Struktura a druhové složení. Asociace zahrnuje 30–80 cm vysoké rákosiny o pokryvnosti nejčastěji kolem 70–100 %, v nichž dominuje nápadně živě zelená až žlutozelená tráva tajnička rýžovitá (Leersia oryzoides). Listy tajničky jsou kvůli zoubkům na okrajích listů draslavé a zachycují se za oděv nebo kůži. Porosty jsou druhově chudé a vedle dominanty se v nich vyskytují hlavně pleustofyty, např. Lemna minor. S malou pokryvností se často objevují i některé další vytrvalé i jednoleté mokřadní byliny, např. Bidens frondosa, Lycopus europaeus a Persicaria hydropiper, které však vlivem silného zástinu obvykle zůstávají sterilní. V těchto porostech bylo obvykle zaznamenáno 5–9 druhů cévnatých rostlin na ploše 8–16 m². Nižší, rozvolněné porosty bývají druhově bohatší a je pro ně typické zejména hojné zastoupení druhů obnažených den, např. Alopecurus aequalis, Cyperus fuscus a Persicaria minor, a dále druhů charakteristických pro různé typy rákosin, např. Alisma plantago-aquatica, Eleocharis palustris agg., Myosotis palustris agg., Phalaris arundinacea a Veronica anagallis-aquatica. Vyskytuje se v nich i 15–20, vzácně i více druhů na plochách o velikosti 1–4 m². Mechové patro většinou chybí, ale pokud je vyvinuto, tvoří je nejčastěji mokřadní mechy s širší ekologickou amplitudou, např. Amblystegium humile.

Stanoviště. Leersietum oryzoidis osídluje okraje a obnažená dna mělkých vodních nádrží a střídavě zaplavovaná stanoviště v nivách řek a potoků. U nás je doloženo nejčastěji z rybníků, rybích sádek, mrtvých ramen, aluviálních tůní a břehů řek, vzácněji i ze zamokřených pískoven, příkopů a pobřeží přehradních nádrží. Stanoviště jsou zpravidla plně osluněná. Společenstvo snáší i mírný zástin, který však snižuje vitalitu dominantní Leersia oryzoides. Substrát může být různého charakteru, od písčitého po jílovitý, často s vrstvou sapropelového bahna nebo nerozložených organických zbytků v povrchové vrstvě. Rovněž ve vztahu k obsahu živin, pH a obsahu bazí v půdě i ve vodě má společenstvo širší ekologickou amplitudu, přičemž dobře toleruje i silné znečištění vod (Balátová-Tuláčková et al. in Grabherr & Mucina 1993: 79–130, Philippi in Oberdorfer 1998: 119–167, Hilbig in Schubert et al. 2001b: 251–267, Oťaheľová et al. in Valachovič 2001: 51–183). Vyhýbá se pouze extrémně kyselým, živinami chudým substrátům. Důležité je však trvalé nasycení substrátu vodou (Hejný 1960), proto například ve vypuštěných rybnících toto společenstvo osídluje místa tvořená hlubšími sedimenty, kde se dlouho udržuje vlhkost. V rybích sádkách s písčitým dnem se Leersietum oryzoidis vyskytuje často jen v úzkém pruhu podél středové stružky a směrem k okrajům sádky na ně navazují porosty asociací Eleocharitetum palustris (svaz Eleocharito palustris-Sagittarion sagittifoliae) nebo Caricetum gracilis (svaz Magno-Caricion gracilis), které jsou odolnější k vyschnutí substrátu. Leersietum oryzoidis nesnáší ani dlouhodobé zaplavení substrátu vodou hlubokou přes 5 cm. Výjimkou je záplava mimo vegetační období, která může trvat i 2–4 měsíce a dochází k ní pravidelně například v rybích sádkách. Dominantní Leersia oryzoides přečkává záplavu na dně sádek pomocí oddenků a kořenů, z nichž často již pod vodou vyrážejí nová zelená stébla (Šumberová et al. 2005). Leersietum oryzoidis je výrazně teplomilné společenstvo, jehož výskyt je soustředěn do nížin a teplých pahorkatin. Výskyty v sádkách zasahují díky specifickému teplotnímu režimu (Šumberová et al. 2006) i do chladnějších pahorkatin, ne však do podhorských poloh s pstruhovými rybníčky, kde je Leersietum oryzoidis nahrazeno asociací Glycerietum fluitantis.

