Svaz Glycerio-Sparganion zahrnuje vegetaci nízkých až středně vysokých travin a dvouděložných bylin, která má charakter krátkostébelných rákosin nebo hustých kobercovitých porostů, které někdy plovou na vodní hladině a vytvářejí plaury. Diagnostické druhy svazu jsou trávy i dvouděložné byliny, které se vyznačují některými společnými morfologickými znaky, např. poléhavými stonky s velkými středovými dutinami, bohatou tvorbou adventivních kořenů a v závislosti na hloubce vody schopností zakořenit v substrátu, nebo naopak vytvářet plovoucí porosty. I průvodní druhy, které mají optimum výskytu v makrofytní vegetaci tříd Lemnetea a Potametea nebo ve vegetaci obnažených den třídy Bidentetea tripartitae, se vyznačují velkou ekomorfologickou proměnlivostí a schopností růstu na střídavě zaplavovaném stanovišti. Patří k nim např. Callitriche stagnalis, Lemna gibba, L. minor a Persicaria hydropiper.
Na rozdíl od většiny společenstev třídy Phragmito-Magno-Caricetea se porosty svazu Glycerio-Sparganion vyvíjejí většinou maloplošně. Často jde o vegetaci konkurenčně slabých druhů, která je při nerušeném průběhu sukcese brzy nahrazena vysokými rákosinami svazu Phragmition australis, zatímco na periodicky narušovaných stanovištích není schopna více se rozrůst. Jejím přirozeným stanovištěm jsou zákruty a náplavy v potocích a menších řekách, jejichž koryto je tvořeno měkkými jemnozrnnými sedimenty. Druhotně se tato vegetace rozšířila i do melioračních příkopů, struh a kanálů. Některá společenstva se vyskytují i na pobřeží rybníků, v rybích sádkách a jiných mělkých stojatých vodách.
Společenstva tohoto svazu jsou oproti jiným typům rákosin konkurenčně slabá a na lokalitách se dlouhodobě udržují nebo cyklicky obnovují většinou jen díky přirozenému nebo člověkem vyvolanému narušování stanoviště, např. proudící vodou, střídavým obnažováním a zaplavováním substrátu, pastvou zvěře a dobytka nebo čištěním koryt toků. Převažující typ narušování je do jisté míry specifický pro každé společenstvo. Po narušení tato vegetace velmi rychle regeneruje a některé její typy rovněž rychle kolonizují zcela nová stanoviště, neboť vegetativní i generativní diaspory charakteristických druhů se ve velkém množství šíří vodou. Pravidelné narušování je důležitou součástí managementu.
Vegetace tohoto svazu má převážně evropské rozšíření, některá společenstva však zasahují i do Asie a druhotný výskyt je možný i na dalších kontinentech. V České republice se společenstva tohoto svazu vyskytují hlavně v nížinách a pahorkatinách, ale některá z nich zasahují až do hor. Většina společenstev projevuje výraznou vazbu jen na určité oblasti, což je dáno hlavně jejich vztahem k chemismu substrátu.
Oproti předchozímu vegetačnímu přehledu České republiky (Hejný in Moravec et al. 1995: 39–49) nerozlišujeme ve svazu Glycerio-Sparganion asociace Catabrosetum aquaticae Kaiser 1926 a Glycerietum nemorali-plicatae Kopecký 1972. Všechny fytocenologické snímky s druhem Catabrosa aquatica zaznamenané na území České republiky obsahují s relativně velkou pokryvností i druh Glyceria notata a jejich druhové složení více odpovídá asociaci Glycerietum notatae než originální diagnóze asociace Catabrosetum aquaticae. Asociace Glycerietum nemorali-plicatae Kopecký 1972 zahrnuje porosty s dominantním druhem Glyceria nemoralis na mírně zastíněných stanovištích a je uváděna ze Slovenska (Kopecký 1972a), Polska (Herbich 1981) a karpatské části České republiky (Hájek 1998, Hájková 2000, Derková 2001). Nebyla však přijata ve vegetačních přehledech Slovenska ani Polska (Valachovič in Valachovič 2001: 128–147, Matuszkiewicz 2007), patrně z důvodu svého fragmentárního výskytu na plochách obvykle menších než 2 m² (Kopecký 1972a, Hájek 1998). Většinou se proto považuje za součást vegetace olšin nebo vrbin. Není ani floristicky dobře vymezena oproti ostatním mokřadním společenstvům, protože Glyceria nemoralis dosahuje velké pokryvnosti také v asociaci Caricetum remotae a vzácněji i v asociaci Cirsietum rivularis.
Hejný (in Moravec et al. 1995: 39–49) uvádí z České republiky rovněž asociaci Helosciadietum Br.-Bl. 1931 (nomen nudum), která je uváděna z jižní Francie (Braun-Blanquet et al. 1952) a zahrnuje vegetaci s dominantním Apium (= Helosciadium) nodiflorum. Tento druh se v České republice nikdy nevyskytoval a údaj asociace Helosciadietum z našeho území je zřejmý omyl.
Na mnoha místech zejména v západní polovině Čech byly zaznamenány porosty s dominantní Glyceria declinata, rovněž řazené ke svazu Glycerio-Sparganion. Tyto porosty jsou však floristicky velmi heterogenní a zahrnují jak disturbované a živinami velmi bohaté mokřady s velkým zastoupením ruderálních druhů (Jehlík 1963, Rydlo in Kolbek et al. 1999: 35–111, Douda 2003), tak i jednodruhové porosty druhu Glyceria declinata (Rydlo 1995b, 2006a), případně porosty na živinami chudých a nevápnitých mokřadech s proudící vodou, které jsou svým druhovým složením podobné svazu Epilobio nutantis-Montion fontanae (Jehlík 1963, Kubát 1975). Na heterogenitě existujícího fytocenologického materiálu se však mohou podílet i časté záměny druhu Glyceria declinata za nízké vystoupavé formy G. notata v narušených mokřadech. Z těchto důvodů porosty s G. declinata nehodnotíme jako samostatnou asociaci.