elatae je malý. Půdní reakce (měřená ve vodním výluhu) se na lokalitách v severozápadních Čechách pohybovala od 4,5 do 6,0 (Balátová-Tuláčková 1978), na Slovensku na Záhoří bylo naměřeno pH 4,8 (Ambrož & Balátová-Tuláčková 1968). Půdní profil bývá v horních vrstvách silně prokořeněný. U nás se tato vegetace vyskytuje v kolinním až submontánním stupni.
Dynamika a management. Porosty této asociace sukcesně navazují na porosty svazů Phragmition australis a Magno-Caricion elatae (Balátová-Tuláčková 1978). Postupným zazemňováním litorálů a terénních sníženin přechází tato vegetace v slatinnou vegetaci třídy Scheuchzerio palustris-Caricetea nigrae, kde Carex diandra většinou dosahuje pouze nižších pokryvností. Při výrazném poklesu nebo rozkolísání hladiny podzemní vody může dojít k vývoji ve společenstva svazu Calthion palustris. Na rozdíl od slatinné a luční vegetace nevyžadují porosty této asociace pro svou dlouhodobou existenci žádný management.
Hospodářský význam a ohrožení. Většina fytocenologických snímků této vegetace je staršího data a je pravděpodobné, že mnohé ze zaznamenaných porostů se do současnosti nezachovaly. Proto je třeba Caricetum diandrae považovat u nás za silně ohrožený typ vegetace, podobně jako je samotný druh Carex diandra hodnocen jako silně ohrožený (Holub & Procházka 2000). Jinak tato vegetace nehostí mnoho chráněných nebo ohrožených druhů.
Syntaxonomická poznámka. Jelikož se ve fytocenologických snímcích originální diagnózy (Jonas 1933) vyskytují i porosty s dominantními rašeliníky, které v tomto přehledu řadíme k asociaci Agrostio caninae-Caricetum diandrae třídy Scheuchzerio palustris-Caricetea nigrae, vybíráme jako nomenklatorický typ snímek 1 v tabulce na straně 60–61 (Jonas 1933; lectotypus hoc loco designatus), který představuje vegetaci odpovídající třídě Phragmito-Magno-Caricetea.