Struktura a druhové složení. Asociace zahrnuje porosty s dominancí kavylu Ivanova nebo sličného (Stipa pennata, S. pulcherrima), vzácně také kavylu Smirnovova nebo olysalého (Stipa smirnovii, S. zalesskii). Tyto kavyly tvoří vyšší vrstvu porostu, který má v době jejich květu a plodu nápadné bílé zbarvení. Nižší vrstvu porostu tvoří převážně trsnaté úzkolisté traviny, zejména kostřava žlábkatá a walliská (Festuca rupicola, F. valesiaca), ostřice nízká (Carex humilis) a smělek štíhlý (Koeleria macrantha). Běžné jsou teplomilné a suchomilné byliny, jako je Centaurea stoebe, Eryngium campestre, Euphorbia cyparissias a Potentilla arenaria, a polokeříček Teucrium chamaedrys. V porostech se zpravidla vyskytuje 20–30 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Mechové patro je vyvinuto zpravidla s malou pokryností, případně i chybí.
Stanoviště. Koelerio-Stipetum se vyskytuje na výslunných svazích v teplých a suchých oblastech. Geologickým podkladem jsou nejčastěji bazické horniny, např. čediče, spility, amfibolity, krystalické i sedimentární vápence, vápnité slepence, vápnité flyšové pískovce apod., byly však zaznamenány i výskyty na porfyritu, svoru, rule nebo žule. Půdy jsou mělké i středně hluboké rankery, rendziny a pararendziny.
Dynamika a management. Jde zčásti o původní porosty suchých, přirozeně bezlesých svahů, zčásti o porosty, které se druhotně rozšířily na odlesněná místa. Pro vývoj vegetace s dominantními péřitými kavyly je pravděpodobně důležité, aby porosty nebyly narušovány intenzivnější pastvou ani sečí. Současně s tím však musí být stanoviště natolik suché, aby omezilo šíření jiných potenciálních dominant. Intenzivnější pastva pravděpodobně vedla k přeměně v porosty odpovídající asociaci Festuco valesiacae-Stipetum capillatae. Absence narušování se projevuje výskytem druhů teplomilných lesních lemů v některých porostech, zejména na hranách svahů v říčních údolích, kde kavylové společenstvo roste na menších světlinách obklopených lesem nebo křovinami. Kavylové porosty však na některých lokalitách vykazují i poměrně velkou dynamiku, např. rychle regenerují po vypálení a mohou se šířit i na sesuvy nebo opuštěná pole.
Variabilita. V této asociaci lze rozlišit varianty s dominancí různých druhů kavylů, které mají poněkud odlišné stanovištní nároky, a proto se i druhové složení jejich porostů zčásti liší. Na úrovni subasociací takové členění použil Kolbek (1978).
Varianta Stipa pennata (THD04a) s diagnostickým druhem Verbascum lychnitis má nejširší ekologickou amplitudu i geografické rozšíření; zasahuje i do relativně chladnějších oblastí, např. do údolí Berounky na Křivoklátsku a údolí řek jihozápadní Moravy. Tato varianta odpovídá subasociaci Koelerio-Stipetum verbascetosum lychnitis Kolbek 1978 nebo asociaci Genisto tinctoriae-Stipetum joannis Tichý et al. 1997.
Varianta Stipa pulcherrima (THD04b) má diagnostické druhy Aster linosyris a Galium glaucum. Kromě dominantní Stipa pulcherrima se v porostech někdy s menší pokryvností vyskytuje také S. pennata. Tato varianta je vázána na teplejší oblasti Českého středohoří, Českého krasu a jižní Moravy a svým druhovým složením je přechodná k asociaci Festuco valesiacae-Stipetum capillatae. Odpovídá subasociaci Koelerio-Stipetum stipetosum pulcherrimae Kolbek 1978 nebo asociaci Inulo oculi-christi-Stipetum pulcherrimae Tichý et al. 1997.
Varianta Stipa smirnovii (THD04c) byla vzácně zaznamenána na skalnatých svazích v jihozápadní části Českého středohoří, na Úhošti u Kadaně a pravděpodobně se vyskytuje také na některých místech na jihozápadní Moravě. Odpovídá subasociaci Koelerio-Stipetum stipetosum smirnovii Kolbek 1978.
Varianta Stipa zalesskii (THD04d) se vzácně vyskytuje v jihozápadní části Českého středohoří. Zahrnuje poněkud mezofilnější porosty a je totožná se subasociací Koelerio-Stipetum stipetosum glabratae Kolbek 1978.
Hospodářský význam a ohrožení. Porosty péřitých kavylů neměly nikdy větší hospodářský význam. Jsou důležité zejména pro ochranu biodiverzity. Většina lokalit se dnes nachází v chráněných územích a není výrazněji ohrožena. Sekundární stanoviště mohou místy zarůstat křovinami, které však vesměs probíhá dosti pomalu.
Syntaxonomická poznámka. Na jižním svahu vápencového Svatého kopečku u Mikulova se vyskytují porosty se submediteránním kavylem skalním (Stipa eriocaulis), který roste na mělčích půdách v doprovodu některých submediteránně-perialpidských druhů, jako je Fumana procumbens a Teucrium montanum (Danihelka et al. 2000). Tato vegetace je přechodná mezi svazem Festucion valesiacae a asociací Fumano-Stipetum eriocaulis Wagner 1941 corr. Zólyomi 1966, která zahrnuje skalní stepi na vápencích a dolomitech východního okraje Alp u Vídně (Wagner 1941, Mucina & Kolbek in Mucina et al. 1993a: 420–492, Willner et al. 2004).
Porosty s dominantním kavylem chlupatým (Stipa dasyphylla) se vzácně nacházejí v jihozápadní části Českého středohoří (např. na Oblíku) a na několika lokalitách jižní Moravy, jsou však nedostatečně doloženy fytocenologickými snímky. Ekologicky specifické porosty se Stipa dasyphylla se vyskytují na skalnatých hadcových svazích v údolí střední Jihlavy u Mohelna a Biskoupek, kde se v nich vyskytují druhy skalních stepí, např. Alyssum montanum, Euphorbia seguieriana subsp. minor a Festuca pallens (Chytrý & Vicherek 1996).