Svaz zahrnuje vnitrozemská společenstva periodických vod bohatých rozpuštěnými minerály. Obvykle osídlují mělká jezera, terénní prohlubně, někdy i příkopy či kanály v oblastech s bazickým podkladem nebo v blízkosti minerálních pramenů, kde kolísá vodní hladina. Důležitý je vliv kontinentálního klimatu, kdy velký výpar v létě obvykle způsobuje pokles vodní hladiny až úplné vyschnutí svrchních vrstev půdy. To zvyšuje koncentraci solí v půdním roztoku, zejména při povrchu půdy. Půda je většinou minerální, jílovitá, s malým obsahem humusu a neutrální až silně alkalickou reakcí. Patří sem společenstva s dominantními kamyšníky (Bolboschoenus maritimus a B. planiculmis) a skřípincem Tabernaemontanovým (Schoenoplectus tabernaemontani). Kamyšníky i skřípinec dobře snášejí dočasné vyschnutí půdy za vysokých teplot. Jsou konkurenčně slabší než rákos a mohou tvořit sukcesní předstupeň rákosin v litorální zóně s periodicky vysychajícím dnem. Na obnaženém dně mohou být v kontaktu se společenstvy jednoletých halofilních travin svazu Cypero-Spergularion salinae (zejména na silněji zasolených substrátech v panonské oblasti) nebo s porosty obnažených den svazu Bidention tripartitae.

Společenstva svazu jsou rozšířena zejména v panonské oblasti, např. v Maďarsku (Borhidi 1996, 2003) a Srbsku (Slavnić 1948), odkud zasahují na jižní Slovensko (Oťaheľová et al. in Valachovič 2001: 51–183), do východního Rakouska (Balátová-Tuláčková in Grabherr & Mucina 1993: 79–130) a do České republiky, kde dosahují severozápadní hranice svého areálu. V ponticko-panonské oblasti je tento svaz ekologickým vikariantem svazu Eleocharito palustris-Sagittarion sagittifoliae. I jeho společenstva jsou vázána na stanoviště s kolísající vodní hladinou, avšak svaz Meliloto-Bolboschoenion se častěji vyskytuje na alkalických podkladech a silně zasolených stanovištích. Oproti přímořským společenstvům svazu Scirpion maritimi Dahl et Hadač 1941 se liší výskytem některých druhů (např. Alisma lanceolatum, Aster tripolium subsp. pannonicus, Cirsium brachycephalum, Puccinellia limosa), druhem salinity (při pobřeží obsahuje půda i voda zejména chloridy, ve vnitrozemí spíše uhličitany a sírany) a podnebím (ve vnitrozemí dochází na rozdíl od mořského pobřeží v létě k silnému výparu, který způsobuje vyschnutí půdy a zvýšení salinity; Bodrogközy 1966, Borhidi 1970, Vicherek 1973).

Protože u většiny asociací dosud popsaných z Evropy nebyly rozlišovány druhy rodu Bolboschoenus a byl uváděn jen souborný druh B. maritimus s. l., je obtížné u druhově chudých kamyšníkových společenstev posoudit jejich příslušnost k fytocenologickým jednotkám. To se týká hlavně společenstev uváděných z Německa, kde některé porosty z druhotných stanovišť zřejmě nejsou halofilní (Oberdorfer 1977). Vnitrozemská slaniska v Německu, lišící se od panonských kontinentálních jak druhovým složením, tak chemismem půdy (Krisch 1968), je možno přiřadit spíše k atlantskému svazu Scirpion maritimi Dahl et Hadač 1941.

V České republice se společenstva svazu Meliloto-Bolboschoenion nacházejí hlavně v oblastech s teplým klimatem a malým úhrnem srážek, zejména v severozápadních a středních Čechách a na jižní Moravě, a to většinou v menších fragmentech, z nichž některé jsou zbytkem původních rozsáhlých porostů (Vicherek 1973). Stejně jako u ostatních společenstev slanisk došlo v průběhu dvacátého století k jejich výraznému ústupu zejména vlivem meliorací a přeměnou na ornou půdu. Rozsáhlé porosty podobné vegetaci maďarských slaných jezer se u nás nevyskytují.

Samostatný podsvaz kontinentálních slanomilných rákosin vymezil De Soó (1947a) pod jménem Bolboschoenion maritimi, které je ovšem mladším homonymem jména Scirpion maritimi Dahl et Hadač 1941. Passarge (1978) nahradil toto ilegitimní jméno jménem Cirsio-Bolboschoenenion (Soó 1947) Passarge 1978, které použil pro podsvaz v rámci svazu Bolboschoenion maritimi Dahl et Hadač 1941. Toto jméno však publikoval neplatně jako nomen nudum. Mucina (in Balátová-Tuláčková et al. in Grabherr & Mucina 1993: 79–130) povýšil Passargeho podsvaz na svaz Cirsio brachycephali-Bolboschoenion (Passarge 1978) Mucina in Grabherr et Mucina 1993 a současně jej validizoval. Zařadil do něj několik halofilních asociací s Bolboschoenus maritimus popsaných z Maďarska, jako typ svazu však vybral asociaci Bolboschoenetum maritimi Eggler 1933 (= Bolboschoenetum yagarae Eggler 1933 corr. Hroudová et al. 2009), která v originální diagnóze neobsahuje Bolboschoenus maritimus, nýbrž B. yagara, a zahrnuje sladkovodní kamyšníkové porosty patřící do svazu Eleocharito palustris-Sagittarion sagittifoliae. Tím se jméno svazu Cirsio brachycephali-Bolboschoenion stalo syntaxonomickým synonymem jména svazu Eleocharito palustris-Sagittarion sagittifoliae. Pro svaz halofilních kamyšníkových porostů panonské oblasti proto Hroudová et al. (2009) vytvořili nové jméno Meliloto dentati-Bolboschoenion maritimi Hroudová et al. 2009.