Svaz Caricion canescenti-nigrae sdružuje rašelinné louky a jiné rašeliništní biotopy vyvíjející se pod vlivem podzemní nebo povrchové vody se slabou až střední koncentrací rozpuštěných minerálů. Oproti svazu Sphagno warnstorfii-Tomentypnion nitentis v porostech zcela chybějí kalcikolní druhy cévnatých rostlin, ale mohou se ještě vyskytovat některé kalcitolerantní rašeliníky, zejména Sphagnum teres. Typické jsou rašeliníky ze sekce Subsecunda. Oproti přechodovým rašeliništím a vrchovištím je svaz vymezen větším zastoupením lučních a prameništních druhů, absencí vrchovištních druhů a tím, že nedominují rašeliníky ze sekce Cuspidata. Ty jsou citlivé na vyšší koncentrace vápníku a hydrogenuhličitanů a výrazně okyselují prostředí. Typickými druhy bylinného patra, které se však vyskytují i v jiných svazech, jsou nízké ostřice Carex canescens. C. demissa. C. echinata. C. hartmanii. C. nigra a C. panicea, suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), sítiny (Juncus conglomeratus. J. effusus . J. filiformis), přesličky (Equisetum palustre . E. sylvaticum), trávy (např. Agrostis canina. Anthoxanthum odoratum. Briza media . Festuca rubra) a dvouděložné byliny (např. Epilobium palustre. Hydrocotyle vulgaris. Lotus uliginosus. Menyanthes trifoliata . Viola palustris). Často se objevují i druhy svazu Calthion palustris, například Caltha palustris. Cirsium palustre. Crepis paludosa a Lysimachia vulgaris. Ve vysokohorských asociacích se rovněž uplatňují prameništní druhy, například Swertia perennis. Struktura mechového patra je proměnlivá. Může dosahovat pokryvnosti až 100 %, ale může výjimečně i zcela chybět. Pokud je vyvinuto, mohou převládat rašeliníky (zejména Sphagnum subsecundum a S. teres), ale i jiné mechy (např. Aulacomnium palustre. Calliergon cordifolium. Calliergonella cuspidata. Hypnum pratense. Philonotis caespitosa. P. fontana. P. seriata, Straminergon stramineum. Warnstorfia exannulata a W. sarmentosa). Významným rysem českých a moravských porostů svazu Caricion canescenti-nigrae je výrazné zastoupení druhů se subatlantským rozšířením, a to jak v bylinném, tak v mechovém patře (Hájek & Hájková 2002). Díky pozici těchto biotopů ve střední části gradientů nasycení bázemi a přístupnosti živin jsou porosty druhově bohaté. Většina druhů tvořících porosty svazu Caricion canescenti-nigrae ve střední Evropě jsou však druhy s širokou ekologickou amplitudou ve vztahu k pH. To je zčásti způsobeno tím, že biotopy svazu jsou u nás buď relativně mladé rašelinné louky a rašeliniště na okrajích rybníků, jejichž historie sahá nejdále do období středověké kolonizace, nebo velmi malá rašeliniště ve vysokých pohořích. Mírně kyselá reakce těchto biotopů kolem hodnoty pH 5,5 je navíc chemicky velmi nestabilní (Gorham & Janssens 1992, J. Navrátilová & Navrátil 2005b). Přirozená stanoviště odpovídající svazu Caricion canescenti-nigrae byla tedy v minulosti spíše vzácná, a příslušná vegetace proto neobsahuje úzce specializované druhy (Hájek et al. 2007). Malý počet specialistů vázaných na biotopy odpovídající svazu Caricion canescenti-nigrae se odráží v malém počtu diagnostických druhů jednotlivých asociací a jejich slabé fidelitě.

Svaz Caricion canescenti-nigrae zahrnuje (a) vývojově relativně mladé a pravidelně sečené rašelinné louky, v předchozím vegetačním přehledu České republiky (Rybníček in Moravec et al. 1995: 55–67) řazené k úzce pojatému svazu Caricion fuscae sensu auct. non Koch 1926; (b) minerálně bohatší rašeliniště s Carex diandra. C. lasiocarpa a Rhynchospora alba na březích rybníků, řazená u nás dříve ke svazům Rhynchosporion albae Koch 1926 a Eriophorion gracilis Oberdorfer 1957, a (c) malá vysokohorská prameništní rašeliniště řazená dříve ke svazu Drepanocladion exannulati Krajina 1933. Toto pojetí svazu odpovídá originálnímu popisu (Nordhagen 1937), kde je svaz Caricion canescenti-nigrae vymezen jako mezotrofní vegetace zahrnující různé porosty s Carex canescens. C. nigra. C. rostrata. Eriophorum angustifolium. E. scheuchzeri a Salix lapponum, bez přítomnosti kalcikolních rostlin, s dominujícími nerašeliníkovými mechy (Warnstorfia exannulata), případně i rašeliníky tolerujícími větší obsah rozpuštěných minerálů (Sphagnum teres . S. warnstorfii). Nejkyselejší typy minerotrofních rašelinišť s dominujícími rašeliníky ze sekce Cuspidata k tomuto svazu Nordhagen (1937) nezařazuje, což také odpovídá našemu pojetí. Naše biotopy, jejichž vegetaci řadíme ke svazu Caricion canescenti-nigrae, spojuje koncentrace vápníku v rozmezí 5–15 mg.l–1, pH v rozmezí 5–6 a konduktivita vody dosahující 50–100 ?S.cm–1, na okrajích hnojených rybníků až 200 ?S.cm–1 (Rybníček 1974, J. Navrátilová & Navrátil 2004, Hájek et al. 2006a, J. Navrátilová et al. 2006, Opravilová & Hájek 2006). Přístupnost živin je u podhorských typů v rámci rašelinišť největší: vysokých koncentrací dosahuje zejména fosfor a amoniakální dusík (Bertram 1988, Poulíčková et al. 2003, J. Navrátilová et al. 2006). Relativně dobrá přístupnost živin se odráží i v druhovém složení jiných taxonomických skupin, například krytenek (Opravilová & Hájek 2006).

