Struktura a druhové složení. Srhové nivy jsou jedno z druhově nejbohatších společenstev subalpínského stupně Hrubého Jeseníku i celých sudetských pohoří. V době květu vytvářejí porosty nápadně pestrý květnatý aspekt a dosahují výšky 80–100(–140) cm a pokryvnosti téměř 100 %. V porostech se vedle trav srhy laločnaté slovenské (Dactylis glomerata subsp. slovenica) a metlice trsnaté (Deschampsia cespitosa) vyskytují především statné širokolisté byliny, např. Aconitum lycoctonum, A. plicatum, A. variegatum, Carduus personata, Cirsium oleraceum, Delphinium elatum, Geranium sylvaticum a Laserpitium archangelica. V nižších vrstvách bylinného patra roste řada vlhkomilných druhů, jako je Chaerophyllum hirsutum, Hypericum maculatum, Myosotis nemorosa, Rumex arifolius a Viola biflora. Vedle asociace Bupleuro longifoliae-Calamagrostietum arundinaceae jde o nejbohatší typ alpínské a subalpínské vegetace České republiky: porosty obsahují zpravidla kolem 40 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Mechové patro je většinou vyvinuto a dosahuje pokryvnosti 5–10 %, vzácněji až 30 %.
Stanoviště. Společenstvo osídluje lavinové svahy karů Velké a Malé kotliny v Hrubém Jeseníku o sklonu 5–35°, převážně východní až jižní orientace v rozpětí nadmořských výšek 1100–1200 m. Půdy srhových niv jsou dostatečně vlhké, ale zároveň dobře provzdušněné díky průsaku podzemní vody po stěnách karu na dno a vodě z tajícího sněhu, který se v závětrném prostoru karů každoročně hromadí, mj. i při pádech lavin. Přísun živin je zajištěn jednak eolickou sedimentací v oblasti závětrného turbulentního proudění v karu (Jeník 1961), jednak transportem materiálu s lavinami a průsakem s podzemní vodou z vyšších poloh karu. Půdy jsou hluboké koluvizemě bez kamenité příměsi, vyvinuté na sedimentech snesených na dno karu lavinami.
Dynamika a management. Druhová bohatost srhových niv je důsledkem neustálého transportu živin a vody z vyšších částí karu na dno. Porosty proto mají velkou produkci biomasy, ale akumulace sněhu znemožňuje růst dřevin. V době travaření a pastvy v subalpínském stupni Hrubého Jeseníku byla tato vegetace pravděpodobně sečena a spásána. Dnes však není možné posoudit, jakým způsobem se to promítlo do druhového složení a rozlohy porostů. Pro zachování této vegetace je nezbytné udržení současných sněhových poměrů. V posledních desetiletích dochází k expanzi chrastice rákosovité (Phalaris arundinacea), která postupně vytlačuje původní druhy vysokobylinných niv. Proti expanzi tohoto druhu se osvědčila opakovaná každoroční seč (Štursa in Petříček 1999: 277–299).
Variabilita. Jeník et al. (1980) rozlišili subasociace Laserpitio-Dactylidetum carduetosum Jeník et al. 1980 a Laserpitio-Dactylidetum phalaridetosum Jeník et al. 1980, z nichž druhá zahrnuje ochuzené porosty, do nichž se rozšířila Phalaris arundinacea.
Hospodářský význam a ohrožení. V minulosti byla tato vegetace pro svou vysokou produkci i krmivářskou hodnotu pravděpodobně využívána pro travaření a pastvu dobytka. Aktuálně je ohrožená zejména expanzí druhu Phalaris arundinacea a také intenzivním spásáním jelení zvěří. V současnosti má význam především pro ochranu biodiverzity. Ze vzácných druhů cévnatých rostlin se běžně vyskytují Aconitum lycoctonum, A. plicatum, A. variegatum, Campanula latifolia, Crepis mollis subsp. mollis, Delphinium elatum a Laserpitium archangelica, z mechorostů např. Brachythecium mildeanum, Porella cordaeana, Rhizomnium pseudopunctatum a Tayloria serrata.