Struktura a druhové složení. Asociace Carici pilosae-Carpinetum zahrnuje lesy s dominancí habru obecného (Carpinus betulus) nebo dubu zimního (Quercus petraea agg.), ve kterých jsou často přimíšeny lípa srdčitá (Tilia cordata), buk lesní (Fagus sylvatica) a javor klen (Acer pseudoplatanus). Vzácněji se vyskytuje dub letní (Quercus robur). V keřovém patře se vyskytují zmlazující dřeviny stromového patra a kromě nich zejména Acer campestre, Corylus avellana a Daphne mezereum. V bylinném patře většinou převládá Carex pilosa, která však může i chybět. Běžné jsou hájové druhy Campanula trachelium, Carex digitata, Convallaria majalis, Dactylis polygama, Fragaria vesca, Galium odoratum, Hieracium murorum, Lathyrus vernus, Melica nutans, Poa nemoralis, Pulmonaria obscura, Veronica chamaedrys a Viola reichenbachiana. Od jiných asociací dubohabřin se Carici pilosae-Carpinetum liší výskytem druhů východního rozšíření (kromě Carex pilosa jde zejména o Galium intermedium a Euonymus verrucosus), některých submediteránních lesních druhů (např. Euphorbia amygdaloides a Salvia glutinosa) a také ilyrsko-západokarpatského druhu Hacquetia epipactis. V jarním aspektu se místy vyskytuje Isopyrum thalictroides. V porostech se obvykle vyskytuje 25–40 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti kolem 400 m2. Mechové patro chybí nebo je vyvinuto jen s malou pokryvností. Jeho častějšími druhy jsou Atrichum undulatum a Polytrichum formosum.

Stanoviště. Asociace se vyskytuje hlavně v nížinách a pahorkatinách, v nadmořských výškách do 500 m, vzácně i výše. Porůstá rovinaté terény i svahy všech orientací a sklonů kromě velmi strmých svahů se skalními výchozy nebo akumulací suti. Půdy jsou zpravidla poměrně hluboké, mezické, mohou však být i částečně zamokřené (pseudooglejené nebo oglejené), nebo naopak vysychavé; těžké hlinité půdy mohou být střídavě vlhké. V karpatské části Moravy jde nejčastěji o kambizemě na paleogénních flyšových pískovcích a jílovcích, ale asociace se vyskytuje i na jiných půdách a substrátech, jako jsou kambizemě na tvrdých krystalinických horninách v okolí Brna, rendziny na vápenci v Moravském krasu, hnědozemě na měkkých neogénních až kvartérních sedimentech v nižších polohách, případně i luvizemě na vyšších říčních terasách, které mohou být místy ve spodní části půdního profilu i oglejené. Na pseudoglejích se tato asociace nachází zejména v Moravské bráně a v jejích okrajových pahorkatinách. Půdní pH se pohybuje většinou mezi 4,5 a 6,0, přičemž na pseudooglejených půdách je blíže spodní hranici tohoto intervalu. Poměr C : N je zpravidla v rozmezí 15–25, na chudších půdách může klesnout k 10 (Neuhäusl & Neuhäuslová-Novotná 1972b).

Dynamika a management. Dubohabřiny této asociace se vytvořily v důsledku šíření habru do smíšených doubrav ve starším subatlantiku. Zejména ve vyšších polohách však mnohé jejich porosty vznikly patrně na místě původních bučin vlivem zvýhodnění habru na úkor buku při výmladkovém hospodaření. Je pravděpodobné, že bučiny jsou potenciální přirozenou vegetací na místě mnohých dnešních porostů asociace Carici pilosae-Carpinetum, což naznačuje i nápadná podoba jejího druhového složení s druhovým složením asociace Carici pilosae-Fagetum sylvaticae. Tyto dubohabřiny byly po staletí obhospodařovány nejčastěji jako pařeziny, někdy jako střední lesy s dubovými nebo bukovými výstavky. Do poloviny 20. století však toto tradiční obhospodařování zaniklo a dnešní lesy jsou vesměs přerostlé pařeziny s hustě zapojeným stromovým patrem, do kterého se místy vrací buk.

Variabilita. V předchozích přehledech české lesní vegetace (Neuhäusl in Moravec et al. 1982: 102–152, Neuhäuslová in Moravec et al. 2000: 70–115) bylo rozlišeno pět subasociací, zde však rozlišujeme jen tři varianty lišící se půdní vlhkostí:

Varianta Carex montana (LBB03a) s diagnostickými druhy Carex montana, Festuca heterophylla, Genista tinctoria, Hieracium sabaudum, Lathyrus niger, Solidago virgaurea, Sorbus torminalis a Tanacetum corymbosum se vyskytuje na těžkých, vysychavých půdách. Tato varianta je vzácnější na severní Moravě.

Varianta Campanula rapunculoides (LBB03b) s diagnostickými druhy Asarum europaeum, Campanula rapunculoides, Galium sylvaticum, Lathyrus vernus, Lilium martagon, Polygonatum multiflorum a Stellaria holostea sdružuje porosty mezických stanovišť v celém areálu asociace v rámci České republiky.

Varianta Circaea lutetiana (LBB03c) s diagnostickými druhy Athyrium filix-femina, Carex sylvatica, Circaea lutetiana, Dryopteris filix-mas, Impatiens noli-tangere, Oxalis acetosella, Paris quadrifolia a Stachys sylvatica se vyskytuje na vlhčích stanovištích v celém areálu této asociace v rámci České republiky.

Hospodářský význam a ohrožení. V minulosti byly tyto dubohabřiny obhospodařovány převážně jako lesy nízké nebo střední, v současné době jsou převedeny na nepravé kmenoviny. Kromě produkce dřeva mají nejen význam krajinně-estetický a rekreační, ale jsou důležité i pro ochranu půdy před erozí a pro zachování biodiverzity. Nežádoucí je ústup světlomilných druhů z podrostu po zapojení stromového patra ve vysokých lesích. Místy jsou ohroženy převodem na jehličnaté kultury nebo smíšené porosty jehličnatých a listnatých stromů, jinde jsou však dosti rozšířeny a obhospodařovany podle principů tzv. přírodě blízkého lesnictví. Podstatná část porostů je poškozována nadměrnými stavy spárkaté zvěře.