Dynamika a management. Leersietum oryzoidis je přirozenou vegetací pobřeží stojatých a tekoucích vod. Tato stanoviště jsou při maximálních stavech vody na jaře přeplavována hlubokou vodou, jejíž hladina postupně klesá těsně nad povrch nebo na úroveň povrchu půdy. Jestliže se vlivem změn v dynamice vodního režimu nebo pokračujícího zazemňování délka zaplavení zkrátí, případně substrát v létě vysychá, bývá Leersietum oryzoidis nahrazeno společenstvy rákosin svazu Phragmition australis nebo ostřicovými porosty svazu Magno-Caricion gracilis, jejichž dominanty jsou v těchto podmínkách konkurenčně zdatnější. Toto společenstvo je citlivé také na zaplavení při povodních ve vegetačním období, neboť jemný povodňový sediment ulpívá na drsných listech dominanty a znemožňuje fotosyntézu (Šumberová et al. 2005). Extenzivní pastva dobytka, který přispívá i k šíření obilek Leersia oryzoides (Hejný 1960), nebo záměrná manipulace s vodou v rybnících a rybích sádkách mohou rozvoj tajničkových rákosin podpořit. V sádkách se tato vegetace může při dostatečné vlhkosti substrátu a současně vysokých letních teplotách expanzivně rozrůstat. Ustupuje však při zkrácení doby pravidelného letnění sádek přibližně na čtyři měsíce a méně nebo při ponechání nádrží na vodě po celé vegetační období v několikaletých intervalech. Při takovém režimu bývá společenstvo nahrazováno porosty jednoletých mokřadních druhů. Při aplikaci herbicidů Leersia oryzoides rychle ustupuje ve prospěch odolnějších druhů, např. Alisma plantago-aquatica nebo Equisetum palustre.

Variabilita. Rozdílné druhové složení je patrné zejména při srovnání porostů ze stanovišť s různým vlhkostním režimem a rozdílnou výškou a pokryvností dominantní Leersia oryzoides. Lze rozlišit dvě varianty:

Varianta Spirodela polyrhiza (MCE05a) zahrnuje vysoké porosty s výraznou dominancí Leersia oryzoides, které jsou trvale mělce zaplaveny nebo podmáčeny. K diagnostickým druhům patří drobné pleustofyty (zejména Lemna minor a Spirodela polyrhiza) a některé vytrvalé mokřadní byliny (např. Phragmites australis a Solanum dulcamara), které však nikdy nedosahují vyšší pokryvnosti.

Varianta Echinochloa crus-galli (MCE05b) se vyskytuje na méně vlhkých místech, kde Leersia oryzoides vytváří rozvolněnější a nižší porosty s účastí světlomilných druhů. Diagnostickými druhy jsou zejména jednoleté nitrofilní (např. Echinochloa crus-galli, Persicaria lapathifolia a Rumex maritimus) a vytrvalé bažinné druhy (např. Alisma plantago-aquatica, Lythrum salicaria a Rorippa amphibia). Tyto porosty lze ztotožnit s asociací Leersio-Bidentetum Poli et J. Tüxen 1960.

Hospodářský význam a ohrožení. V teplých oblastech s častějším výskytem společenstva bývají porosty spásány ovcemi. U nás tato vegetace nemá přímé hospodářské využití, její význam spočívá hlavně v ochraně biodiverzity mokřadů. Na některých lokalitách je na ni vázán výskyt kriticky ohroženého druhu Pulicaria vulgaris. V rybích sádkách jsou posečené a zaplavené porosty tajničky vhodnou prevencí proti odřeninám ryb při zimním sádkování, neboť hustý kořenový systém vytváří tzv. měkké dno. Pravidelná údržba porostů je však pracná. Silné zarůstání mělce zaplavených nádrží sloužících ke tření ryb nebo odchovu rybího plůdku v létě je spíše nežádoucí. V teplých oblastech mimo Českou republiku je Leersia oryzoides nepříjemným plevelem rýžových polí (Shibayama 2001, Young Son & Rutto 2002). Její porosty lze však využít k odstranění nadbytku živin a některých toxických látek z vod a půdy (Deaver et al. 2005, Ampiah-Bonney et al. 2007, Pierce et al. 2010).