Struktura a druhové složení. Stejně jako předchozí společenstvo charakterizuje i panonské jilmové jaseniny velká druhová diverzita dřevin. Stromovému patru nejčastěji dominuje jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia), habr obecný (Carpinus betulus) nebo dub letní (Quercus robur). Jako přimíšené dřeviny se uplatňují jilm vaz (Ulmus laevis), jilm habrolistý (U. minor) a javor babyka (Acer campestre). Hloh obecný (Crataegus laevigata) je nejčastějším druhem keřového patra. V jarním aspektu bylinného patra se vyskytují např. Anemone ranunculoides, Corydalis cava, Ficaria verna, Gagea lutea a Galanthus nivalis. Díky pravidelným záplavám jsou výrazněji zastoupeny hygrofyty (např. Carex remota, Deschampsia cespitosa a Galium palustre agg.) a jednoleté nitrofyty (např. Cardamine impatiens, Lapsana communis a Torilis japonica). Z hájových druhů se uplatňují Brachypodium sylvaticum, Circaea lutetiana a Dactylis polygama, ale oproti asociaci Ficario vernae-Ulmetum campestris se zde mnohé druhy vyskytují pouze v omezené míře, např. Galeobdolon montanum a Mercurialis perennis. Charakteristický je výskyt druhů vázaných na našem území na panonské lužní lesy, zejména Fraxinus angustifolia a v bylinném patře také Carex strigosa. V porostech se obvykle vyskytuje 25–40 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti kolem 200–400 m2. Mechové patro zpravidla chybí.

Stanoviště. Společenstvo se vyskytuje podél řek v teplých nížinách v nadmořských výškách 150–200 m. Jeho výskyt byl podmíněn téměř každoročními, často opakovanými jarními záplavami v délce několika dnů až týdnů (Prax 1993, Vrška et al. 2006), které jsou dnes na většině lokalit omezeny vlivem regulací vodních toků a výstavby ochranných valů. Stanoviště jsou velmi produktivní a oproti stanovištím asociace Ficario vernae-Ulmetum campestris jsou vlhčí. Podzemní voda kolísá v hloubkách 0,5–1 m (Vrška et al. 2006). Významným faktorem pro utváření vegetace je půdotvorný substrát, který je v závislosti na charakteru sedimentace písčitý nebo hlinitý až jílovitý (Horák 1961, Vrška et al. 2006). Půdním typem jsou fluvizemě s mírně kyselou až neutrální reakcí (pH 5,5–6,8), silně nasyceným sorpčním komplexem (> 90 %) a poměrem C : N v organominerálním horizontu menším než 15 (Vrška et al. 2006).

Dynamika a management. Management a dynamika této vegetace jsou podobné jako u asociace Ficario vernae-Ulmetum campestris. Výzkum dynamiky porostů asociace Fraxino angustifoliae-Ulmetum glabrae v národních přírodních rezervacích Cahnov-Soutok a Ranšpurk v oblasti soutoku Moravy a Dyje (Průša 1985, Vrška et al. 2006) prokázal silnou závislost vegetace na záplavovém režimu a hladině podzemní vody. Současně naznačil i průběh změn v zastoupení dřevin v porostech. Dosud hojně dominující Quercus robur se v přirozené obnově sice uplatňuje, ale mnohem silněji a ve větším rozsahu se zmlazují Acer campestre, Carpinus betulus, Fraxinus angustifolia a Tilia cordata. Vrška et al. (2006) to vysvětlují světlomilností dubu letního a přestárlostí jeho porostů doprovázenou menší plodností stromů. Úspěšnou obnovu dubu letního v lužních lesích v minulosti umožňovalo mnohem větší prosvětlení pastevních lesů a podpora obnovy dubu člověkem. Charakteristickou formou hospodaření byl střední les. Duby byly ponechávány jako výstavky, zatímco ostatní dřeviny byly mýceny ve velmi krátkých intervalech (až 7–10 let). V dnešních porostech vyvíjejících se bez těchto zásahů dub ustupuje.

Variabilita. Podle vlhkostního gradientu lze rozlišit tři varianty:

Varianta Carpinus betulus (LBA07a) se vyznačuje dominancí druhů Carpinus betulus, Tilia cordata nebo T. platyphyllos ve stromovém patře a výskytem mezofilních druhů (např. Carex muricata agg. a Milium effusum) v bylinném patře. Varianta zahrnuje mezofilní porosty v rámci asociace. Její rozšíření se shoduje s rozšířením asociace. Odpovídá subasociaci F. p.-U. g. carpinetosum (Simon 1957) Džatko 1972.

Varianta Prunella vulgaris (LBA07b) se vyznačuje dominancí Fraxinus angustifolia a Quercus robur ve stromovém patře. Oproti předešlé variantě jsou více zastoupeny hygrofyty (např. Galium palustre agg. a Phalaris arundinacea) a scházejí některé hájové druhy. Porosty jsou prosvětlenější a představují přechodný typ k následující, nejvlhčí variantě. Rozšíření varianty se kryje s rozšířením asociace. Odpovídá subasociaci F. p.-U. g. typicum Džatko 1972.

Varianta Iris pseudacorus (LBA07c) se vyznačuje dominancí druhů Fraxinus angustifolia a Quercus robur ve stromovém patře. V bylinném patře se vyskytují mokřadní druhy (např. Carex riparia, Iris pseudacorus, Lycopus europaeus, Lysimachia vulgaris a Myosotis palustris agg.), které odlišují toto společenstvo od předcházejících sušších variant. Výskyt je doložen ze soutoku Moravy a Dyje u Lanžhota. Odpovídá subasociaci F. p.-U. g. caricetosum acutiformis Aszód 1935 corr. Soó 1963.

Hospodářský význam a ohrožení. Jako hospodářské dřeviny se využívají zejména Carpinus betulus, Fraxinus angustifolia a Quercus robur. Porosty panonských jilmových jasenin omezují erozi břehů, filtrují znečišťující látky přitékající z okolní krajiny a slouží jako poldry, do nichž se rozlévá voda při povodních. Stanovištní diverzita a s ní spojená druhová diverzita panonských jilmových jasenin jsou podobně jako u předešlého společenstva silně omezeny změnou porostní struktury těchto lesů. V porovnání s bývalými stanovištně rozmanitými nízkými a středními lesy vznikly strukturně málo proměnlivé vysoké stinné lesy, ve kterých se mnohé druhy vyskytují a kvetou pouze v porostních lemech. Z ohrožených druhů se v porostech vyskytují např. Carex strigosa a Leucojum aestivum. V rezervacích Ranšpurk a Cahnov-Soutok nad soutokem Moravy a Dyje bylo v roce 1992 zavedeno umělé povodňování a Ranšpurk byl navíc oplocen. Povodňování přibližuje vodní režim lokalit ke stavu před rokem 1976, kdy byly po regulacích řek Moravy a Dyje záplavy přerušeny (Prax 2004, Vrška et al. 2006). Voda však už nepřináší tak velké množství sedimentů, protože velká část z nich se usazuje v nádržích vodního díla Nové Mlýny na řece Dyji (Vrška et al. 2006). Oplocení Ranšpurku umožňuje přirozenou obnovu dřevin, ke které prakticky nedocházelo kvůli přezvěření tohoto území, sloužícího jako obora (Vrška et al. 2006).