Struktura a druhové složení. Jde o vápnomilné a mírně nitrofilní společenstvo polostinných až zastíněných stanovišť s výskytem jemné mezofilní kapradiny puchýřníku křehkého (Cystopteris fragilis). Tento druh však není kalcifilní, ale pouze slabě bazifilní, takže silně přesahuje i do jiných asociací třídy. Jeho hojný výskyt v tomto společenstvu odráží spíše stabilní vlhkost štěrbin než obsah živin. Jako dominanta se v porostech spolu s puchýřníkem často uplatňuje sleziník červený (Asplenium trichomanes, s výjimkou acidofilního poddruhu A. trichomanes subsp. trichomanes; Ekrt 2008). Z dalších druhů kapradin se vzácněji vyskytuje Asplenium ruta-muraria, A. viride a Gymnocarpium robertianum. Hojný je výskyt skupiny druhů typických pro živinami bohaté polostinné lesní lemy a hájový podrost, např. Campanula trachelium, Carex digitata, Chelidonium majus, Epilobium montanum, Geranium robertianum, Mycelis muralis, Poa nemoralis a Urtica dioica. V pravidelně přítomném mechovém patře se uplatňují druhy vyžadující nebo snášející vápnité podklady, jako jsou mechorosty Ditrichum flexicaule, Encalypta streptocarpa, Grimmia pulvinata, Preissia quadrata, Schistidium apocarpum a Tortella tortuosa nebo lišejníky rodů Acarospora, Caloplaca, Psora, Solorina a Verrucaria. Zastíněné skály plošně porůstají mechy rodů Anomodon, Brachythecium, Ctenidium, Neckera, Thamnobryum aj. Porosty přirozených stanovišť místy obsahují vzácné druhy reliktního rázu. K nim patří Cortusa matthioli v propasti Macocha v Moravském krasu, na jiných lokalitách se vyskytují např. Circaea alpina, Hackelia deflexa, Phyllitis scolopendrium, Pleurospermum austriacum, Polypodium interjectum, Polystichum aculeatum, P. lonchitis, Saxifraga paniculata, S. rosacea a Sesleria caerulea. Porosty asociace obsahují zpravidla 5–10 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 2–10 m². Pokryvnost bylinného patra někdy činí až 60 %, pokryvnost mechového patra i přes 80 %.
Stanoviště. Společenstvo se vyskytuje na přirozených i antropogenních stanovištích. Je vázáno na místa přistíněná až stinná, ať už vlivem reliéfu (např. na severně orientovaných skalách) nebo přesahujících korun stromů. Porůstá skály, šikmá skalní žebra a plotny, vlhká místa v převisech a stabilní sutě bazických hornin. Jsou to nejčastěji vápence, vzácněji vápnité pískovce, ale i diabasy, spility a ruly s vápnitými vložkami. Mnohem hojněji, i když v druhově ochuzené formě, se vyskytuje na antropogenních stanovištích, jako jsou stinné a vlhké skalní stěny v lomech a zářezech železničních tratí nebo rozmanité typy zdí s maltovým pojivem. I u zdí je patrná vazba na stinné polohy s větší vzdušnou vlhkostí, a proto se společenstvo nachází například na stinných zdech uvnitř zřícenin středověkých hradů, zděných domovních terasách, u ústí starých sklepů, na pilířích mostů a nadjezdů a na vnitřních stěnách starých studní.
Dynamika a management. Porosty jsou stabilní v měřítku desítek let. Společenstvo je součástí komplexů nelesní vegetace na bazických skalách. Výskyt reliktních druhů v nich prozrazuje dlouhodobou stabilitu celé lokality, na níž však jednotlivé porosty mohly v měřítku celého holocénu zanikat a znovu se objevovat na jiných místech. Krátkodobější a úměrně tomu druhově nenasycené jsou porosty na zdech a v lomech. I zde se však mohou místy uchytit některé vzácné druhy, např. kapradiny rodu Polystichum. Společenstvo nevyžaduje management.
Variabilita. Lze rozlišit tři varianty, z nichž první lze pokládat za typickou, zatímco následující dvě představují spíše přechody k asociacím Asplenio trichomanis-Polypodietum vulgaris a Asplenietum rutae-murario-trichomanis.
Varianta Saxifraga paniculata (SAA01a) zahrnuje porosty na skalách a stabilizovaných sutích mimo vliv lesního zástinu. Odlišuje ji výskyt druhů Asplenium viride, Cardaminopsis arenosa, Gymnocarpium robertianum, Saxifraga paniculata a S. rosacea, vzácně v ní také roste např. Biscutella laevigata, Dianthus gratianopolitanus, Pleurospermum austriacum a Polystichum lonchitis. Časté jsou i trsnaté trávy kontaktních suchých trávníků, zejména Sesleria caerulea. V mechovém patře v těchto porostech převládají suchomilné mechy, jako je Schistidium apocarpum.
Varianta Mycelis muralis (SAA01b) obsahuje porosty skal v zástinu lesa nebo ve stinných skalnatých žlebech, které mají silně vyvinuté mechové patro s účastí robustních a pokryvných pleurokarpních mechů, jako jsou zástupci rodu Brachythecium, Neckera complanata, N. crispa a Thamnobryum alopecurum. Dominantou porostů bývá Asplenium trichomanes nebo Polypodium vulgare, vzácně dominuje P. interjectum. Trvale vlhké mikroklima v těchto porostech indikují Chrysosplenium alternifolium, Circaea alpina a vzácně se vyskytující druhy Phyllitis scolopendrium a Polystichum aculeatum. Běžné jsou druhy hájového podrostu jako Galeobdolon luteum s. l. a Mycelis muralis. Tato varianta zahrnuje asociaci Ctenidio-Polypodietum Jurko et Peciar 1963.
Varianta Sagina procumbens (SAA01c) se vyskytuje na zdech a jiných antropogenních stanovištích mimo kontakt s porosty této asociace na skalách. Porosty jsou převážně druhově chudé nebo ruderalizované. Z chasmofytů se vyskytují jen kapradiny Asplenium trichomanes, Cystopteris fragilis a vzácně Gymnocarpium robertianum. Četné jsou druhy ruderální, např. Epilobium ciliatum, E. roseum, Sagina procumbens a pampelišky ze skupiny Taraxacum sect. Ruderalia. V severozápadní Evropě se vyskytuje velmi podobná vegetace zdí, ale s větší účastí vlhkomilných druhů (např. Phyllitis scolopendrium), která je označována jako Filici-Saginetum Segal 1969 (Segal 1969, Merteens et al. in Schaminée et al. 1998: 13–38).
Hospodářský význam a ohrožení. Asociace nemá žádný hospodářský význam, na přirozených stanovištích se v ní však vyskytují některé ohrožené druhy, např. Cortusa matthioli, Phyllitis scolopendrium a Saxifraga rosacea. Nejčastější příčinou ohrožení je pastva zvěře, pohyb turistů a horolezectví. Lokality na zdech zanikají při jejich rekonstrukci, často motivované právě výskytem této vegetace. Vliv tohoto společenstva na destabilizaci zdiva je však nepatrný; zdivo narušuje teprve uchycování dřevin.