Struktura a druhové složení. Asociace zahrnuje smíšené jehličnaté lesy tvořené dominantní jedlí bělokorou (Abies alba) a přimíšenými smrkem ztepilým (Picea abies) a borovicí lesní (Pinus sylvestris). Příměs listnáčů je slabá, častější je Acer pseudoplatanus, Betula pendula, Carpinus betulus, Fagus sylvatica a Quercus robur. Keřové patro tvoří zejména Corylus avellana, Picea abies a Sorbus aucuparia. V bylinném patře dominují acidofilní traviny metlička křivolaká (Avenella flexuosa), třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea) a bika bělavá (Luzula luzuloides). Místy převládá brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus) nebo šťavel kyselý (Oxalis acetosella). Na suťových půdách nabývají větší pokryvnosti kapradiny, zejména kapraď rozložená (Dryopteris dilatata). Dále se vyskytují oligomezotrofní a mezotrofní obecné lesní druhy (např. Athyrium filix-femina, Dryopteris filix-mas, Moehringia trinervia, Mycelis muralis, Prenanthes purpurea, Rubus idaeus a Senecio nemorensis agg.), jejichž výskyt je společně s travnatým charakterem bylinného patra hlavním diferenciálním znakem oproti asociaci Vaccinio myrtilli-Abietetum albae. Pokryvnost bylinného patra se pohybuje nejčastěji mezi 30 a 50 %. V porostech se obvykle vyskytuje 15–30 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti kolem 400 m2. Mechové patro je vždy vyvinuto a je poměrně bohaté. Jeho pokryvnost se pohybuje od 1 do 90 % a jako dominanty v něm rostou zejména Dicranum scoparium, Hypnum cupressiforme s. l., Plagiomnium affine s. l. a Polytrichum formosum.
Stanoviště. Typickými stanovišti této asociace jsou mírné svahy a terénní sníženiny v pahorkatinách a vrchovinách a prudší svahy říčních a potočních údolí (Husová 1968b, 1983, Boublík 2002, Grulich 2006b). Vyskytuje se v suprakolinním až montánním stupni. Klima je mírně teplé až chladné. Nejčastějším půdním typem je kambizem, na svazích často rankerová, ve vyšších polohách kryptopodzol. V terénních sníženinách a kolem pramenišť jsou vyvinuty hydromorfní půdy. Geologické podloží tvoří rozmanité silikátové horniny. Humusovou formou je nejčastěji moder morový a typický, případně typický mor (Boublík & Zelený 2007).
Dynamika a management. Jedlové lesy asociace Luzulo-Abietetum albae vznikly pravděpodobně pod dlouhodobým lidským vlivem na stanovištích acidofilních i květnatých bučin. Výskyt na stanovištích květnatých bučin může být podmíněn omezeným obsahem živin a sníženou hodnotou pH ve svrchních půdních horizontech vlivem těžby dřeva, opadu jehličnanů nebo hrabáním steliva a celkově intenzivnějším využíváním lesů v minulosti. Stejně jako Vaccinio myrtilli-Abietetum albae je i tato asociace nejspíš poměrně starou součástí středoevropské krajiny (Rybníček & Rybníčková 1978, Málek 1979), vzniklou pod vlivem lesní pastvy a hrabání steliva (Kozáková et al. 2011). Pravděpodobně pouze na stanovištích ovlivněných vysokou hladinou podzemní vody je převaha jedle přirozená (Walentowski 1998).
Variabilita. Na základě úživnosti stanovišť a vodního režimu půd rozlišujeme tři varianty:
Varianta Carex pilulifera (LBE03a) se nachází na kyselých půdách a je vymezena výskytem druhů Carex pilulifera, Corylus avellana, Dicranella heteromalla a Pohlia nutans.
Varianta Fragaria vesca (LBE03b) se vyskytuje na půdách bohatších bázemi a je diferencována eutrofnějšími druhy, zejména Carex digitata, Fragaria vesca, Galeopsis tetrahit agg., Melica nutans, Moehringia trinervia a Sambucus racemosa. Tvoří přechod k asociaci Galio rotundifolii-Abietetum albae.
Varianta Equisetum sylvaticum (LBE03c) se vyskytuje v okolí pramenišť nebo v oglejených terénních sníženinách. Půdními typy jsou glej, pseudoglej nebo kambizem oglejená. Výjimečně se nachází podél potoků na fluvizemi. Diferenciální druhovou skupinu tvoří vlhkomilné a prameništní druhy Chaerophyllum hirsutum, Deschampsia cespitosa, Equisetum sylvaticum, Myosotis palustris agg., Petasites albus, Stellaria nemorum, Bazzania trilobata, Plagiochila asplenioides a Sphagnum spp. Často se vyskytuje Calamagrostis villosa a v jižní části Čech Soldanella montana. Variantu lze ztotožnit se subasociací Luzulo-Abietetum deschampsietosum cespitosae Walentowski 1998 a s asociací Luzulo pilosae-Abietetum Mráz 1957 (Walentowski 1998, Husová & Moravec in Moravec et al. 2000: 184–201).
Hospodářský význam a ohrožení. Porosty asociace jsou tvořeny kmenovinami jehličnatých dřevin. Kvůli vysokým stavům zvěře však jedle není schopna odrůstat a vytvářet následnou generaci a v porostech místo ní začíná převládat zejména smrk. Na některých lokalitách jsou porosty mýceny a nahrazovány smrkem a bukem nebo se tyto dřeviny do porostů šíří samovolně (Grulich 2006b). Pro zachování společenstva je nutné přijmout účinná opatření pro podporu jedle, zejména snížit stavy spárkaté zvěře.