Svaz Koelerio-Phleion sdružuje středoevropskou vegetaci suchých trávníků na bázemi chudých půdách, které se vyvíjejí např. na žule, rule, různých typech břidlic a vzácněji i na písčitých substrátech. Druhovým složením stojí tato vegetace na přechodu mezi suchými trávníky svazů Festucion valesiacae a Bromion erecti, vyskytujícími se na bázemi bohatších půdách, a psamofilními trávníky svazu Armerion elongatae, které se vyvíjejí na živinami chudých, kyselých píscích.

Mnoho teplomilných druhů má v nižších polohách tendenci vyskytovat se na bázemi bohatých i bázemi chudých substrátech, ale v chladnějších a vlhčích územích rostou výhradně na bázemi bohatých půdách, např. na vápencích. Proto se acidofilní suché trávníky vyvíjejí spíše v teplých a suchých oblastech, kde vytvářejí přechody ke svazu Festucion valesiacae. Naopak ve vyšších polohách má tato vegetace přechodný charakter ke svazu Bromion erecti.

Protože formování stepní vegetace v glaciálu probíhalo převážně na bazických, většinou sprašových půdách, neexistuje ve střední Evropě mnoho druhů s kontinentálními areály, které by byly současně teplomilné, suchomilné, schopné konkurence v zapojených trávnících a měly optimum výskytu na půdách s nedostatkem bází. Určitou afinitu k takovým stanovištím jeví např. Avenula pratensis, Phleum phleoides a Pseudolysimachion spicatum. Vedle těchto druhů jsou porosty svazu Koelerio-Phleion tvořeny převážně obecně rozšířenými acidofilními druhy, které přesahují na stanoviště oligotrofních písků (např. Agrostis vinealis, Festuca ovina, Rumex acetosella a Trifolium arvense), a druhy suchých trávníků s širší ekologickou amplitudou, které tolerují kyselé půdy, optimum však mají spíše na půdách bazických (např. Carex humilis, Centaurea stoebe, Dianthus carthusianorum s. l., Euphorbia cyparissias, Koeleria macrantha a Potentilla arenaria).

Svaz Koelerio-Phleion je rozšířen ve Francii a jižním Německu (Korneck 1974, Julve 1993, Oberdorfer & Korneck in Oberdorfer 1993a: 86–180), v České republice, Rakousku (Chytrý et al. 1997) a na západním Slovensku (Chytrý et al. 1997). Hranice jeho areálu v nížinách severního Německa je nejasná, protože zde existuje plynulá řada přechodů k psamofilním trávníkům. V České republice se vyskytuje hlavně na jihovýchodním okraji Českého masivu od střední po jihozápadní Moravu. Roztroušené lokality se nacházejí ve středních Čechách a v říčních údolích západních a jižních Čech.

V dosavadním přehledu rostlinných společenstev České republiky byly do svazu Koelerio-Phleion řazeny také asociace Calluno-Festucetum rupicolae Bureš 1976 z Českého krasu (Bureš 1976) a Scabioso-Phleetum Vicherek 1959 ze slezského podhůří Jeseníků (Vicherek 1959). Tyto asociace tvoří lokálně rozšířené vegetační typy s druhovým složením, které je poměrně nevyhraněné a přechodné mezi svazy Koelerio-Phleion a Bromion erecti. V tomto přehledu je nerozlišujeme.