Struktura a druhové složení. V nízkých jednovrstevných porostech o pokryvnosti nejčastěji 60–90 % dominuje pobřežnice jednokvětá (Littorella uniflora) a velké pokryvnosti někdy dosahuje bahnička jehlovitá (Eleocharis acicularis). Tyto porosty jsou hlavně ve fázi zaplavení extrémně druhově chudé. Po obnažení substrátu do vegetace vstupují drobné vlhkomilné jednoletky, jako jsou Gypsophila muralis, Illecebrum verticillatum, Radiola linoides a další druhy živinami chudých a kyselých písků. Porosty, v nichž je výraznou dominantou Eleocharis acicularis, zatímco Littorella uniflora se vyskytuje s malou pokryvností, bývají druhově bohatší. Jsou v nich zastoupeny druhy náročnější na obsah živin v substrátu (např. Carex bohemica a Persicaria lapathifolia) a někdy i druhy narušovaných trávníků (např. Agrostis stolonifera). U nás jsou v současnosti běžnější porosty s převahou Eleocharis acicularis. V porostech této asociace bylo nejčastěji zaznamenáno 6–10 druhů cévnatých rostlin na ploše 4–16 m². Mechové patro většinou chybí.

Stanoviště. Asociace Eleocharito-Littorelletum je vázána na mělká pobřeží stojatých vod. V našich podmínkách jde o rybníky, v severní a západní Evropě i o jezera přirozeného původu. Optimální podmínky nachází tato vegetace ve vodních nádržích s oligotrofní až mezotrofní vodou. Substrát je kyselý, nejčastěji písčitý, někdy jílovitý nebo rašelinný, případně s vrstvou bahnitého sedimentu; je chudý dusíkem, fosforem a vápníkem (Pietsch 1963, Dierßen 1975, Hejný in Hejný 2000a: 73, Szańkowski & Kłosowski 2006). Rozsah pH zjištěný různými autory na zahraničních lokalitách je široký a činí 3,8–7,5 pro substrát (Schäfer-Guignier 1994, Szańkowski & Kłosowski 2006) a 5,5–7,8 pro vodu (Schoof-van Pelt 1973, Rodwell 1995, Szańkowski & Kłosowski 2006); z našeho území bylo publikováno jediné měření pH vody z rybníka Králek s hodnotou 7,5 (Husák & Adamec 1998). V atlantské západní Evropě byl výskyt asociace zaznamenán i v oblastech s vápnitým podložím (Schoof-van Pelt 1973). Hloubka vody, do které porosty sestupují, závisí na její průhlednosti a nejčastěji se pohybuje v rozmezí 20–60 cm, může však dosáhnout až 2 m (Schoof-van Pelt 1973, Hejný & Husák in Dykyjová & Květ 1978: 23–64, Hejný in Hejný 2000a: 73). Společenstvo se častěji vyskytuje v oblastech s atlantsky laděným klimatem, ročními úhrny srážek 800–1500 mm i více a častým výskytem mlh (Schoof-van Pelt 1973). Ve střední Evropě jsou roční srážkové úhrny v oblasti jeho výskytu jen 600–800 mm (Ambrož 1939a, Franke 1987, Tolasz 2007). V zonaci pobřežní vegetace na Eleocharito-Littorelletum směrem ke břehu navazují porosty narušovaných trávníků, rákosin a vysokých ostřic, se kterými se tato asociace může vyskytovat v mozaice (Ambrož 1939a). Opačným směrem, na jemnozrnném sedimentu obnaženého dna, Eleocharito-Littorelletum často střídají porosty asociace Ranunculo-Juncetum bulbosi nebo Limosello aquaticae-Eleocharitetum acicularis, na hlubším bahně se pak během výraznějšího poklesu vodní hladiny vytvářejí společenstva svazu Eleocharition ovatae (Isoëto-Nano-Juncetea; de Foucault 1988).

