Struktura a druhové složení. Asociace Ficario-Ulmetum zahrnuje porosty s velkou diverzitou dřevin. Ve stromovém patře nejčastěji převládají dub letní (Quercus robur) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). V jejich podúrovni se vyskytují zejména jilmy (Ulmus laevis a U. minor) a javor babyka (Acer campestre). Keřové patro tvoří polykormony střemchy obecné pravé (Prunus padus subsp. padus) a solitérní jedinci bezu černého (Sambucus nigra), silně se uplatňují i druhy Acer campestre a Fraxinus excelsior, které mají silné zastoupení v celé vertikální struktuře porostu. Bylinné patro se vyznačuje výrazným jarním aspektem, ve kterém se uplatňují Anemone nemorosa, A. ranunculoides, Corydalis cava, Ficaria verna a Gagea lutea. Tyto druhy později nahrazují nitrofyty s optimem v letních měsících (např. Aegopodium podagraria, Geum urbanum a Urtica dioica) a trávy Brachypodium sylvaticum a Dactylis polygama. V porostech se obvykle vyskytuje 25–35 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti kolem 200–400 m2. Mechové patro zpravidla chybí.
Stanoviště. Porosty jilmových doubrav se vyskytují podél větších vodních toků v termofytiku a mezofytiku, nejčastěji v nadmořských výškách 150–450 m. Před regulací řek a výstavbou protipovodňových hrází byly zaplavovány ve dvouletých až sedmiletých periodách, hlavně při jarních záplavách v březnu a dubnu (Mezera 1956, Bednář 1964, Neuhäuslová-Novotná 1965). Po regulaci je většina těchto luhů zaplavována pouze zřídka (Neuhäuslová in Moravec et al. 2000: 15–70), přičemž inundace trvá několik dní (Bednář 1964). Půdy jsou nejčastěji fluvizemě, které jsou méně ovlivněné podzemní vodou než u potočních olšin (fluvizem modální a fluvizem kambická). Hladina podzemní vody se pohybuje po většinu roku v hloubce větší než 1 m (Neuhäuslová-Novotná 1965, Neuhäuslová in Moravec et al. 2000: 15–70). V závislosti na typu sedimentace se uplatňuje hrubozrnný písčitý nebo jemnozrnný jílovitý půdotvorný substrát. Jde o vysoce produktivní eutrofní stanoviště s kyselou až slabě neutrální půdou (pH 4,5–7,2) bez karbonátů, nasyceným sorpčním komplexem (75–100 %) a poměrem C : N v organominerálním horizontu menším než 15 (Neuhäuslová-Novotná 1965).
Dynamika a management. Vznik jilmových doubrav analogických těm dnešním souvisí s odlesněním krajiny člověkem v druhé polovině holocénu, zejména ve středověku. Jeho důsledkem byla zvýšená sedimentace jemnozrnného materiálu splaveného vodními toky a změna hydrologického režimu, kterou provázely plošné záplavy (Ellenberg 1954, Opravil 1983). V tvrdých luzích se pro jejich polohu v nejteplejších, starosídelních územích hospodařilo po velmi dlouhou dobu. Ve středověku, ale ještě i v 17. století bylo jejich obmýtí velmi krátké (7–35 let v pařezinách) a zároveň v nich probíhala lesní pastva, travaření a polaření (Nožička 1958, Vrška et al. 2006). Ještě na počátku 20. století měly mnohé tvrdé luhy tvar nízkého nebo středního lesa a teprve tehdy začaly být převáděny na lesy vysoké (Mezera 1956). Současné vysoké a stinné lesy jsou tedy relativně mladé a jejich dynamika je ovlivněna hospodařením v minulosti (Vrška et al. 2006). Vlivem regulací toků v 19. a 20. století, které omezily periodické záplavy a snížily hladinu podzemní vody, se porosty jilmových doubrav mění a stále více se podobají mezofilním svazu Carpinion betuli (Horák 1961, Neuhäuslová-Novotná 1965).
Variabilita. Podle vlhkosti stanoviště lze rozlišit dvě varianty:
Varianta Alnus glutinosa (LBA06a) se vyskytuje na vlhčích stanovištích. Vyznačuje se větším zastoupením hygrofytů (např. Alnus glutinosa, Carex brizoides, Filipendula ulmaria, Lysimachia vulgaris a Phalaris arundinacea) a naopak vzácnějším výskytem mezofilních hájových druhů typických pro následující variantu. Rozšíření této varianty odpovídá rozšíření asociace.
Varianta Stellaria holostea (LBA06b) je oproti předešlé variantě vázána na sušší stanoviště na kontaktu se společenstvy svazu Carpinion betuli. Je charakterizována hojným výskytem hájových druhů (např. Corylus avellana, Lathyrus vernus, Milium effusum a Stellaria holostea) a naopak méně výrazným zastoupením hygrofytů. Její rozšíření se kryje s rozšířením asociace.
Hospodářský význam a ohrožení. Jako hospodářské dřeviny se využívají především Fraxinus excelsior a Quercus robur. Porosty jilmových doubrav omezují erozi břehů, slouží při filtraci znečišťujících látek, které přitékají z okolní krajiny, a při povodních slouží jako přirozené poldry. Společenstvo ohrožuje sukcese probíhající po omezení záplav a změny porostní struktury v souvislosti s náhradou nízkých a středních lesů nepravými kmenovinami. Vznikají tak stinné lesy s málo proměnlivou strukturou porostu, které mají menší stanovištní a druhovou diverzitu.