Struktura a druhové složení. Falcario-Elytrigietum je teplomilné a suchomilné společenstvo s převahou trav a vytrvalých bylin. Jeho středně vysoké porosty jsou většinou hustě zapojené, ale na narušovaných půdách mohou být rozvolněné. Vzhled porostů udává dvouletý až víceletý, bíle kvetoucí srpek obecný (Falcaria vulgaris). Velké pokryvnosti dosahují konkurenčně silné trávy pýr plazivý (Elytrigia repens) a ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), ale pravidelně se vyskytují i Dactylis glomerata, Festuca rupicola a Poa pratensis s. l. Hojné jsou druhy suchých luk a pastvin s širokou ekologickou amplitudou (např. Achillea collina, Eryngium campestre, Euphorbia cyparissias a Galium verum) a některé vytrvalé ruderální druhy (např. Artemisia vulgaris, Cardaria draba, Cirsium arvense a Silene latifolia subsp. alba). V porostech se proplétá ovíjivá liána Convolvulus arvensis. Společenstvo je druhově relativně chudé, obvykle s 10–20 druhy na plochách o velikosti 4–25 m². Mechové patro se většinou nevyvíjí.
Stanoviště. Společenstvo osídluje narušované suché meze a stráně, často podél polních cest nebo ve vinohradech, dále náspy silnic a železničních tratí nebo okraje kolejišť. Porosty se někdy vyvíjejí i na rozsáhlých plochách. Stanoviště jsou plně osluněná a výhřevná, často jižně až západně orientovaná. Půdy jsou zpravidla hlinité až hlinitojílovité, často sprašové s větším obsahem vápníku. Mohou obsahovat příměsi písku, štěrku, kamení nebo různých antropogenních substrátů.
Dynamika a management. Falcario-Elytrigietum se často vyvíjí na narušovaných otevřených plochách, kde se mohou dobře šířit rostlinné druhy přizpůsobené na rozšiřování větrem, tzv. stepní běžci (Eryngium campestre a Falcaria vulgaris; Lhotská et al. 1987). Tyto druhy jsou odolné také vůči vypalování. Na mezích sousedících s hnojenými poli je společenstvo zpravidla ovlivněno větší dostupností živin, což se projevuje výskytem nitrofilních ruderálních druhů na úkor druhů suchých trávníků třídy Festuco-Brometea, a v důsledku toho celkovým druhovým ochuzením (Dostálek et al. in Kolbek et al. 2001: 164–278). Naopak větším počtem druhů se vyznačují porosty na oligotrofnějších stanovištích (např. na suchých ruderalizovaných stráních a mezích ve vinohradech), které často tvoří přechody k vegetaci suchých trávníků. Optimálního vývoje toto společenstvo dosahuje uprostřed léta, kdy je nápadné díky bíle kvetoucímu srpku obecnému.
Variabilita. Podle míry narušování a výskytu druhů pronikajících z okolní vegetace lze rozlišit následující varianty:
Varianta Thymus pannonicus (XCC02a) zahrnuje spíše rozvolněné porosty, kde se výrazně uplatňují druhy suchých trávníků, např. Eryngium campestre, Euphorbia cyparissias, Festuca rupicola, F. valesiaca, Galium verum, Salvia nemorosa a Thymus pannonicus. Vyvíjejí se převážně na jižně orientovaných stráních a mezích, zpravidla s mírně narušovaným půdním povrchem.
Varianta Artemisia vulgaris (XCC02b) se vyznačuje zastoupením ruderálních druhů (např. Artemisia vulgaris, Ballota nigra, Cirsium arvense, Lactuca serriola a Reseda lutea) a některých lučních druhů (např. Arrhenatherum elatius a Taraxacum sect. Ruderalia). Porosty se vyvíjejí na různých ruderalizovaných stanovištích. Na silněji narušovaných místech se vyskytují i jednoleté nebo dvouleté ruderální druhy (např. Carduus acanthoides, Conyza canadensis, Echium vulgare a Picris hieracioides) a druhy sešlapávaných půd (např. Lolium perenne a Plantago major).
Hospodářský význam a ohrožení. Na strmých svazích mohou porosty plnit protierozní funkci. Společenstvo není ohroženo, občas v něm však byly zaznamenány některé vzácné nebo ohrožené druhy, např. Anchusa officinalis, Anthemis tinctoria, Artemisia pontica, Bothriochloa ischaemum, Crepis setosa, Erysimum odoratum, Festuca valesiaca, Lactuca perennis, Marrubium peregrinum a Stipa capillata.