Struktura a druhové složení. Tyto lesní porosty s dominantní olší lepkavou (Alnus glutinosa) se vyznačují většinou jednovrstevnou vertikální strukturou stromového patra. Pro zastíněné chudé keřové patro je charakteristický výskyt krušiny olšové (Frangula alnus) a vrby popelavé (Salix cinerea). Bylinné patro je diferencováno na mikrostanoviště kopečků a prohlubní. Zatímco kopečky hostí vedle hygrofytů (např. Carex elongata) také mezofyty (např. Dryopteris carthusiana, Oxalis acetosella a Rubus idaeus), v prohlubních jsou přítomny pouze hygrofyty a v menší míře také hydrofyty (např. Carex riparia, Iris pseudacorus, Lemna minor a Lysimachia thyrsiflora). Oproti asociaci Thelypterido palustris-Alnetum glutinosae jsou výrazně zastoupeny druhy náročné na živiny (např. Glyceria maxima, Phalaris arundinacea a Urtica dioica), naopak oligotrofní druhy a acidofyty scházejí nebo mají omezené zastoupení. V porostech se obvykle vyskytuje 20–35 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 200–400 m2. Mechové patro je pravidelně vyvinuto, nemívá však velkou pokryvnost. Jeho nejčastějšími druhy jsou Plagiomnium affine s. l., Climacium dendroides a Calliergonella cuspidata.
Stanoviště. Společenstvo se vyskytuje nejčastěji poblíž rybníků a ve slepých ramenech řek na produktivních, mezotrofních až eutrofních stanovištích od nížin do podhůří, nejčastěji v nadmořských výškách 250–500 m. Podzemní voda neproudí, ale kolísá v průběhu roku s maximem na jaře a na podzim. Charakteristický je kopečkovitý charakter půdního povrchu, ve kterém lze rozlišit kopečky s olšemi a prohlubně vyplněné po většinu roku vodou (často s výjimkou léta). Půdy mají vysoký podíl nerozložené organické hmoty; nejčastěji jde o glej nebo organozem s kyselou až neutrální půdní reakcí (pH 3,7–7,2; Mikyška 1964a, Döring-Mederake 1991, Neuhäuslová 2003, Neuhäuslová et al. in Kolbek et al. 2003a: 105–112).
Dynamika a management. Společenstvo nahrazuje v přirozené sukcesi rákosiny a vegetaci vysokých ostřic třídy Phragmito-Magno-Caricetea a vrbiny svazu Salicion cinereae. Zejména během 20. století se rozšířilo také na bývalých eutrofních mokřadních loukách (Douda et al. 2009). Na trvale zamokřených stanovištích představuje dlouhodobě stabilní vegetaci. Ve slepých ramenech řek, tedy na stanovištích, která se rychle zazemňují a odrůstají tak hladině podzemní vody, přechází do společenstev lužních lesů svazu Alnion incanae.
Variabilita. V závislosti na úživnosti stanoviště lze rozlišit dvě varianty:
Varianta Viola palustris (LAA02a) se vyznačuje výskytem druhů Crepis paludosa, Equisetum sylvaticum, Frangula alnus, Myosotis palustris agg. a Viola palustris. Představuje oligotrofnější variantu asociace s častým výskytem na březích lesních rybníků a rozsáhlejších lesních prameništích. Její výskyt se kryje s rozšířením asociace.
Varianta Glyceria maxima (LAA02b) se vyznačuje hojným výskytem druhů Glyceria maxima, Iris pseudacorus a Salix cinerea. Nachází se na živinami bohatých stanovištích zejména ve slepých ramenech řek a v blízkosti eutrofizovaných rybníků. Její rozšíření se rovněž kryje s rozšířením asociace.
Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo plní důležitou roli při čištění podzemní vody a jejím zadržování v krajině. Běžně je ponecháváno bez lesnických zásahů. Pouze v omezené míře slouží jako zdroj dřeva. Během povodní mohou rozsáhlejší olšiny působit jako přirozené poldry. Společenstvo je ohroženo velkoplošným poklesem hladiny podzemní vody v krajině. Ze vzácnějších druhů se v něm vyskytují např. Calla palustris, Dryopteris cristata, Hottonia palustris a Thelypteris palustris.