Struktura a druhové složení. Vlhké louky s pcháčem potočním (Cirsium rivulare) jsou vyvinuty zpravidla jako vícevrstevná vegetace s dominantními travami a širokolistými bylinami. V horní vrstvě bylinného patra často převládá Cirsium rivulare. Ráz porostů může místy udávat také ostřice latnatá (Carex paniculata), která na nesečených místech vytváří vysoké bulty, na nichž se uchycují některé mezofilní druhy. Asociace Cirsietum rivularis patří ke společenstvům se střední až velkou druhovou bohatostí: obvykle se v ní vyskytuje 35–45 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Celková pokryvnost bylinného patra dosahuje často 100 %, výška porostu kolísá od 40 do 150 cm. Mechové patro je při nenarušeném vodním režimu a pravidelné seči dobře vyvinuto, přičemž u porostů s vývojovými vztahy k bazickým slatiništím a prameništím svazu Caricion davallianae může být druhově bohaté, produkovat značné množství biomasy a dosahovat pokryvnosti až 100 %. Tyto porosty bývají nízké, řídké a velmi bohaté druhy cévnatých rostlin (Hájková & Hájek 2003). Pro mechové patro může být limitujícím faktorem světlo, jehož se mechorostům nedostává při nahromadění biomasy v opuštěných porostech.

Stanoviště. Společenstvo osídluje podmáčené údolní nebo svahové polohy od pahorkatin do hor. Lze se s ním setkat v nivách menších horských a podhorských potoků a především na svazích, kde často doprovází bazická prameništní slatiniště. Porosty jsou pod stálým vlivem hladiny podzemní vody, která na začátku vegetačního období vystupuje až do svrchních vrstev rhizosféry. V nivách může dojít u porostů se zastoupením vysokých ostřic ke krátkodobému jarnímu přeplavení. Výraznější pokles hladiny podzemní vody nastává obvykle v srpnu a září, kdy v důsledku přísušku klesá hladina vody až 1 m pod povrch půdy (Balátová-Tuláčková 1968). U porostů vyvinutých na svazích a sycených pramennou vodou může hladina podzemní vody kolísat během celého vegetačního období, a to v závislosti na chodu srážek a teplot, poklesy však nejsou tak výrazné. Pouze koncem května často dochází ke značnému poklesu. Půdy bývají typu glej nebo vzácněji pseudoglej, při dostatečném zásobení vodou se v horní části profilu hromadí nerozložený organický materiál. Půdní reakce je zpravidla slabě zásaditá až zásaditá. V oblastech, kde porosty přecházejí k acidofilnější vegetaci asociace Angelico sylvestris-Cirsietum palustris, může být reakce i slabě kyselá.

Dynamika a management. Cirsietum rivularis je stejně jako ostatní společenstva vlhkých luk náhradní vegetací po olšinách nebo vrbinách. Obzvláště v posledních desetiletích se toto společenstvo vyvíjí také ze slatinných společenstev po částečném odvodnění nebo po zvýšeném přísunu živin z okolních hnojených luk. Pokud se živiny neodebírají sklizní sena a zároveň dochází k disturbanci, mohou být porosty ruderalizovány. Na silně bazickém a minerálně bohatém podloží, zejména v Bílých Karpatech, tak vznikají porosty asociace Junco inflexi-Menthetum longifoliae (Hájek 1998), zatímco na minerálně chudých, slabě kyselých půdách se vyvíjejí porosty s dominantní sítinou rozkladitou (Juncus effusus). Porosty asociace Cirsietum rivularis se v minulosti obhospodařovaly jako dvojsečné nebo častěji jednosečné louky, jejichž seno zpravidla sloužilo pouze jako stelivo. Je-li obhospodařování přerušeno, hromadí se stařina a snižuje se druhová bohatost. Při dlouhodobém ponechání ladem se na živinami bohatých stanovištích vyvíjejí produktivní a druhově chudá tužebníková lada. K udržení druhové bohatosti společenstva je nutné porosty síct a seno z lokality odstraňovat.

Variabilita. Balátová-Tuláčková (in Rybníček et al. 1984) rozlišuje větší počet subasociací, často však jen s lokálním výskytem nebo nevýraznou diferenciací. Rozlišujeme tři hlavní varianty:

Varianta Poa pratensis (TDF02a) s diagnostickými druhy Alopecurus pratensis, Cerastium holosteoides subsp. triviale, Festuca pratensis, Myosotis palustris agg., Poa pratensis s. l., P. trivialis, Rumex acetosa, Symphytum officinale a Trisetum flavescens představuje porosty blízké loukám svazu Arrhenatherion elatioris na minerálním substrátu. Výrazněji se uplatňují mezofilní druhy, především různé druhy trav. Tyto louky se vyskytují častěji než typy řazené do následujících variant a odpovídají subasociacím Cirsietum rivularis arrhenatheretosum Balátová-Tuláčková et al. 1977 a Cirsietum rivularis typicum Balátová-Tuláčková et al. 1977.

Varianta Carex flava (TDF02b) s diagnostickými druhy Carex flacca, C. flava agg., Eriophorum angustifolium, E. latifolium, Parnassia palustris, Bryum pseudotriquetrum a Hypnum pratense je přechodem k prameništním slatiništím svazu Caricion davallianae. Vyskytuje se na kontaktu s těmito slatiništi, na půdách s větším podílem organické složky nebo vysráženého CaCO3 v půdě. Podle typu kontaktní vegetace odpovídají tyto porosty různým subasociacím, např. Cirsietum rivularis caricetosum flavae Balátová-Tuláčková 1974, Cirsietum rivularis eriophoretosum latifoliae Balátová-Tuláčková 1972 a Cirsietum rivularis caricetosum davallianae (Bosáčková 1970) Balátová-Tuláčková 1984. K této variantě patří druhově nejbohatší porosty v průměru s 50 druhy cévnatých rostlin na ploše 16–25 m².

Varianta Aegopodium podagraria (TDF02c) s diagnostickými druhy Aegopodium podagraria, Chaerophyllum aromaticum, Cirsium oleraceum a Scirpus sylvaticus zahrnuje porosty na živinami bohatých půdách. Tato vegetace vytváří velké množství biomasy a je ve srovnání s předešlými dvěma variantami druhově chudší. Jako subdominanty se mohou uplatňovat Cirsium oleraceum, Filipendula ulmaria a Scirpus sylvaticus. Jde o přechod k asociaci Angelico sylvestris-Cirsietum oleracei.

Hospodářský význam a ohrožení. V současné době, kdy už jen málo lidí tradičně hospodaří a není potřeba sena ani na stelivo, je přímý hospodářský význam tohoto společenstva malý. Vlhké louky však mají důležitou funkci filtrační a protierozní a podílejí se na zadržování vody v krajině. Jsou velmi významné také pro uchování genofondu lučních a mokřadních druhů cévnatých rostlin a mechorostů. Cirsietum rivularis je ohroženo, podobně jako ostatní typy vlhkých luk u nás, především ponecháváním ladem, celkovou eutrofizací, odvodňováním, zalesňováním a hloubením rybníčků nebo tůní.