Struktura a druhové složení. Asociace Elytrigio-Aegopodietum zahrnuje většinou zapojené, druhově chudé porosty s dominantní bršlicí kozí nohou (Aegopodium podagraria) a kopřivou dvoudomou (Urtica dioica). Oproti ostatním společenstvům svazu nebývají v těchto porostech jako dominanty zastoupeny ostatní apofyty typické pro vegetaci tohoto svazu, tj. Anthriscus nitida. A. sylvestris. Chaerophyllum aromaticum. C. aureum . C. bulbosum. Společenstvo má často vyvinuty dvě vrstvy bylinného patra: svrchní vrstvu tvoří vedle dominantních druhů další konkurenčně silné širokolisté byliny (např. Anthriscus sylvestris. Geranium pratense nebo Heracleum sphondylium) a trávy (např. Alopecurus pratensis. Arrhenatherum elatius. Dactylis glomerata. Elytrigia repens . Poa trivialis); ve spodní vrstvě se vyskytují například Achillea millefolium agg., Glechoma hederacea. Ranunculus repens. Rumex obtusifolius. Taraxacum sect. Ruderalia. Veronica chamaedrys a další druhy, které přetrvávají většinou jen ve sterilním stavu. V porostech se obvykle vyskytuje 10–25 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 4–25 m². Mechové patro je vyvinuto jen zřídka, a to převážně u porostů vzniklých zarůstáním luk. Zde jsou často zastoupeny plazivé pleurokarpní mechy Brachythecium rutabulum. Rhytidiadelphus squarrosus nebo Plagiomnium affine s. l.
Stanoviště. Společenstvo osídluje jak přirozená, tak antropogenní stanoviště, která jsou občas narušována. Jsou to například lesní a křovinné lemy v nivách řek, ruderalizované břehy vodních toků a rybníků, příkopy a okraje cest, neobhospodařované louky, zanedbané zahrady, sady, parky, hřbitovy, paty zdí nebo lemy plotů. Stanoviště jsou většinou zastíněná, ale mohou být i výslunná. Půdy jsou svěží, vlhké nebo mírně vysychavé, hlinité až hlinitopísčité, někdy i kamenité. Jsou obohaceny dusíkatými látkami.
Dynamika a management. Společenstvo snáší i značné mechanické narušování, jako je pravidelná seč. Na narušovaných stanovištích se vytvářejí druhově velmi chudé, často monodominantní porosty s bršlicí, která zde sice nekvete, ale díky značnému vegetativnímu rozrůstání je schopna tvořit nízké husté porosty. Za jedno vegetační období bylo u hustých porostů bršlice zaznamenáno rozšíření vegetativním přírůstem až o 1 m do šířky (Lhotská et al. 1987). Díky rozsáhlému systému oddenků se porosty bršlice udržují i na silně zraňovaných místech s čerstvě zkypřenými půdami. Na méně narušovaných místech tvoří společenstvo vysoké a často plošně rozsáhlé porosty, ve kterých bršlice v létě bohatě kvete a plodí. Tyto porosty jsou zdrojem diaspor a zaplevelují okolní louky.
Variabilita. Variabilita asociace Elytrigio-Aegopodietum závisí na typu stanoviště a šíření druhů z okolní vegetace. Rozlišujeme tři varianty:
Varianta Elytrigia repens (XDE01a) se vyvíjí především na ruderálních stanovištích ovlivněných narušováním povrchu půdy. Jde vesměs o druhově chudé porosty s velkou pokryvností pýru plazivého (Elytrigia repens) a vytrvalých širokolistých ruderálních druhů náročných na obsah živin v půdě (např. Artemisia vulgaris a Lamium album). Na silněji narušovaných místech jsou zastoupeny i jednoleté ruderální druhy, např. Lapsana communis. Poa annua . Stellaria media.
Varianta Arrhenatherum elatius (XDE01b) vzniká v důsledku neobhospodařování luk, do kterých vstupuje bršlice kozí noha. Oproti předchozí variantě jde o suchomilnější vegetaci s výraznou účastí druhů svazu Arrhenatherion elatioris, např. Achillea millefolium agg., Anthoxanthum odoratum. Arrhenatherum elatius. Cerastium holosteoides subsp. triviale. Festuca rubra agg., Lathyrus pratensis. Trisetum flavescens . Veronica chamaedrys.
Varianta Chaerophyllum hirsutum (XDE01c) zahrnuje porosty s většími nároky na vlhkost, které rostou především na ruderalizovaných březích řek. Diagnostickými druhy jsou vlhkomilné lesní druhy typické pro údolní olšiny, např. Chaerophyllum hirsutum. Impatiens noli-tangere. Senecio nemorensis agg., Stachys sylvatica . Stellaria nemorum.
Hospodářský význam a ohrožení. Bršlice kozí noha je obávaný plevel. Snadno se množí při kypření půdy pomocí malých fragmentů oddenků, které jsou často roznášeny se zeminou nebo v kořenových balech rostlin (Lhotská et al. 1987). Její porosty tak zaplevelují zahrady, sady a pole. Odplevelení zarostlých ploch je většinou velmi obtížné. V porostech této asociace se nevyskytují ohrožené druhy.