Asociace RBD03

Carici echinatae-Sphagnetum Soó 1944

Přechodová rašeliniště s nízkými ostřicemi

nové hledání

Struktura a druhové složení. Tato přechodová rašeliniště se vyznačují nízkým a nezapojeným bylinným patrem, ve kterém lze rozlišit dvě vrstvy. Vyšší vrstva dosahuje výšky jen asi 30 cm a je tvořena suchopýrem úzkolistým (Eriophorum angustifolium) a nízkými ostřicemi Carex echinata, C. nigra, C. panicea, vzácněji C. demissa a C. ovalis. Suchopýr úzkolistý převládá zejména na vlhčích místech a může udávat vzhled porostu. V některých porostech se výrazně uplatňují vysoké sítiny Juncus effusus nebo J. filiformis. V horských oblastech Českého masivu se může v porostech vyskytovat s vyšší pokryvností i Eriophorum vaginatum. Nižší vrstva je tvořena violkou bahenní (Viola palustris) s řapíky zanořenými do rašeliníkové vrstvy, poléhavými rostlinami mochny nátržníku (Potentilla erecta), sítinou cibulkatou (Juncus bulbosus) a rosnatkou okrouhlolistou (Drosera rotundifolia), která je typická zejména pro porosty v Moravskoslezských Beskydech, kde může dosahovat velké pokryvnosti. V porostech se může objevit několik druhů trav, které ale jsou většinou nízkého vzrůstu a netvoří velkou biomasu (např. Agrostis canina, Anthoxanthum odoratum, Festuca rubra, Holcus mollis a Nardus stricta). Vzhled některých porostů udávají přesličky Equisetum fluviatile nebo E. sylvaticum. Mechové patro tvoří 3–4× více biomasy než bylinné patro, v průměru asi 500 g.m–2 (hmotnost sušiny; Hájková & Hájek 2003), ale časté jsou i porosty s více než 1000 g.m–2. Zpravidla je souvisle zapojené. Na živinami bohatých a trvale mokrých místech mohou lodyžky rašeliníků (zejména Sphagnum flexuosum) dosahovat délky až 30 cm. Dominantními druhy jsou S. fallax a S. flexuosum, místy k nim přistupují druhy ze sekcí Palustria (S. magellanicum, S. palustre, S. papillosum, vzácněji S. affine) a Acutifolia (S. capillifolium), v okolí nezamrzajících stružek pak i subatlantské druhy ze sekce Subsecunda (S. denticulatum a S. inundatum). Mezi rašeliníky bývá vtroušený Straminergon stramineum. Na mělké rašelině se častěji vyvíjejí kopečky ploníku (Polytrichum commune). Porosty jsou ve srovnání s vápnitějšími typy rašelinišť druhově chudé (Hájková & Hájek 2003). Nejčastěji se na ploše o velikosti 16 m² vyskytuje 10–20 druhů cévnatých rostlin a 3–5 druhů mechorostů.

Stanoviště. Porosty této asociace jsou typické pro kyselé svahové rašelinné louky s mělkou vrstvou rašeliny, vyvíjející se v okolí pramenů extrémně nevápnité vody (Duda 1950, Hájek & Hájková 2002, Hájek et al. 2002). Oproti předchozím asociacím svazu je zde rychlejší odtok vody a v suchých obdobích hladina vody poklesá v průměru asi 30 cm pod hlavičky rašeliníků, na sušších stanovištích i více než 50 cm (Hájková et al. 2004). Kromě rašelinných luk se asociace vyskytuje na mělkých okrajích rašelinišť, kde dochází k sezonnímu poklesu hladiny vody pod rašelinnou vrstvu. Půdním typem je glej s mělkou rašelinnou vrstvou. Indikátory mělkého rašelinného horizontu jsou zejména druhy rodu Juncus a ploník obecný (Polytrichum commune). Koncentrace vápníku ve vodě se pohybuje od velmi nízkých hodnot kolem 2 mg.l–1, podobných hodnotám na vrchovištích, až po 10 mg.l–1 na mokřejších stanovištích se Sphagnum flexuosum. V tom případě je však přitékající voda buď obohacena o fosfor a amoniakální dusík, které podporují růst dominantních rašeliníků a následný pokles pH, anebo je v prostředí velká koncentrace železa, která snižuje přístupnost vápníku, a umožňuje tak výskyt kalcifobního, ale železo snášejícího druhu S. flexuosum (Hájek et al. 2002). Na trvale zvodnělých stanovištích se rovněž vytváří rezavý sediment sloučenin železa. Hodnoty pH, konduktivity a teploty vody patří v rámci prameništních rašelinišť k nejrozkolísanějším (Hájková et al. 2004). Na pramenných vývěrech Moravskoslezských Beskyd byly naměřeny průměrné hodnoty pH 5,5 a průměrné hodnoty konduktivity vody 55 µS.cm–1 (Hájek et al. 2002), na vyvýšených místech se však projevuje určitý vliv sycení srážkovou vodou, pH klesá k hodnotě 4,0 a konduktivita vody se pohybuje kolem 20 µS.cm–1 (Hájková et al. 2004).

