Struktura a druhové složení. Společenstvu dominuje ostřice vyvýšená (Carex elata), která vytváří nápadné, až 50 cm široké a 20–50 cm vysoké trsy, a to především při silnějším přeplavení povrchu půdy. Porosty jsou částečně rozvolněné a většina ostatních druhů se uplatňuje v prostorech mezi trsy ostřice. S velkou stálostí se vyskytují Galium palustre agg., Lysimachia vulgaris a Lythrum salicaria. Na rozdíl od ostatních asociací svazu Magno-Caricion elatae se méně uplatňují slatinné druhy (např. Carex canescens, Menyanthes trifoliata a Potentilla palustris) a více jsou zastoupeny druhy rákosin a vysoké ostřice (např. Carex acuta, C. riparia, Glyceria maxima a Iris pseudacorus). Na Třeboňsku někdy dochází k vývoji porostů asociace Caricetum elatae přeplavením rašelinišť, a proto jsou zde rašeliništní druhy častější než jinde. Ve většině našich porostů bývají přítomny také Peucedanum palustre a Scutellaria galericulata. U některých hlouběji přeplavených porostů osídlují vodní hladinu mezi trsy ostřic okřehky Lemna minor a L. trisulca. Mechové patro většinou zcela chybí. Pokud je přítomno, dosahuje malé pokryvnosti a tvoří je nejčastěji Calliergon cordifolium, Calliergonella cuspidata nebo Drepanocladus aduncus, které se mohou uchytit při proschnutí stanoviště v sušších obdobích roku. Zpravidla se v porostech této asociace vyskytuje 5–15 druhů cévnatých rostlin na ploše 4–25 m².

Stanoviště. Společenstvo osídluje litorály mezotrofních až slabě eutrofních stojatých vod. U nás jsou to nejčastěji rybníky, někdy také slepá ramena a tůně v aluviích řek a jen vzácně břehy potoků (Balátová-Tuláčková 1978, Hanáková & Duchoslav 2003b). Předpokladem vzniku a existence tohoto společenstva je dlouhodobé zaplavení stanoviště vodou. V rámci svazu Magno-Caricion elatae jsou porosty této asociace vázány na místa s nejhlubší vodou, u nichž je však silně rozkolísaná výška hladiny (Ambrož & Balátová-Tuláčková 1968). Krátkodobé zaplavení může dosahovat až 1 m a dlouhodobější zaplavení 40–50 cm nad povrch půdy (Hanáková & Duchoslav 2003b). V suchých obdobích roku, většinou na konci léta, bývá zaplavení vystřídáno poklesem hladiny vody pod rhizosféru (Oťaheľová et al. in Valachovič 2001: 53–183). Nové zavodnění nastává většinou v období podzimních dešťů (Ružičková 1971). Vzhledem k většímu kolísání hladiny vody během roku stojí porosty asociace Caricetum elatae na přechodu ke svazu Magno-Caricion gracilis. Převládajícím půdním typem u nás je organozem, jejíž reakce se liší v jednotlivých oblastech. V hercynské oblasti je reakce půdy spíše kyselá: například v západních Čechách bylo zjištěno pH 4,0–5,6 (Balátová-Tuláčková 1978). V jiných oblastech však může být reakce půdy i vyšší: například na slovenském Záhoří bylo naměřeno pH 7,6 (Ambrož & Balátová-Tuláčková 1968) a ve Švýcarsku kolem 6,5 (Koch 1926). V severní Evropě se může Caricetum elatae vyvíjet i na jiných substrátech než na slatině, například na jezerní křídě nebo vápnitých píscích (Dierßen 1996). Obsah přístupných živin je u této asociace největší v rámci svazu Magno-Caricion elatae. U nás se Caricetum elatae vyskytuje od planárního po submontánní stupeň v nadmořských výškách 220–650 m.

Dynamika a management. V sukcesní řadě navazuje Caricetum elatae na společenstva vodních makrofytů a rákosin. Je důležitým článkem zazemňovacího procesu (Koch 1926, Hrivnák 2005). Kromě sukcesního vývoje při zazemňování může toto společenstvo vznikat také z rašeliništní vegetace po jejím zaplavení eutrofní rybniční vodou (např. na Třeboňsku). Vlivem zvýšené hladiny vody odumírají rašeliníky, nízké ostřice (např. Carex canescens a C. nigra), rosnatky (Drosera spp.) nebo hrotnosemenatka bílá (Rhynchospora alba). Na jejich místo se šíří vysoké bultové druhy ostřic doprovázené odolnějšími druhy přetrvávajícími z rašeliništní vegetace (např. Agrostis canina, Lysimachia thyrsiflora a Potentilla palustris; J. Navrátilová & Navrátil 2005a, c). Z Litovelského Pomoraví jsou známy i případy vzniku asociace Caricetum elatae z mokřadní olšiny po vzestupu hladiny vody (Hanáková & Duchoslav 2003b). Od asociace Caricetum elatae může při zazemňování nebo poklesu hladiny vody směřovat sukcese buď ke svazu Magno-Caricion gracilis (např. v eutrofních tůních v Litovelském Pomoraví), nebo ke třídě Scheuchzerio palustris-Caricetea nigrae (např. na okrajích živinami chudších rybníků). Pravidelnou seč tato vegetace nevyžaduje.

Variabilita. Variabilita této vegetace u nás není tak velká, aby bylo možné vyčlenit varianty s vlastními diagnostickými druhy. Některé porosty však jsou více přeplavovány a objevují se v nich, i když jen s menšími stálostmi, vodní a bažinné rostliny, jako jsou okřehky, Hottonia palustris, Iris pseudacorus, Oenanthe aquatica a Rumex hydrolapathum. Naopak v porostech s vyrovnanějším vodním režimem se vyskytuje více slatiništních druhů, jako jsou Agrostis canina, Carex canescens, Epilobium palustre a Potentilla palustris.

Hospodářský význam a ohrožení. Asociace nemá hospodářský význam, jako ostatní rákosiny a ostřicové porosty je však hnízdištěm vodního ptactva. Ohrožena je pokračující eutrofizací stanovišť. Zvýšený přísun dusíku a fosforu do vodních ekosystémů konkurenčně zvýhodňuje rychleji rostoucí vysoké trávy, zejména Glyceria maxima a Phalaris arundinacea, které se šíří na úkor ostřicových porostů. Nežádoucí je vyhrnování rybníků, při němž není ponechán mírně se svažující břeh. Porosty asociace Caricetum elatae jsou pak omezeny jen na úzký příbřežní pruh a nemohou se dále rozrůstat a vytvářet typickou bultovou strukturu. Velká část lokalit zanikla v důsledku odvodňování, regulací vodních toků a zasypávání slepých ramen. Stabilizace vodního režimu a kontinuální zaplavení vede k přeměně v porosty rákosin. Naopak dlouhodobější pokles hladiny vody pod půdní povrch může vést k expanzi Calamagrostis canescens (Hanáková & Duchoslav 2003b).