Svaz Caricion canescenti-nigrae, popsaný ze Skandinávie (Nordhagen 1937), se vyskytuje ve většině evropských zemí. Údaje chybějí například z Albánie a Moldávie. Je pravděpodobně nejrozšířenějším typem vegetace rašelinišť ve střední a západní Evropě (Steiner 1992, Pott 1995, Westhoff et al. in Schaminée et al. 1995: 221–262, Matuszkiewicz 2007), kde se hojně vyskytují rašelinné louky na nevápnitém krystalinickém podloží. V jihozápadní Evropě se vyskytuje například v severním Španělsku (Prieto et al. 1987). V jihovýchodní Evropě je výskyt svazu omezen na větší nadmořské výšky (Hájková et al. 2006). V České republice se vyskytuje v západních a jižních Čechách (Blažková 1973, Balátová-Tuláčková 1978, 1993, T. Kučera et al. 1994, J. Navrátilová & Navrátil 2004), Brdech (Karlík 2001), na Českomoravské vrchovině (Klika & Šmarda 1944, Neuhäusl 1972b, Rybníček 1974), v Železných horách (Jirásek 1998), na Dokesku, v Českém ráji a severně od těchto dvou území (Neuhäusl & Neuhäuslová 1965, Hadač & Váňa 1967, Balátová-Tuláčková 1983, Krahulec et al. 1997), v Orlických horách (Belicová 1982), Hrubém Jeseníku (Šmarda 1950), na Opavsku (Balátová-Tuláčková 1974) a v severovýchodní části moravských Karpat (Hájek & Hájková 2002). Kvůli vápnitému podloží a suchému a teplému podnebí chybí ve středních Čechách a na jižní Moravě včetně jihozápadní části moravských Karpat. V tomto vegetačním přehledu členíme svaz Caricion canescenti-nigrae na pět asociací, které se liší výskytem v různých nadmořských výškách, vodním režimem a stupněm antropického ovlivnění.

Oproti předchozímu vegetačnímu přehledu České republiky (Rybníček in Moravec et al. 1995: 55–67) se nám nepodařilo vymezit asociaci Willemetio stipitatae-Caricetum paniceae Moravec 1965. Porosty s větším zastoupením Willemetia stipitata a Carex panicea byly přiřazeny k asociacím Caricetum nigrae. Sphagno warnstorfii-Eriophoretum latifolii (varianta Eriophorum angustifolium), Carici echinatae-Sphagnetum. Junco effusi-Molinietum caerulae a Angelico sylvestris-Cirsietum palustris. Ke svazu Caricion canescenti-nigrae by bylo možné přiřadit i asociaci Phragmito-Caricetum lasiocarpae Rybníček in Rybníček et al. 1984, kterou však v tomto přehledu rovněž nerozlišujeme z důvodu velmi slabé floristické diferenciace jejích porostů vůči asociacím Agrostio caninae-Caricetum diandrae. Peucedano palustris-Caricetum lasiocarpae a zejména Sphagno recurvi-Caricetum lasiocarpae. Rovněž nerozlišujeme asociaci Carici chordorrhizae-Sphagnetum obtusi Warén 1926, neboť takto označované porosty se floristicky neliší od asociace Agrostio caninae-Caricetum diandrae a vysoká pokryvnost Carex chordorrhiza v existujících fytocenologických snímcích je často způsobena preferenčním výběrem plochy, někdy i jejím účelovým zmenšením oproti standardní velikosti, a dokonce zjevným nadhodnocováním pokryvnosti druhu. K asociaci Agrostio caninae-Caricetum diandrae jsme kvůli velké floristické podobnosti přiřadili i část porostů u nás dříve řazených do asociace Carici limosae-Sphagnetum contorti.

Vegetace odpovídající svazu Caricion canescenti-nigrae byla ve střední Evropě tradičně řazena ke svazu Caricion fuscae Koch 1926. Koch (1926) do tohoto svazu zařadil vápnitá slatiniště odpovídající svazu Caricion davallianae (asociace Schoenetum nigricantis. Campylio stellati-Caricetum lasiocarpae. Juncetum subnodulosi. Caricetum davallianae) a vysokohorské asociace Caricetum fuscae a Trichophoretum cespitosi, u nichž však neuvedl fytocenologické snímky ani synoptickou tabulku. V některých případech uvádí konkrétní literární odkaz, příslušná vegetace však rovněž neodpovídá dnešnímu pojetí svazu, nebo jsou snímky neúplné, takže je není možné jednoznačně klasifikovat. Originální diagnóza svazu tedy zahrnuje pouze společenstva vápnitých slatinišť. Od publikace Kochova popisu bylo jméno Caricion fuscae používáno výhradně pro zcela jiný typ vegetace, a proto považujeme toto jméno za nomen ambiguum.