Ve společenstvech svazu Cymbalario-Asplenion se diagnostické druhy třídy Cymbalario-Parietarietea kombinují s nízkými kapradinami, jejichž ekologické optimum leží ve třídě Asplenietea trichomanis (zejména Asplenium ruta-muraria. A. trichomanes . Cystopteris fragilis). Tyto dvě skupiny druhů jsou doprovázeny dalšími druhy běžnými ve střední Evropě na rumištích a zdech, jako jsou některé jednoleté (např. Sonchus oleraceus) a vytrvalé nitrofilní ruderální dvouděložné byliny (např. Artemisia vulgaris. Ballota nigra. Campanula rapunculoides. Chelidonium majus. Taraxacum sect. Ruderalia a Urtica dioica) a trávy (např. Poa compressa . P. nemoralis). Mechové patro má většinou malou pokryvnost. Zastoupeny jsou především pionýrské akrokarpní mechy, které jsou schopny kolonizovat nejen spáry s akumulovanou jemnozemí, ale i samotný povrch stavebního materiálu. Porosty tohoto svazu jsou druhově chudé a mnoho druhů v nich brzy po uchycení odumírá. Mikroklimatické a půdní podmínky zdí jsou totiž extrémní a navíc dvouděložné dominanty často silně konkurují ostatním druhům. Podobně jako u jiných štěrbinových společenstev je druhové složení porostů na zdech dosti heterogenní, neboť silně závisí na přísunu diaspor z okolí.

Vegetace tohoto svazu je rozšířena hlavně ve střední a západní Evropě (Segal 1969, Brandes 1992), kde jeho rozšíření sahá až do Irska a Skotska (Dahl 1997); na jihu se vyskytuje ještě v Itálii (Hruška 1987), Chorvatsku a Makedonii, na východě v Bulharsku a severním Turecku (Sádlo, nepubl.). Společenstva svazu vznikla archeofytním a zejména neofytním šířením dominantních dvouděložných chasmofytů na zdi ve střední, západní a severozápadní Evropě. Tyto druhy byly většinou rozšiřovány a dosud se pěstují jako okrasné rostliny. V České republice se z diagnostických druhů třídy Cymbalario-Parietarietea vyskytují zejména Corydalis lutea a Cymbalaria muralis, vzácně též Antirrhinum majus. Centranthus ruber. Cheiranthus cheiri. Corydalis ochroleuca. Cymbalaria pallida . Pyrethrum parthenium.

V této publikaci řadíme vegetaci svazu Cymbalario-Asplenion do třídy Cymbalario-Parietarietea, podobně jako například Klotz (in Schubert et al. 2001: 204–207) v Německu. Dosud byl svaz většinou přiřazován ke třídě Asplenietea.trichomanis (např. Mucina in Grabherr & Mucina 1993: 241–275, Valachovič in Valachovič et al. 1995: 15–41, Meertens et al. in Schaminée et al. 1998: 13–38, Passarge 1999, Berg & Wollert in Berg et al. 2004: 286–289, Kolbek 1997). Důvodem přeřazení svazu je dominance nitrofilních dvouděložných chasmofytů, přítomnost chasmofytních kapradin tolerujících dusík a četné zastoupení terofytů, což jsou znaky charakterizující třídu Cymbalario-Parietarietea. Od třídy Asplenietea trichomanis se svaz Cymbalario-Asplenion odlišuje přítomností ruderálních druhů náročných na živiny a vzácností druhů oligotrofních stanovišť. Druhovou skladbou se tomuto svazu podobají jen některé porosty kapradin na zdech, což opakovaně ukázaly rozsáhlé syntézy zední vegetace (Segal 1969, Brandes 1992). Zední společenstva kapradin však jsou jen okrajem variability třídy Asplenietea trichomanis, neboť většina jejích společenstev se od svazu Cymbalario-Asplenion výrazně liší vazbou na přirozená stanoviště bez většího zastoupení ruderálních druhů.

Pronikání nepůvodních druhů do vegetace třídy Cymbalario-Parietarietea je běžné i ve středomořské části jejího areálu: jde např. o středoamerický Erigeron karvinskianus v Itálii (Oberdorfer 1969), západostředomořské druhy Antirrhinum majus . Centranthus ruber v Sýrii (Sádlo, nepubl.) nebo jihoafrický druh Oxalis pes-caprae na zdech ve Středomoří (Brandes 1991a). Rovněž výskyt chasmofytních kapradin je v mediteránních společenstvech třídy Cymbalario-Parietarietea zcela běžný (Rivas-Martínez 1978). Svaz Cymbalario-Asplenion spojuje se třídou Cymbalario-Parietarietea i zastoupení četných ruderálních druhů, jako je Bromus sterilis. Mercurialis annua. Sonchus oleraceus . Stellaria media.

Někteří autoři řadí tuto vegetaci v rámci třídy Cymbalario-Parietarietea (respektive Parietarietea) do svazu Parietario-Centranthion Rivas-Martínez 1960 (např. Kolbek in Moravec et al. 1995: 14–15, Oberdorfer in Oberdorfer 1998: 39–41). Tento svaz však zahrnuje odlišnou vegetaci mediteránního rozšíření.

Ve svazu rozlišujeme dvě asociace, a to Cymbalarietum muralis Oberdorfer 1977 a Corydalidetum luteae Kaiser 1926. Jejich dominanty (Corydalis lutea . Cymbalaria muralis) jsou nepůvodní druhy s podobnou historií šíření i ekologickými nároky, a proto bývají obě asociace někdy slučovány (např. Valachovič in Valachovič et al. 1995: 15–41, Dierßen 1996, Berg & Wollert in Berg et al. 2004: 286–289). Tyto druhy se šíří převážně myrmekochorně, tedy na krátké vzdálenosti, a jejich výskyt proto silně závisí na tom, zda byly nebo jsou na daném místě pěstovány. Vzhledem k častému výskytu monodominantních porostů se přikláníme k rozlišování dvou samostatných asociací.

Z našeho území je ze zdí vzácně uváděno i společenstvo s hledíkem větším (Antirrhinum majus). Bylo zaznamenáno hlavně na suchých výhřevných stěnách městských hradeb, kde tento druh, často pěstovaný jako okrasná letnička, dlouhodobě zplaňuje a udržuje se jako hemikryptofyt nebo chamaefyt (Sádlo & Kolbek 2000). Dominantami dalších společenstev svazu Cymbalario-Asplenion vzácně zaznamenaných na území České republiky jsou Centranthus ruber (Sádlo, nepubl.), Cheiranthus cheiri (Kolbek 1997), Corydalis ochroleuca (Kolbek et al. 2007) a Cymbalaria pallida (Sádlo, nepubl.). Výskyt těchto porostů je však dosti vzácný. Podobně jako u dalších společenstev vzácnějších neofytů proto samostatné asociace nerozlišujeme.