Struktura a druhové složení. Asociace zahrnuje mezofilní lesní akátiny, v minulosti často pěstované jako pařeziny, které na příznivých stanovištích dorůstají výšky až 25 m. Kromě akátu (Robinia pseudoacacia) se další druhy stromového patra uplatňují jen výjimečně; na suťových spodních částech svahů v některých hlubokých říčních údolích Českého masivu však dosahuje větší pokryvnosti Acer platanoides nebo Fraxinus excelsior. Druhově bohaté keřové patro je zpravidla dobře vyvinuto. Jeho horní vrstvu obvykle tvoří Sambucus nigra, který může vytvářet i neprostupné porosty. Ve spodní vrstvě se často vyskytuje Ribes uva-crispa. Pro sušší stanoviště je typický výskyt různých druhů mezofilních až xerofilních keřů včetně nepůvodních druhů (např. Caragana arborescens, Mahonia aquifolium, Ribes aureum, Symphoricarpos albus a Syringa vulgaris). V některých porostech jsou hojné i liány Clematis vitalba, Humulus lupulus nebo Parthenocissus quinquefolia. Pokryvnost bylinného patra závisí na množství keřů a většinou přesahuje 60 %. Velkou stálostí se vyznačuje druhově bohatá skupina mezofilních nitrofilních druhů, které dorůstají do výšky až 1,5 m (např. Alliaria petiolata, Anthriscus sylvestris, Ballota nigra, Chaerophyllum temulum, Chelidonium majus, Galium aparine, Geum urbanum, Impatiens parviflora a Urtica dioica). Bylinné patro má buď jednu výraznou dominantu, nebo se jednotlivé ruderální druhy mozaikovitě střídají. Ve zbytcích se vyskytují i druhy původních lesů, které mohou místy převládat. Porosty asociace Chelidonio-Robinietum jsou od další asociace svazu, Poo nemoralis-Robinietum pseudoacaciae, dobře odlišeny velkou stálostí a obvykle také pokryvností mezofilních ruderálních druhů (např. Anthriscus sylvestris, Chaerophyllum temulum a Urtica dioica). V porostech se obvykle vyskytuje 10–25 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 100–300 m2. Silně pokryvné bylinné patro může na některých místech bránit výskytu mechů. Mechy dosahují větší pokryvnosti obvykle na vlhčích stanovištích ve spodních částech svahů, na balvaništích nebo na březích potoků s úživnější půdou. Velkou stálostí a často i pokryvností se vyznačuje Brachythecium rutabulum, preferující bazické půdy s malým podílem skeletu. Na skeletovitých kyselých horninách bývá častěji přítomen druh Hypnum cupressiforme s. l. Dále se uplatňují převážně druhy vyžadující zastíněná stanoviště s příznivým vlhkostním režimem.

Stanoviště. Porosty této asociace rostou na široké škále stanovišť, na rovinách i svazích všech orientací se sklonem až 65°, nejčastěji v nadmořských výškách 200–400 m. Zpravidla jde o náhradní vegetaci suťových lesů asociace Aceri-Tilietum, dubohabřin asociací Galio sylvatici-Carpinetum betuli a Primulo veris-Carpinetum betuli, případně teplomilných doubrav asociací Melico pictae-Quercetum roboris nebo Quercetum pubescenti-roboris. Tyto akátiny se vyskytují jak v údolích velkých řek a některých jejich přítoků, tak mimo říční údolí v nížinách a pahorkatinách, v roklích uprostřed zemědělské krajiny, na antropogenních substrátech v intravilánu a extravilánu sídel, na výsypkách, rekultivovaných skládkách, podél komunikací, říčních navigací nebo na hrázích rybníků. Preferují bazické až neutrální horniny s půdami dobře saturovanými bázemi a s nízkými hodnotami poměru C : N. Intenzita nitrifikace zde dosahuje nejvyšší hodnoty ze všech asociací akátin, naopak intenzita amonizace je velmi malá (Vítková 2004a). Zatímco na bazických nebo intermediálních horninách byla asociace zaznamenána v různých částech svahů, na kyselých substrátech je vázána výhradně na jejich dolní části nebo úpatí, kde příznivý vlhkostní režim umožňuje dobrou humifikaci organické hmoty, transportované sem i z horních částí svahů, a vznik mocnějšího A horizontu. Řada lokalit je obohacována o živiny splachem z přilehlých polí. Půdním typem jsou eutrofní nebo kambické rankery, rendziny, pararendziny, kambizemě a antrozemě. Porosty s dominantním Chelidonium majus mohou růst též na regozemích na úpatí pískovcových skal nebo v rovinatém terénu na křemitých píscích s jílovitou vrstvou v půdním profilu, která zadržuje vlhkost a zajišťuje lepší přístupnost živin.

