Struktura a druhové složení. V rozvolněném a většinou nízkém stromovém patře převládá borovice lesní (Pinus sylvestris) s častou příměsí dubu zimního (Quercus petraea agg.). Keřové patro bývá vyvinuto jen málo a vedle břízy bělokoré (Betula pendula) a jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia) se v něm vzácně nacházejí i teplomilné druhy, např. skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus). Bylinné patro má většinou malou pokryvnost. Vedle acidofilních trav (Avenella flexuosa a Festuca ovina) se v něm vyskytují skalní druhy (např. Asplenium septentrionale, Aurinia saxatilis, Campanula rotundifolia, Festuca pallens a Hieracium schmidtii) a druhy mělkých písčitých půd (např. Jasione montana, Rumex acetosella a Scleranthus perennis). Nízké keříčky (Calluna vulgaris, Vaccinium myrtillus a V. vitis-idaea) zpravidla chybějí nebo mají jen malou pokryvnost. V porostech se obvykle vyskytuje 10–20 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 100–200 m2. Mechové patro bývá dobře vyvinuto a obvykle je tvořeno mechy Ceratodon purpureus a Polytrichum piliferum a různými druhy keříčkovitých i lupenitých lišejníků, zejména z rodů Cladonia, Parmelia s. l. a Umbilicaria.
Stanoviště. Tato asociace se nachází především v kolinním stupni v rozmezí nadmořských výšek 300–450 m, na příhodných stanovištích se ale může vyskytnout i výše. Roste na skalnatých, často jižně nebo jihozápadně orientovaných výslunných svazích nebo skalních hřbetech, většinou v hluboce zaříznutých říčních údolích, mimo údolí vzácně i na jiných exponovaných stanovištích, například na pískovcových skalách Hradčanských stěn. Půdy jsou převážně kyselé a velmi mělké, typu litozem až ranker litický, vyvinuté na minerálně chudých až středně silných silikátových horninách, jako jsou ruly, granity, granodiority a břidlice.
Dynamika a management. Většina porostů se vyskytuje na exponovaných skalnatých svazích a má reliktní charakter. Tyto porosty jsou dlouhodobě sukcesně stabilní a nevyžadují management. Některé bory na méně extrémních stanovištích mohly vzniknout antropogenní degradací kyselých nebo teplomilných doubrav, ke kterým se sukcesí postupně vracejí.
Variabilita. Rozlišujeme dvě varianty lišící se dostupností vápníku:
Varianta Euphorbia cyparissias (LFB03a) zahrnuje teplomilné bory ve středním Povltaví, pro které je charakteristický výskyt mírně bazifilních druhů Anthericum liliago, Asperula cynanchica, Aurinia saxatilis, Carex humilis, Euphorbia cyparissias a Galium glaucum. Tato varianta tvoří přechod k acidofilním doubravám asociace Viscario vulgaris-Quercetumpetraeae nebo teplomilným doubravám asociace Sorbo torminalis-Quercetum.
Varianta Avenella flexuosa (LFB03b) zahrnuje běžnější, druhově chudé porosty s převahou acidofilních a skalních druhů cévnatých rostlin (např. Avenella flexuosa, Festuca ovina a Rumex acetosella) a mechů (např. Hypnum cupressiforme s. l. a Polytrichum piliferum). Bazifilní druhy chybějí.
Hospodářský význam a ohrožení. Tato vegetace se vyskytuje v maloplošných porostech na exponovaných stanovištích, kde plní funkci ochranného lesa. Může být ohrožena šířením nepůvodních dřevin, především trnovníku akátu (Robinia pseudoacacia), který výrazně mění druhové složení podrostu. V údolích zatopených přehradními nádržemi může v důsledku vlhčího mikroklimatu docházet k sukcesním změnám.
Syntaxonomická poznámka. Teplomilné bory z údolí dolní Otavy, které se vyznačují přítomností medvědice lékařské (Arctostaphylos uva-ursi), řadí Moravec & Husová (2004) také do asociace Hieracio pallidi-Pinetum. V porovnání s ostatními porosty této asociace jsou však porosty z Otavy druhově velmi bohaté a odlišují se přítomností druhů teplomilných doubrav (Polygonatum odoratum a Vincetoxicum hirundinaria) a acidofilních doubrav (Luzula luzuloides a Solidago virgaurea); floristicky jsou podobné teplomilným doubravám asociace Sorbo torminalis-Quercetum, a v našem pojetí je proto do asociace Hieracio pallidi-Pinetum neřadíme.