Struktura a druhové složení. Obvykle jde o vysokokmenné porosty s pokryvností stromového patra 65–80 % a výškou stromů okolo 15 m. Dominantou stromového patra je nejčastěji dub zimní (Quercus petraea agg.), zřídka dub letní (Quercus robur). Častou příměs tvoří světlomilné dřeviny (zejména Betula pendula, Pinus sylvestris a Sorbus aucuparia), na příznivějších stanovištích mohou být přimíšeny i náročnější hájové dřeviny (především Carpinus betulus a Tilia cordata). V chladnějších a vlhčích oblastech přistupuje Fagus sylvatica. Keřové patro je obvykle málo vyvinuté, případně chybí úplně. K nejčastějším druhům patří zmlazující dřeviny stromového patra, na vlhčích stanovištích je více zastoupena krušina olšová (Frangula alnus). Z nízkých keřů se na sušších stanovištích vyskytuje čilimník černající (Cytisus nigricans). Vzhledem k dostatku světla v lesním interiéru bývá bylinné patro dobře vyvinuto, s pokryvností často přes 50 %. K nejčastějším dominantám patří acidofilní traviny bika hajní (Luzula luzuloides) a metlička křivolaká (Avenella flexuosa). Z dalších druhů se uplatňují předevších mezofilní acidofyty (např. Calamagrostis arundinacea, Melampyrum pratense a Vaccinium myrtillus) včetně několika druhů jestřábníků (nejčastěji Hieracium lachenalii, H. murorum a H. sabaudum). Charakteristickou dominantu některých porostů tvoří lesní mezofyty s širokou ekologickou amplitudou lipnice hajní (Poa nemoralis) a konvalinka vonná (Convallaria majalis), zatímco na sušších stanovištích může převládnout trsnatá kostřava ovčí (Festuca ovina). Mezofilní acidofilní doubravy patří k druhově chudším lesním společenstvům: na ploše 100–200 m2 obvykle roste jen 15–20 druhů cévnatých rostlin. Mechové patro běžně dosahuje pokryvnosti přes 10 %. K nejčastějším druhům patří Dicranum scoparium, Hypnum cupressiforme s. l., Pleurozium schreberi, Pohlia nutans a Polytrichum formosum.

Stanoviště. Luzulo-Quercetum se převážně vyskytuje na hlubokých, mírně suchých až mírně vlhkých, živinami a minerály chudých půdách plošin a mírných svahů. Může růst i na prudkých svazích se sklonem přesahujícím 20°, zejména v hlubokých údolích vodních toků na svazích orientovaných k severu, východu nebo západu, kde se neuplatňují teplomilné druhy. Většina výskytů této asociace na našem území leží mezi 250–400 m n. m., některé porosty se však nacházejí i v nadmořských výškách přesahujících 500 m. Ve vyšších polohách bývají mezofilní acidofilní doubravy nahrazeny bučinami asociace Luzulo luzuloidis-Fagetum sylvaticae, zastoupení dubu a buku ve stromovém patře však může být ovlivněno působením člověka. Nejčastějšími půdními typy mezofilních acidofilních doubrav jsou živinami chudé kambizemě nebo na příkřejších svazích rankerové kambizemě, vyvinuté na nevápnitých nebo druhotně odvápněných horninách rozmanitého stáří a původu. Časté jsou zejména na starohorních až prvohorních sedimentech (např. na Plzeňsku, Křivoklátsku, Hřebenech, v Českém krasu, okolí Prahy, na Drahanské vrchovině a v Nízkém Jeseníku), na pleistocenních terasových štěrkopíscích a terciérních nebo křídových sedimentech (v Polabí a jihočeských pánvích) a na starohorních hlubinných vyvřelinách a metamorfitech Českého masivu (např. v jižních Čechách a na jihozápadní Moravě). Pokud tvoří mozaiku se společenstvy náročnějšími na živiny (obvykle s dubohabřinami), bývají často vázány na lesní okraje a konvexní tvary reliéfu s mělčími půdami. Zde je půda ochuzována odnosem jemnozemě a listového opadu gravitačními pohyby a vyfoukáváním větrem. Mezofilní acidofilní doubravy se však vyskytují i na plošinách s hlubokými vyluhovanými půdami, často silně ovlivněných lesním hospodařením.

