Struktura a druhové složení. V těchto křovinách zpravidla převládá trnka (Prunus spinosa) spolu s růžemi (hlavně Rosa canina a R. dumalis) a hlohy (zejména Crataegus rhipidophylla a C. ×macrocarpa). Častou příměs tvoří mezofilní keře a nízké stromy (zejména Euonymus europaeus, Malus sylvestris a Sambucus nigra), nízké keře pasek a lesního podrostu (např. Lonicera xylosteum a Rubus idaeus) a mladé nebo pařezově zmlazené lesní stromy (Acer pseudoplatanus, Fraxinus excelsior a Ulmus glabra). V bylinném patře převažují mezofilní druhy a současně chybí většina druhů suchomilných s výjimkou nenáročných lemových dvouděložných bylin (Campanula persicifolia, Clinopodium vulgare, Fragaria moschata, Silene nutans a Trifolium medium) a některých druhů kamenitých pastvin (např. Carlina acaulis, Pilosella officinarum a Hylotelephium jullianum). Ve světlých okrajích křovin převládají četné luční a pastvinné druhy (např. Agrostis capillaris, Avenula pubescens, Cardamine pratensis, Festuca rubra, Ranunculus acris, Rumex acetosa, Trisetum flavescens a Veronica chamaedrys) a často se vyskytují i acidofyty, jako je Viola canina. Pravidelnou příměsí jsou také druhy nitrofilních lemů (zejména Aegopodium podagraria, Chaerophyllum aromaticum, C. aureum a Geranium phaeum) a pasek (např. Epilobium angustifolium a Senecio ovatus). Ve starších porostech v lesnatých územích jsou hojné i hájové druhy, jako je Mercurialis perennis, Pulmonaria obscura a Sanicula europaea. V porostech se obvykle vyskytuje 10–25 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 25–100 m2. Mechové patro je značně variabilní jak v celkové pokryvnosti, tak v druhovém složení.
Stanoviště. Společenstvo se převážně vyskytuje od teplých pahorkatin, kde je však omezeno na stinné údolní svahy s chladnějším mikroklimatem, přes střední polohy, kde je nejčastějším typem křovinné vegetace mezí a lesních okrajů, po horské oblasti, kde je naopak vázáno na výslunné, jižně až západně orientované svahy na úživnějších horninách. Podle přijaté formální definice spadají do této asociace také některé porosty z nížin, které však vznikly v návaznosti na porosty asociací Pruno spinosae-Ligustretum vulgaris nebo Rhamno catharticae-Cornetum sanguineae jako jejich druhově ochuzené varianty. Stanoviště asociace Carpino-Prunetum jsou většinou středně vlhká, s hlubokými půdami, nejčastěji typu kambizemí, hnědozemí a luvizemí na široké škále podkladů (různé hlubinné vyvřeliny, metamorfované i sedimentární břidličnaté horniny, ve vyšších polohách i neovulkanity a různé vápnité horniny). Podobně široká je škála lesních společenstev, které Carpino-Prunetum svým výskytem nahrazuje (dubohabřiny, květnaté i acidofilní bučiny, acidofilní doubravy a vzácněji i borové doubravy, lužní a suťové lesy).
Dynamika a management. Jde o druhotné společenstvo tradičně udržované vytínáním a omezované v šíření sečením přilehlých luk. Místy, např. u chat a rekreačních chalup, se vyskytují i porosty ve formě nepravidelně stříhaných živých plotů. Společenstvo osídluje převážně oblasti a polohy kolonizované až od vrcholného středověku, vzniklo tedy patrně až po vytvoření kulturní krajiny středních a vyšších poloh.
Variabilita. Nejvýrazněji se odlišují porosty nižších poloh a úživnějších půd od porostů větších nadmořských výšek na podkladech slaběji zásobených živinami. Rozlišujeme dvě varianty:
Varianta Primula veris (KBB06a) zahrnuje porosty nižších poloh, v nichž se vyskytují některé na živiny náročnější keře (zejména Cornus sanguinea a Rhamnus cathartica) a hájové druhy, jako jsou Primula veris, Lathyrus vernus a Stellaria holostea.
Varianta Primula elatior (KBB06b) zahrnuje porosty vyšších poloh s častými pasekovými dřevinami (zejména Rubus idaeus, Salix caprea a Sorbus aucuparia), acidofyty (např. Avenella flexuosa a Calluna vulgaris) a někdy i vlhkomilnými druhy, jako je Primula elatior.
Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo má velký význam pro retenci srážek a ochranu krajiny před erozí, zejména na polních mezích a svazích ve vyšších polohách. Na porosty těchto křovin je vázána biodiverzita vyšších rostlin, ale i hmyzu, ptactva a některých hub, z jedlých druhů se zde často vyskytuje např. čirůvka májovka (Calocybe gambosa) a závojenka podtrnka (Entoloma clypeatum). Dříve mělo společenstvo značný význam jako zdroj palivového dříví a planých plodů.
Nomenklatorická poznámka. V Mezinárodním kódu fytocenologické nomenklatury (Weber et al. 2000) je jméno Carpino-Prunetum Tüxen 1952 uvedeno jako příklad nadbytečného jména (nomen superfluum), jelikož je v jeho originální diagnóze jako synonymum citováno starší platné jméno Pruno spinosae-Crataegetum monogynae Hueck 1931. Protože však jméno Pruno spinosae-Crataegetum monogynae Hueck 1931 navrhujeme na zamítnutí kvůli současnému používání stejně starého homonyma Crataego monogynae-Prunetum spinosae Soó 1931 pro jinou asociaci (viz Nomenklatorická poznámka u Pruno spinosae-Ligustretum vulgaris), přijímáme zde Carpino-Prunetum Tüxen 1952 jako správné jméno.