Struktura a druhové složení. Strukturu společenstva určuje dominantní zevar vzpřímený (Sparganium erectum) s živě až sytě zelenými, lesklými listy. Ty i ve vegetačním období u špičky často usychají, což dodává porostům narezavělé zbarvení. Porosty jsou většinou 1,2–1,5 m vysoké a dosahují pokryvnosti 50–100 %. Někdy jde o monocenózy, častěji se v nich však vyskytuje širší spektrum druhů z různých typů mokřadní vegetace, jako jsou jednoděložné i dvouděložné bažinné byliny (např. Alisma plantago-aquatica, Iris pseudacorus a Lythrum salicaria), pleustofyty (např. Lemna minor) a vzácněji i ponořené vodní makrofyty (např. Ceratophyllum demersum). Po poklesu vodní hladiny se objevují druhy obnažených den, jako jsou Persicaria hydropiper a Rorippa palustris. Běžný je i výskyt lián Calystegia sepium a Solanum dulcamara. Počet druhů cévnatých rostlin se pohybuje nejčastěji mezi 2 a 5 na ploše 6–25 m². Mechové patro většinou chybí.

Stanoviště. Tato vegetace se nejčastěji vyskytuje v mělkých stojatých vodách, jako jsou okraje rybníků, mrtvých ramen, těžebny písku, hlín nebo rašeliny v pokročilém stadiu zazemňování, aluviální tůně a zaplavované sníženiny uprostřed polí a luk. Osídluje i příkopy a kanály s mírně tekoucí vodou a zátočiny na dolních tocích řek. Zpravidla jde o plně osluněná mezotrofní až eutrofní stanoviště. Substrát je většinou jílovitý nebo hlinitý, v povrchové vrstvě často se silnou vrstvou živinami bohatého organického bahna, někdy i mírně zrašelinělý. Hloubka vody se pohybuje zpravidla mezi 10 a 60 cm, ale v létě může voda krátkodobě klesnout pod povrch substrátu. Porosty s dominantním Sparganium erectum se vyskytují na kyselých i bazických substrátech a snášejí rovněž slabé zasolení (Oťaheľová et al. in Valachovič 2001: 51–183). Na několika místech v různých částech Moravy bylo zjištěno půdní pH v rozsahu 4,6–7,5, přičemž nejnižší hodnota se vztahuje k lokalitě na Jihlavsku, nejvyšší k Dyjsko-svrateckému úvalu a přibližně uprostřed leží hodnoty naměřené v Hornomoravském úvalu (Hanáková & Duchoslav 2002, Juříček 2007). Oproti ostatním společenstvům rákosin byl v půdách s výskytem Glycerio-Sparganietum neglecti v Hornomoravskéhom úvalu zjištěn velký obsah draslíku a středně velký obsah dusíku a fosforu (Hanáková & Duchoslav 2002). Zdánlivá vazba na živinami chudší místa je však spíše důsledkem menší konkurenční schopnosti druhu Sparganium erectum vůči některým jiným rákosinným druhům, např. Phragmites australis. Podobně jako asociace Glycerietum maximae je i Glycerio-Sparganietum neglecti značně tolerantní vůči malému obsahu kyslíku v substrátu a mechanickému narušování a naopak citlivé k hlubšímu promrzání půdy. Netoleruje však ani hlubší vysychání substrátu, vůči němuž je Glycerietum maximae značně odolné (Rodwell 1995, Philippi in Oberdorfer 1998: 119–165, Oťaheľová et al. in Valachovič 2001: 51–183). Optimum výskytu má Glycerio-Sparganietum v oblastech s mírně teplým až teplým, ale dostatečně vlhkým klimatem. V teplých a suchých oblastech je vázána hlavně na říční nivy s lokální klimatickou inverzí. Místy vystupuje i do vyšších poloh. Nejvýše položené výskyty u nás byly doloženy na Šumavě v nadmořských výškách 740–810 m (Rydlo 2006d, Bufková & Rydlo 2008) a v Novohradských horách v 760 m (Boublík, nepubl.).