Dynamika a management. Porosty této asociace vznikly jednak výsadbami akátu kvůli produkci kvalitní dřevní hmoty a vysoké nektarodárnosti, jednak jako meliorační a zpevňující dřeviny v dolních částech a na úpatích odlesněných svahů, v roklích, podél železničních tratí a silnic, na výsypkách a skládkách. Tato stanoviště s obnaženou půdou mohou být snadno invadována semeny akátu. Naproti tomu do zapojených bylinných společenstev akát proniká výhradně pomocí kořenových výmladků a do zapojených lesů se kvůli své světlomilnosti nešíří vůbec. V zemědělsky intenzivně využívaných oblastech s velkými rozlohami orné půdy (např. Žatecko, Mělnicko, Podřipsko a Dyjsko-svratecký úval) je vhodné porosty, které nezarůstají ochranářsky cenné biotopy, ponechat bez zásahu, protože zvětšují diverzitu krajiny (Heroldová 1994, Vítková 2004a). V rozpadajících se zapojených svahových lesních akátinách plní akát funkci protierozní. Efektivnější než finančně i technicky náročná likvidace je ponechání těchto porostů přirozenému sukcesnímu vývoji. Tam, kde akát představuje nebezpečí pro okolní společenstva (zejména na stepních lokalitách, otevřených písčinách, v prosvětlených zakrslých doubravách nebo reliktních borech), je nezbytné jeho porost odstranit. Čistě mechanické metody likvidace však podporují nárůst výmladků a rychlé klonální šíření. Také pastva a požáry pouze dočasně omezují šíření akátu. Mnohem účinnější je kombinace mechanické metody s následným použitím herbicidu. V ochranářské praxi se na dobře přístupných terénech často používá kácení na nízký pařez s bezprostřední aplikací herbicidu (většinou Roundup) na řeznou plochu. Zásahy je třeba realizovat za suchého počasí s teplotami nad nulou. Následujících 3–5 let je nezbytné sledovat výmladnost akátu (Vítková 2011).

Variabilita. Asociace Chelidonio-Robinietum je velmi variabilní. Její druhové složení se mění v závislosti na vlhkostním režimu, úživnosti substrátu, hloubce půdy, dřívějším společenstvu a zásobě diaspor v okolí. Lze rozlišit tři varianty:

Varianta Urtica dioica (KBE01a) představuje porosty, v nichž velké pokryvnosti dosahují mezofilní nitrofyty, ale dominantami mohou být odlišné druhy. Bylinné patro má často podobu mozaiky střídajících se dominant, zejména Anthriscus sylvestris, Bromus sterilis, Chaerophyllum temulum, Galium aparine, Lamium maculatum, Poa trivialis, Stellaria media a Urtica dioica. Někdy se ale vyskytují i porosty s jednou výraznou dominantou bylinného patra, např. Anthriscus sylvestris, Ballota nigra, Ribes uva-crispa nebo Urtica dioica, na jaře v nejteplejších oblastech také Anthriscus cerefolium.

Varianta Chelidonium majus (KBE01b) zahrnuje porosty s expandujícím druhem Chelidonium majus, který tvoří dominantu bylinného patra. Ostatní nitrofyty mají obvykle malou pokryvnost. Varianta se vyskytuje na vlhčích stanovištích s kyselým substrátem v dolních částech svahů, podél potoků nebo na říčních terasách.

Varianta Impatiens parviflora (KBE01c) sdružuje porosty s dominantním neofytem Impatiens parviflora..Původní druhy bylinného patra jsou výrazně potlačeny a naopak zde roste větší počet nitrofytů. Pro invazní šíření druhu Impatiens parviflora je nejdůležitější dobrá dostupnost půdního fosforu (Hofmeister et al. 2002) a místa s nezapojeným bylinným patrem nebo půdou obnaženou působením zvěře, vývraty nebo lesnickými zásahy. Varianta odpovídá úzce vymezené asociaci Impatienti parviflorae-Robinietum pseudoacaciae Sofron 1967.

Hospodářský význam a ohrožení. Porosty této asociace plní meliorační a zpevňující funkci v okolí silnic a železničních tratí, na rekultivovaných skládkách a výsypkách. V zemědělských oblastech zarůstají neobhospodařovatelné části pozemků (např. rokle) a zvyšují tak krajinnou heterogenitu. Nektarodárnosti akátu se využívá pro produkci kvalitního medu. Velmi odolné akátové kůly jsou dodnes oblíbenou surovinou při zakládání vinic. Na kontaktu s ochranářsky cennými porosty otevřených stanovišť, zejména suchými trávníky, je nezbytné zamezit šíření akátu.