Dynamika a management. Výskyt asociace je ve většině případů podmíněn lidskou činností. Porosty tolerují a v mnohých případech vyžadují pravidelnou seč nebo příležitostnou pastvu. Paleoekologické studie této asociace v Moravskoslezských Beskydech prokázaly její vznik po valašské kolonizaci a odlesnění krajiny (Rybníček & Rybníčková 1995, Rybníčková et al. in Poulíčková et al. 2005: 29–57). Paleoekologicky zkoumaná rašeliniště měla původ v lesních prameništích, případně v podmáčených smrkových a jedlových lesích obklopujících prameniště, kde byl velký podíl lesních druhů a prameništních mechorostů. Rašeliništní druhy byly na lesních prameništích vzácné. Mnoho porostů asociace vzniklo až v posledních desetiletích expanzí rašeliníků z okruhu Sphagnum recurvum do druhově a minerálně bohatších porostů svazů Sphagno warnstorfii-Tomentypnion nitentis a Caricion canescenti-nigrae. Po opětovném zalesnění krajiny zarostly tyto rašelinné louky vlhkomilnými dřevinami a vysokými bylinami nebo přežívají jako velmi ochuzené rašeliništní enklávy ve smrkových monokulturách. Při poklesu hladiny vody se z nich vyvíjejí podmáčená společenstva se smilkou tuhou, např. asociace Juncetum squarrosi. V sudetských pohořích se mohla asociace vyvíjet i přirozeně bez činnosti člověka jako maloplošná součást rašeliništních komplexů, její rozloha se však zvětšila v důsledku odvodňování a těžby rašelinišť.

Variabilita. Lze rozlišit tři varianty:

Varianta Carex panicea (RBD03a) se vyskytuje na mokřejších stanovištích s větší koncentrací vápníku a základních živin, často v lučních komplexech. Je diferencována druhy Anthoxanthum odoratum, Briza media, Carex panicea, Galium uliginosum a Holcus lanatus a odpovídá subasociaci C. e.-S. sphagnetosum flexuosi Hájek et Hájková 2002.

Varianta Eriophorum vaginatum (RBD03b) se vyskytuje na zcela nevápnitých a oligotrofních stanovištích, často v komplexech rozsáhlejších rašelinišť, na odtěžených rašeliništích nebo na hranici mezi lesem a otevřeným rašeliništěm. Představuje přechod k asociaci Eriophoro vaginati-Sphagnetum recurvi. Je diferencována druhy Eriophorum vaginatum, Oxycoccus palustris, Polytrichum strictum, Sphagnum magellanicum a Trientalis europaea. Odpovídá subasociaci C. e.-S. eriophoretosum vaginati Hájek 2001.

Varianta Deschampsia cespitosa (RBD03c) se rovněž vyskytuje na nevápnitých a oligotrofních stanovištích, která jsou sezonně vysychavá a mají mělkou vrstvu rašeliny. Je diferencována druhy Deschampsia cespitosa, Galium saxatile a Juncus filiformis.

Hospodářský význam a ohrožení. Porosty na rašelinných loukách, v Beskydech nazývané sihly, v minulosti sloužily jako zdroj malého množství stelivového sena a většího množství biomasy rašeliníků a ploníků k izolaci staveb a jiným technickým účelům. V současnosti má asociace význam zejména pro ochranu biodiverzity; často se zde vyskytují např. Drosera rotundifolia, Pedicularis sylvatica a z mechorostů vzácné subatlantské druhy rašeliníků, jako je Sphagnum affine. Porosty plní i některé ekosystémové funkce, k nimž patří obnova tvorby rašeliny na vytěžených rašeliništích, filtrace znečištěných podzemních vod a zadržování vody ve svažitých flyšových územích. V současnosti se vyskytují jen maloplošně a jsou vzhledem k mělké vrstvě rašeliny velmi citlivé. V Moravskoslezských Beskydech bylo mnoho lokalit zalesněno a na nelesních enklávách jsou poslední porosty aktuálně ohroženy chalupařením a pokračujícím zalesňováním.

Citace: Hájek M. & Hájková P. (2011): Carici echinatae-Sphagnetum Soó 1944. – In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace [Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation], p. 689–693, Academia, Praha.
Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací.