Struktura a druhové složení. Strukturu porostů určují dva dominantní druhy, locika kompasová (Lactuca serriola) a turanka kanadská (Conyza canadensis). Porosty jsou většinou dvouvrstevné, druhově poměrně chudé. V horní vrstvě dominuje Lactuca serriola, jejíž úzký přímý habitus umožňuje, aby se na ploše uplatnily druhy nižší vrstvy, ve které převládá Conyza canadensis. Velmi často se také objevují porosty s jediným dominantním druhem. Vedle zmiňovaných dvou druhů se vyskytují některé další ruderální terofyty, např. Amaranthus retroflexus, Atriplex patula, Senecio viscosus a Sisymbrium loeselii. Častý je výskyt některých dvouletých a vytrvalých ruderálních druhů, např. Carduus acanthoides, Cirsium arvense, C. vulgare, Daucus carota. Porosty jsou vysoké. Jejich horní vrstva může dosahovat výšky 1,7–2 m a průměrná pokryvnost se pohybuje v rozmezí 50–80 %. Na plochách o velikosti 4–25 m² zpravidla roste 10–15 druhů cévnatých rostlin. Mechorosty se většinou nevyskytují. Pokud jsou zastoupeny, mají pokryvnost do 5 %. Bývají to většinou druhy rodů Brachythecium a Bryum.
Stanoviště. Conyzo-Lactucetum je teplomilné společenstvo, které osídluje především mělké, suché, písčitoštěrkovité a kamenité půdy, někdy s příměsí škváry a stavebního materiálu. Takovými stanovišti jsou různé náspy, stavební plochy, skrývky zeminy a nevyužívané plochy v okolí železničních stanic a v areálech podniků. Stanoviště jsou často silně osluněná. Obsah vody v horních 5 cm půdy v létě a časném podzimu leží těsně u bodu vadnutí a často klesá i níž (Wittig 2002). Tato stanoviště jsou živinami velmi chudá, s neutrální nebo mírně bazickou půdní reakcí. Podobné extrémní podmínky mají koruny zdí a vrcholové části hradních zřícenin s mělkou vrstvou substrátu, kde se mohou vyskytovat porosty s dominantními druhy Conyza canadensis a Lactuca serriola (Duchoslav 2002, Procházková & Duchoslav 2004). Na půdách s větším obsahem živin je Conyzo-Lactucetum nahrazováno společenstvy s dominantními druhy Atriplex sagittata a Chenopodium album agg.
Dynamika a management. Conyzo-Lactucetum patří k typickým společenstvům iniciálních sukcesních stadií. Převažují v něm anemochorní rostliny, které se velmi snadno šíří na nově vzniklá stanoviště (Kopecký 1980). V průběhu vegetačního období se v porostech střídají dva výrazné aspekty. Na jaře, kdy jsou vytvořeny jen nízké listové růžice lociky kompasové, jsou nápadné jarní terofyty Arenaria serpyllifolia, Bromus tectorum, Senecio viscosus aj. V létě se vytváří aspekt s kvetoucími dominantami Conyza canadensis a Lactuca serriola. Společenstvo přetrvává na stanovišti jen krátkou dobu, protože jeho rozvolněná struktura umožňuje rychlé pronikání druhů dalších sukcesních stadií (Hilbert 1981). V sukcesi je většinou nahrazováno společenstvy Tanaceto vulgaris-Artemisietum vulgaris nebo Melilotetum albo-officinalis, vzácněji porosty s dominantní Calamagrostis epigejos (A. Pyšek 1977b, Mucina 1978).
Variabilita. Variabilita v druhovém složení je dána především přítomností dominant:
Varianta Lactuca serriola (XBG11a) zahrnuje porosty s dominancí lociky kompasové (Lactuca serriola).
Varianta Conyza canadensis (XBG11b) zahrnuje porosty, v nichž se locika nemusí vůbec vyskytovat, případně má nízkou pokryvnost. V takovém případě bývá dominantním druhem turanka kanadská (Conyza canadensis). Tato vegetace byla doložena např. z brněnských pískoven (Grüll 1980b).
Hospodářský význam a ohrožení. Conyzo-Lactucetum nepatří mezi ohrožené vegetační typy a jeho hospodářský význam je zanedbatelný. Zpevňuje sypký substrát a zahajuje sekundární sukcesi.