Dynamika a management. Tato asociace zahrnuje jak porosty přirozené, vázané na živinami a minerály chudá stanoviště, tak porosty druhotné na stanovištích s potenciálem pro výskyt stinných smíšených lesů. Přirozenost jednotlivých porostů je obvykle nesnadno určitelná, protože i porosty na přirozených stanovištích bývají ovlivněny dlouhodobou lidskou činností. Mnohde jsou patrné pozůstatky výmladkového hospodaření a některé porosty vznikly zřejmě následkem ochuzování půdy při lesní pastvě a vyhrabávání listového opadu. K rozšíření těchto doubrav mohlo přispět i pěstování monokultur dubu, jehož opad s velkým obsahem tříslovin podporuje ochuzování půdy. Po úpadku tradičních forem hospodaření v posledních staletích je dnes v některých porostech mezofilních acidofilních doubrav patrná sukcese ke stinným smíšeným doubravám, spojená především se šířením stínomilných dřevin (nejčastěji Carpinus betulus a Tilia cordata) ve stromovém patře, ústupem světlomilných acidofytů v bylinném patře a šířením lesních nitrofytů.

Variabilita. Vegetace asociace Luzulo-Quercetum je proměnlivá především podél gradientu vlhkosti. Tuto variabilitu popisují dvě varianty:

Varianta Dicranum scoparium (LDA01a) je sušší typ, poněkud častější ve svahových polohách. U nás se vyskytuje v celém areálu asociace. Ve stromovém patře bývá častěji přimíšena Pinus sylvestris, v bylinném patře se více uplatňují suchomilné acidofilní druhy Calluna vulgaris, Cytisus nigricans, Pilosella officinarum a Viscaria vulgaris. V mechovém patře je velmi časté Dicranum scoparium, hojněji se vyskytují i Dicranella heteromalla, Hypnum cupressiforme s. l., Leucobryum glaucum s. l. a Pleurozium schreberi. Varianta zčásti odpovídá subasociaci L. l.-Q. p.genistetosum tinctoriae Samek ex Neuhäusl & Neuhäuslová-Novotná 1967 a představuje přechod k vegetaci suchých acidofilních doubrav asociace Viscario vulgaris-Quercetum petraeae.

Varianta Luzula pilosa (LDA01b) je mezický typ, poněkud častější na hlubokých půdách plošin. U nás se vyskytuje v celém areálu asociace. Ve stromovém patře se častěji uplatňuje Quercus robur a v příměsi i Carpinus betulus nebo Sorbus aucuparia, v bylinném patře pak mezofilní druhy (např. Anemone nemorosa, Convallaria majalis a Stellaria holostea), často s rozšířením výrazně přesahujícím do boreální zóny (např. Luzula pilosa, Maianthemum bifolium a Melica nutans). V mechovém patře se hojněji vyskytuje Atrichum undulatum. Varianta přibližně odpovídá subasociaci L. l.-Q. p.typicum Mráz 1957 a představuje přechod k vegetaci vlhkých acidofilních doubrav asociace Holco mollis-Quercetum roboris a chudých dubohabřin.

Hospodářský význam a ohrožení. Porosty na hlubokých půdách plošin mohou poskytovat kvalitní, snadno dostupné dubové dřevo, jejich stanoviště však většinou dlouhodobě slouží k pěstování monokultur smrku, borovice nebo modřínu. Svahové porosty mívají menší hospodářský význam a často jsou vedeny jako les ochranný. Zejména staré porosty s mohutnými jedinci dubů mohou být cennými refugii bezobratlých živočichů, především saproxylického hmyzu. V těchto porostech je nutný monitoring jejich stavu, ponechávání starých stromů a mrtvého dřeva a prevence sukcese k mezofilní vegetaci stinných lesů, například obnovou tradičního managementu.