Struktura a druhové složení. V rozvolněných a často i nízkých porostech převládá borovice lesní (Pinus sylvestris). Keřové patro většinou chybí. V druhově velmi chudém bylinném patře se vyskytují keříčky Calluna vulgaris, Vaccinium myrtillus a V. vitis-idaea a tráva Avenella flexuosa. V porostech se obvykle vyskytuje jen kolem 5 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti kolem 200 m2. Oproti porostům této asociace v Polsku a na Slovensku v bylinném patře chybějí psamofilní druhy Carex ericetorum, Corynephorus canescens, Spergula morisonii aj. Mechové patro bývá naopak druhově bohaté a dominují v něm keříčkovité lišejníky Cetraria islandica, Cladonia arbuscula, C. rangiferina s. l. a další druhy rodu Cladonia. Časté jsou i mechy Dicranum polysetum, Leucobryum glaucum s. l. a Pleurozium schreberi, které však nedosahují velké pokryvnosti.
Stanoviště. Porosty této asociace se vyskytují od kolinního do submontánního stupně, nejčastěji v nadmořských výškách 300–600 m, na živinami velmi chudých druhohorních a třetihorních pískovcích a zpevněných vátých píscích, na kterých se vyvíjejí vysychavé a silně kyselé půdy typu podzol arenický, někdy s vyvinutým ortštejnem. V západních Čechách se lišejníkové bory vyskytují i na písčitých žulových zvětralinách s půdami typu podzol nebo kambizem arenická.
Dynamika a management. Na stanovištích extrémně kyselých písčitých půd, na kterých borovice krní a dostatek světla v podrostu umožňuje rozvoj terikolních lišejníků, jsou tato společenstva sukcesně dlouhodobě stabilní. Obdobné porosty mohou vznikat také sukcesí na odlesněných písečných dunách, v jejich podrostu se ale uplatňují především rychleji rostoucí druhy lišejníků, které s postupující sukcesí mizí. Řada porostů na méně extrémních stanovištích, například na písčitých žulových zvětralinách v západních Čechách, vznikla druhotně na degradovaných půdách ochuzených působením dlouhodobé pastvy a hrabání steliva v lesích a prosazováním borovice v lesních kulturách.
Hospodářský význam a ohrožení. Hospodářský význam těchto porostů je vzhledem k nízké bonitě borovice malý a porosty plní většinou půdoochrannou funkci na písčitých půdách. Z hlediska ochrany přírody jsou cenné sukcesně stabilní porosty lišejníkových borů s významným zastoupením pomalu rostoucích keříčkovitých lišejníků, které se druhovým složením blíží lichenoflóře borů jižní boreální a hemiboreální zóny (T. Kučera et al. 2006). Ze sukcesně nestabilních porostů na zarůstajících dunách nebo degradovaných písčitých půdách se s postupným houstnutím borového zápoje lišejníkové patro vytrácí.
Syntaxonomická poznámka. Husová & Andresová (1992) udávají asociaci Cladonio rangiferinae-Pinetum sylvestris Kobendza 1930 ze skalních výchozů pomalu zvětrávajících minerálně slabých hornin na Křivoklátsku. Pro tyto porosty je však příznačný výskyt skalních druhů (např. Arabidopsis arenosa, Asplenium septentrionale, Campanula rotundifolia a Hieracium schmidtii), a v našem pojetí je proto řadíme do asociace Vaccinio myrtilli-Pinetum sylvestris, varianty Cladonia rangiferina.