Dynamika a management. Jde o přirozenou vegetaci typickou hlavně pro mokřady v pokročilém stadiu sukcese. V hydrosérii mokřadní vegetace Glycerio-Sparganietum neglecti navazuje na společenstva vodních makrofytů tříd Lemnetea a Potametea, s ubývající hloubkou vody pak přechází v porosty rákosin méně náročných na vlhkost substrátu, např. Phragmitetum australis, nebo ve společenstva vysokých ostřic svazu Magno-Caricion gracilis. U nás nejsou porosty asociace Glycerio-Sparganietum většinou příliš rozsáhlé. To je dáno i rozdílnou strategií osídlení stanoviště například ve srovnání s Phragmites australis nebo druhy rodu Typha: zatímco drobná, větrem unášená semena těchto druhů mohou za příznivých podmínek masově vyklíčit a ještě v témže roce vytvořit rozsáhlé porosty, např. na celé ploše letněného rybníka, semenáče druhu Sparganium erectum se objevují jen vzácně a v malém množství. Sparganium erectum produkuje výrazně méně semen než druhy šířící se větrem, a navíc je často poškozuje hmyz. Tato semena jsou poměrně velká, avšak dobře plovou a jsou přenášena vodou a na tělech i v trávicím traktu vodních ptáků (Cook 1962). Semena klíčí v mělké vodě a při vysoké vzdušné vlhkosti i na mokrém bahně. Zřejmě klíčovým faktorem v generativní obnově je přežívání semenáčků, které jsou velmi náročné na světlo a při zastínění okolní vegetací nebo zakalení vody rychle odumírají (Cook 1962). Po uchycení na stanovišti se zevar šíří pomocí plazivých podzemních výběžků. Tento způsob šíření se uplatňuje hlavně po poklesu vodní hladiny (Hejný & Husák in Dykyjová & Květ 1978: 23–64, Oťaheľová et al. in Valachovič 2001: 51–183). Porosty asociace Glycerio-Sparganietum neglecti zpravidla není třeba výrazněji omezovat. Aby se však zamezilo hromadění odumřelé biomasy na stanovišti, je možné porosty udržovat podzimní sečí (Oťaheľová et al. in Valachovič 2001: 51–183). Vůči ní je toto společenstvo i ve vegetačním období méně citlivé než porosty rákosu, a proto může nahrazovat asociaci Phragmitetum australis na častěji sečených stanovištích (Dierßen 1996, Philippi in Oberdorfer 1998: 119–165). Společenstvo rovněž toleruje pastvu (Dierßen 1996, Oťaheľová et al. in Valachovič 2001: 51–183) a v oblastech s dosud zachovalým tradičním pastevním využitím říčních niv, např. na Balkáně, patří k jednomu z nejčastějších typů rákosin (Stančić 2007, Tzonev & Šumberová, nepubl.).

Variabilita. Lze rozlišit druhově chudší porosty v hlubších vodách říčních tišin a větších rybníků, v nichž se kromě dominantního Sparganium erectum vyskytují jen nejběžnější vodní makrofyty (např. Lemna minor), a druhově bohatší porosty v menších vodotečích a periodicky zaplavovaných mokřadech s pestrou škálou druhů rákosin, obnažených den i vlhkých luk. Mezi těmito dvěma typy porostů však existují plynulé přechody.

Hospodářský význam a ohrožení. V minulosti se z listů dominantního Sparganium erectum vyráběly například klobouky a tašky (Podubský 1948). V současnosti se u nás tato vegetace hospodářsky nevyužívá a její význam spočívá spíše v zachování biodiverzity mokřadů. Jsou na ni vázáni někteří vodní ptáci, jimž listy S. erectum slouží ke stavbě hnízd, a lze zde nalézt ohrožené druhy rostlin, např. Cicuta virosa a Potamogeton acutifolius. U nás jde o stále dosti hojně rozšířené společenstvo, osídlující i maloplošná antropogenní stanoviště, které není bezprostředně ohroženo. K jeho úbytku by mohlo dojít například při velkoplošném ničení mokřadů, regulacích toků a změně rybničního hospodaření.

Syntaxonomická poznámka. Někteří autoři řadí do asociace Glycerio-Sparganietum neglecti pouze vegetaci menších vodotečí, přičemž za charakteristické druhy považují Glyceria notata a Sparganium erectum subsp. neglectum, a dále rozlišují asociaci Sparganietum erecti Roll 1938 (= Sparganietum ramosi Roll 1938) s dominantním S. erectum subsp. erectum, vázanou na stojaté vody a větší toky (např. Philippi 1973, Rennwald 2000). Ve fytocenologických snímcích z České republiky však nejsou oba poddruhy většinou rozlišovány a jejich rozšíření a ekologie jsou u nás dosud málo známy (Kaplan in Kubát et al. 2002: 877–878). Výraznější rozdíly v druhovém složení mezi porosty z menších toků a z ostatních stanovišť nebyly zjištěny, a proto rozlišujeme pouze jedinou asociaci, pro kterou přijímáme nejstarší platné jméno Glycerio-Sparganietum neglecti Koch 1926.