Struktura a druhové složení. Fyziognomii porostů udává dominantní sítina ostrokvětá (Juncus acutiflorus), která je konkurenčně zdatná a dosahuje výšky 60–100 cm. Ve spodní vrstvě bylinného patra mohou dominovat i nižší druhy, například Lotus uliginosus a Viola palustris. Typická je přítomnost druhů se subatlantským rozšířením, např. Achillea ptarmica, Juncus articulatus a Lotus uliginosus. Druhová bohatost této asociace je o něco menší než u předchozích asociací pcháčových luk: na ploše o velikosti 16–25 m² bývá zpravidla 25–35 druhů cévnatých rostlin (Balátová-Tuláčková in Rybníček et al. 1984, Hájek & Hájková 2004). Mechové patro nemívá velkou pokryvnost a často není vyvinuto vůbec. Z mechorostů se výrazněji uplatňuje Calliergonella cuspidata a Rhytidiadelphus squarrosus.
Stanoviště. Crepido-Juncetum se vyvíjí v podmáčených sníženinách údolních poloh nebo na trvale podmáčených mírných svazích. Vyskytuje se od pahorkatin do hor v oblastech se suboceanicky laděným klimatem. Je pro ně charakteristický vyrovnaný vodní režim: podzemní voda poklesá hlouběji pod povrch půdy jen výjimečně. Díky její vysoké hladině se vytvářejí glejové půdy, zpravidla s mocným povrchovým humusovým horizontem (až 45 cm). Tato asociace se vyskytuje pouze na silikátových horninách Českého masivu, kde je v půdě málo vápníku, a její reakce je proto slabě kyselá až kyselá (Balátová-Tuláčková in Rybníček et al. 1984, Balátová-Tuláčková 1997a).
Dynamika a management. Crepido-Juncetum se vyvíjí po smýcených olšinách všude tam, kde je dostatečné zásobení podzemní vodou. Pokud není vodní režim narušen, mohou se jeho porosty udržovat i bez pravidelné seče. Při zvýšeném obsahu živin v půdní vodě může dojít k zarůstání tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria). Porosty se pak mohou vyvíjet směrem k asociacím Lysimachio vulgaris-Filipenduletum ulmariae a Chaerophyllo hirsuti-Filipenduletum ulmariae, které se často vyskytují jako kontaktní společenstva asociace Crepido-Juncetum.
Variabilita. Crepido-Juncetum má u nás okraj svého areálu, jeho porosty jsou ochuzeny o mnohé subatlantské druhy a variabilita není velká. Některé porosty mají větší zastoupení druhů rašelinných luk (např. Carex echinata a Viola palustris), jejichž výskyt svědčí o rašelinném procesu v půdě. Vzácně se mohou vyskytovat porosty přechodné k asociaci Lysimachio vulgaris-Filipenduletum ulmariae. V případě, že se Juncus acutiflorus vyskytuje s menší pokryvností, mohou se jako subdominanty uplatňovat i Cirsium heterophyllum, Scirpus sylvaticus, Viola palustris aj.
Hospodářský význam a ohrožení. Porosty této asociace nejsou využitelné jako louky na kvalitní seno, jsou však významným filtrem podzemních vod a biotopem ustupujících rostlinných druhů.
Syntaxonomická poznámka. Jméno Juncetum acutiflori Braun 1915 bylo v minulosti používáno jak pro vegetaci rašelinišť a rašelinných luk třídy Scheuchzerio-Caricetea, tak pro vegetaci svazu Calthion palustris, přičemž fytocenologické snímky v originální práci odpovídají spíše rašelinné vegetaci. Protože se zřejmě jedná o nomen ambiguum, přikláníme se v případě středoevropských vlhkých luk s Juncus acutiflorus k mladšímu jménu Crepido paludosae-Juncetum acutiflori Oberdorfer 1957, což je i ve shodě s nejnovějším německým vegetačním přehledem (Burkart et al. 2004).