Dynamika a management. Přirozeným stanovištěm této vegetace jsou písčitá pobřeží jezer, osídluje však i rybníky. Hlavně větší rybníky s malou trofií vody i substrátu se po dlouhou dobu podobaly jezernímu prostředí. Po intenzifikaci rybničního hospodaření však asociace z většiny lokalit vymizela (Hejný & Husák in Dykyjová & Květ 1978: 23–64) a zachovala se pouze na místech s omezeným hnojením a vápněním, např. v nádržích s pitnou vodou a rybnících určených k odchovu plůdku nebo k rekreaci (Husák in Hejný 2000a: 73). Jedním z projevů degradace porostů této asociace je šíření Eleocharis acicularis, někdy i Juncus bulbosus, na úkor druhu Littorella uniflora; to se děje hlavně na živinami bohatším jemnozrnném sedimentu. V jiných zemích tato vegetace rovněž ustoupila, a to i na přirozených stanovištích (Schoof-van Pelt 1973, Pedersen et al. 2006). Za jednu z hlavních příčin ústupu je považována eutrofizace vod v důsledku lidské činnosti (Pedersen et al. 2006). Na některých lokalitách v zahraničí byl doložen ústup porostů Littorella uniflora vlivem silné acidifikace a jejich opětovné šíření po zvýšení pH prostředí (Brouwer & Roelofs 2001). Vhodný management zahrnuje snížení vodní hladiny v několikaletém intervalu, které umožňuje generativní rozmnožování obojživelných rostlin. V nádržích s dobrou průhledností vody to však není nezbytné, neboť zde i ponořené porosty přetrvávají dlouhá léta s dobrou vitalitou (např. rybník Nový). Naopak na stanovištích, kde se průhlednost vody v některých letech značně zhoršuje (např. rybník Králek), mohou porosty zcela vymizet a jejich obnova je možná pouze ze semenné banky, která klíčí jen při částečném letnění nádrže. Pro podporu druhu L. uniflora je vhodné odstranit živinami bohatý sediment a lokálně narušit porosty konkurenčně silnějších obojživelných bylin, hlavně Juncus bulbosus a Eleocharis acicularis, případně strhnout část porostů rákosin a vysokých ostřic (Hejný 1967, Hejný & Husák in Dykyjová & Květ 1978: 409–415, Brouwer & Roelofs 2001). Suché počasí během letnění může rovněž napomoci eliminovat porosty druhů Juncus bulbosus a Eleocharis acicularis, které jsou k vyschnutí substrátu citlivější než Littorella uniflora. Úplné letnění po celé vegetační období však není na našich rybnících s výskytem asociace Eleocharito-Littorelletum vhodné, neboť v extrémním případě by mohly být suchem poškozeny i porosty Littorella uniflora (Pietsch 1977). Dále je třeba se vyvarovat zvyšování obsádky tržního kapra, intenzivního hnojení a vápnění nebo aplikace hnojiv a vápna přímo do porostů asociace a silného mechanického narušování porostů. Littorella uniflora odebraná z rybníka Králek a rozmnožená v kultuře (Husák & Adamec 1998) byla pokusně vysazena na další lokality v Třeboňské pánvi, kde se druh dříve vyskytoval (např. rybník Svět u Třeboně; Husák, nepubl.). Tyto pokusy však zatím nebyly úspěšné, zřejmě i vlivem nevhodného výběru lokalit. Například v rybnících s chovem tržního kapra o běžné intenzitě nemůže L. uniflora dlouhodobě přežít.

Variabilita. Rozdíly v druhovém složení se projevují hlavně při srovnání porostů zaplavených míst s porosty na obnaženém dně, které jsou díky zastoupení jednoletých vlhkomilných druhů výrazně druhově bohatší. Na vlhkém písku se objevuje Gypsophila muralis. Na místech s vrstvičkou bahna jsou častější druhy Carex bohemica a Peplis portula, z vytrvalých druhů Juncus bulbosus; v těchto porostech dosahuje vyšší pokryvnosti Eleocharis acicularis.

Hospodářský význam a ohrožení. Porosty této asociace zpevňují písčité břehy vod, a zabraňují tak erozi. Přispívají k okysličování vody a rozvoji společenstev bezobratlých živočichů, kteří jsou složkou rybí potravy. Slouží jako podložka pro tření některých druhů ryb a jako úkryt rybího plůdku (Podubský 1948, Hartman et al. 1998). Společenstvo je ohroženo eutrofizací prostředí, sukcesí konkurenčně silnějších bylin, změnou dynamiky vodního režimu, intenzivním rybničním hospodařením a rekreačním využitím rybníků.