Luzulo-Quercetum je široce rozšířený vegetační typ uváděný pod různými jmény z většiny zemí střední Evropy, jmenovitě z Německa (Härdtle et al. 1997, Schubert in Schubert et al. 2001b: 69–72, Preising et al. 2003), Rakouska (Willner in Willner & Grabherr 2007: 109–112), Polska (J. M. Matuszkiewicz 2001), Slovenska (Jarolímek et al. 2008), Maďarska (Borhidi et al. 2012), Rumunska (Indreica 2012) a Chorvatska (Trinajstić 2008). V České republice je Luzulo-Quercetum nejběžnější asociací acidofilních doubrav. Časté je především v Čechách, kde je jeho výskyt znám zejména z Plzeňska (Sofron 1967, Husová 1968a, Strejc, nepubl.), Křivoklátska (Neuhäusl & Neuhäuslová-Novotná 1989, Neuhäuslová in Kolbek et al. 2003a: 224–243, Cipra, nepubl., Zelenková, nepubl.), Českého krasu (Samek 1964, Cipra, nepubl.), Hřebenů a Dobříšska (Cipra, nepubl., Průša, nepubl.), okolí Prahy (Neuhäusl & Neuhäuslová-Novotná 1966, 1971b, Jaroš 1992, Kubíková 1992, 1997, Buršík, nepubl.), středního a východního Polabí (Neuhäusl & Neuhäuslová-Novotná 1967, 1969, Mikyška 1968, Buršík, nepubl., Gregor, nepubl.) a jižních Čech (Douda 2003, Zelený 2008). Nachází se však i na úpatí Krušných hor (Skuhrovec, Strejc, Sýkora, vše nepubl.), v Českém středohoří (Kolbek 1969, Skuhrovec, nepubl., Vondráček, nepubl.), Polomených horách (T. Kučera & Špryňar 1996, Buršík, nepubl., Vondráček, nepubl.), na Ještědském hřbetu (P. Petřík 2000, Skuhrovec, nepubl.), ve Šluknovském a Frýdlantském výběžku (Jehlík 1963, Skuhrovec, nepubl.), Železných horách (Neuhäusl & Neuhäuslová-Novotná 1979) a jinde. Neuhäuslová et al. (1998) mapují potenciální výskyt těchto doubrav na rozsáhlém území jižních a západních Čech, zachovalých porostů mimo říční údolí je však v tomto území poměrně málo. Na Moravě je výskyt mezofilních acidofilních doubrav doložen zejména z jihovýchodního okraje Českého masivu, zhruba od Vyškova a Tišnova na severu po střední Podyjí na jihu (Chytrý & Vicherek 1995, 1996, Rafajová 1999, Juřenčák, nepubl., Kelbl, nepubl.). Dále jsou známy z jihozápadního úpatí Nízkého Jeseníku (J. Král, nepubl.), okrajů Zábřežské a Hanušovické vrchoviny (Kincl 1990) a pomezí Slezské nížiny a Českého masivu na Opavsku (Togner, nepubl.), Osoblažsku (Vicherek, nepubl.) a Vidnavsku (Bednář, nepubl.). Několik údajů pochází i z Karpat, konkrétně z úpatí Chřibů (Plintovič, nepubl., Prudič, nepubl.), Vizovických vrchů (Plintovič, nepubl.) a jižního okraje Hostýnských vrchů (Kuželová 1999). Zatímco v karpatské a zejména panonské části Moravy nejsou podmínky pro výskyt této asociace příliš vhodné, v západní polovině Moravy a ve Slezsku může další výzkum přispět k doplnění znalostí o jejím rozšíření.