Struktura a druhové složení. Vzhled porostů určuje dominantní rašeliník hnědý (Sphagnum fuscum), který vytváří nápadné bulty. Bylinné patro tvoří vrchovištní druhy kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia) a suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum). Pravidelně bývají přítomny také klikvy, zejména Oxycoccus microcarpus. Bulty rašeliníku osídlují suchomilnější keříčky Calluna vulgaris a Vaccinium uliginosum, které zde dosahují poměrně velkých pokryvností, dále mechorosty Mylia anomala a Polytrichum strictum a lišejníky rodu Cladonia. V mechovém patře se vyskytují i další druhy rašeliníků, zejména Sphagnum magellanicum, S. recurvum a S. rubellum. U nás jsou porosty ochuzeny o arkticko-boreální druhy: podobně jako u předchozí asociace schází Betula nana, Rubus chamaemorus a Sphagnum lindbergii. V oceánicky laděných oblastech boreální zóny bývají přítomny i subatlantské druhy Narthecium ossifragum a Sphagnum tenellum (Dierßen 1996). Díky struktuře s bulty, které nabízejí odlišné stanovištní podmínky než zamokřené koberce rašeliníků, patří toto společenstvo v rámci vrchovištní vegetace k druhově bohatším, a to především v mechovém patře. V něm se vyskytuje zpravidla 6–9 druhů na plochách o velikosti 4–16 m², zatímco bylinné patro mívá na stejně velkých plochách 5–8 druhů.

Stanoviště. U nás se asociace vyskytuje na otevřených vrchovištích, zatímco v boreální zóně bývá běžná přítomnost řídkého stromového patra (Heikkilä 1987). Hladina podzemní vody mezi bulty neklesá hlouběji než 50 cm pod povrch půdy, často je to však mnohem méně a vzlínáním zůstává celý profil vlhký (Bufková et al. 2005). Pouze na bultech je odstup od vodní hladiny větší, a prostředí je zde proto sušší. Rašelina se vyznačuje velmi nízkým stupněm rozkladu (Neuhäusl in Rybníček et al. 1984: 69–84). Voda je silně oligotrofní a silně kyselá.

Dynamika a management. V České republice se druhové složení této vegetace velmi podobá společenstvům svazu Sphagnion magellanici. Z nich také pravděpodobně vzniká, jestliže se v nich uchytí Sphagnum fuscum a začne vytvářet bulty. Takové porosty jsou pak velmi stabilní a jen zvolna se mění v klečové rašelinné porosty (Neuhäusl in Rybníček et al. 1984: 69–84). S. fuscum dokáže vytvářet bulty i na některých kalcitrofních rašeliništích, kde porůstá trsy ostřic, pařezy nebo báze mladých stromů. Tím se dostává z vlivu podzemní vody obohacené minerály a může vytvářet i rozsáhlejší porosty ovlivňované převážně srážkovou vodou. Svým druhovým složením se tyto porosty mohou podobat vegetaci se S. fuscum na vrchovištích, ovšem v ochuzené podobě. Rašeliniště, kde se střídají vápnomilná společenstva a rozsáhlé bulty se zcela odlišným druhovým složením a ombrotrofním režimem sycení, se nazývají smíšená rašeliniště (Andrus 1986, Hájková & Hájek 2004); bulty se S. fuscum se označují jako vrchovištní nálet (Hájek & Rybníček in Stanová 2000: 165–172). V našich klimatických podmínkách však dochází se vzrůstající výškou bultů k jejich vysoušení, rozpadu a náhradě druhu S. fuscum druhem Polytrichum strictum.

Variabilita. Variabilita porostů této asociace je u nás velmi malá. Mnohem větší je pak na rašeliništích severní Evropy, což se odrazilo v popisu různých subasociací a variant (Dierßen 1996).

Hospodářský význam a ohrožení. Podobně jako všechna vrchovištní společenstva je i tato vegetace významná z hlediska zadržování vody v krajině. Ohrožuje ji odvodňování a těžba rašeliny, neboť se většinou vyskytuje na mocných vrstvách rašeliny. Zčásti vytěžené je například polské vrchoviště Puścizna Wielka v Západních Karpatech. Vysoké spady dusíku mohou vést k rozpadu bultů (Bragazza et al. 2004).

Syntaxonomická poznámka. Navrhujeme konzervaci jména Empetro-Sphagnetum fusci, které bylo sice popsáno metodami uppsalské školy, tedy neplatně ve smyslu Kódu, je však široce používáno mnoha autory po celou dobu od jeho publikace v roce 1923, a to v souladu s originálním popisem.