Struktura a druhové složení. Jde o ostřicovo-mechové společenstvo s dobře vyvinutým mechovým patrem. Bylinné patro je většinou strukturováno do několika vrstev. Ve vyšších vrstvách se objevují různé druhy nízkých ostřic (zejména Carex flava, C. nigra a C. panicea), přesličky (Equisetum fluviatile a E. palustre) a dvouděložné byliny (např. Galium uliginosum, Lysimachia vulgaris a Viola palustris). Často bývají přítomny i vysoké ostřice dosahující až 1 m výšky (např. Carex appropinquata, C. diandra, C. lasiocarpa a C. rostrata). V nejnižší vrstvě bylinného patra se vyskytují například druhy Carex chordorrhiza, Drosera rotundifolia a Valeriana dioica. Někdy se objevuje fragmentárně vyvinuté keřové patro tvořené zejména vrbami (Salix cinerea a S. pentandra). Asociace se vyznačuje společným výskytem kalcitolerantních rašeliníků, kalcikolních cévnatých rostlin (např. Eriophorum latifolium, Parnassia palustris a Triglochin palustris), druhů tolerujících trvalé přeplavení (např. Carex rostrata, Equisetum fluviatile, Menyanthes trifoliata, Phragmites australis a Potentilla palustris) a šáchorovitých rašeliništních druhů s boreálním rozšířením, u nás považovaných za glaciální relikty (Carex chordorrhiza, C. diandra, C. lasiocarpa, C. limosa a Eriophorum gracile). Kalcikolní druhy však nejsou v českých porostech zastoupeny tak výrazně jako například ve slovenských Karpatech (Hájek & Háberová in Valachovič 2001: 187–273). Bylinné patro není zapojené a často jeho pokryvnost nedosahuje ani 50 %. Porosty jsou různě druhově bohaté; na přeplavených nebo živinami obohacených stanovištích jsou spíše chudé. Nejčastěji se v bylinném patře vyskytuje 15–25 druhů na plochách o velikosti kolem 16 m². Mechové patro obsahuje nejčastěji 5–11 druhů a je tvořeno hnědými mechy (např. Campylium stellatum, Hamatocaulis vernicosus, Meesia triquetra, Philonotis fontana, Scorpidium cossonii a Tomentypnum nitens) a rašeliníky, s výrazným zastoupením kalcitolerantních druhů Sphagnum contortum, S. obtusum, S. subnitens, S. teres a S. warnstorfii.

Stanoviště. Společenstvo se vyskytuje na údolních rašeliništích nebo na plochých částech prameništních rašelinišť. Vyskytuje se i na rašeliništích v blízkosti vodních nádrží, zejména rybníků, kde však osídluje spíše pramenné vývěry a není příliš ovlivňováno eutrofní vodou z nádrže. Hladina podzemní vody dosahuje k povrchu půdy a na některých lokalitách dochází i k mírnému přeplavení. Mimo Českou republiku se společenstvo vyskytuje i na plovoucích ostrovech rašeliništní vegetace v jezerech. U sukcesně pokročilejších typů porostů se Sphagnum warnstorfii může hladina vody poklesat až 10 cm pod povrch. Ze tří zde uváděných asociací svazu jsou stanoviště této asociace nejmokřejší. Půdním typem je glej s povrchovou vrstvou rašeliny o mocnosti 30–200 cm (Rybníček in Rybníček et al. 1984: 15–68). Obsah minerálních částic v substrátu je proměnlivý, málokdy však přesahuje 40 %. Prokořenění je velmi husté a zasahuje 10–35 cm pod povrch (Rybníček in Rybníček et al. 1984: 15–68). Reakce prostředí je slabě kyselá až slabě bazická, pH se pohybuje od 5,5 do 7,5. V České republice se však společenstvo vyskytuje spíše v kyselejších biotopech s pH mezi 5,5 a 6,1 (J. Navrátilová & Navrátil 2005a, Štechová et al. 2010). Koncentrace vápníku se pohybuje mezi 10 a 50 mg.l–1. Přístupnost živin je stejně jako u ostatních rašelinišť malá; při větším přísunu živin se vegetace sukcesně mění (J. Navrátilová et al. 2006).

Dynamika a management. Asociace představuje iniciální stadium sukcesní řady rašelinišť, nebo vzniká autogenní sukcesí z asociace Campylio stellati-Caricetum lasiocarpae. Ačkoli Rybníček (in Rybníček et al. 1984: 15–68) nepředpokládá, že by porosty této asociace vznikaly z porostů vysokých ostřic svazu Magno-Caricion elatae po nahromadění slatiny, nelze ani tento vývoj zcela vyloučit. Při poklesu hladiny podzemní vody může začít sukcese směrem k olšinám a vrbinám, kterou lze blokovat sečí. Při zvýšení hladiny vody se tato vegetace naopak mění v porosty vysokých ostřic svazu Magno-Caricion elatae. Při obohacení živinami, zejména fosforem, se urychluje sukcese k přechodovým rašeliništím svazu Sphagno-Caricion canescentis (J. Navrátilová et al. 2006).

Variabilita. V rámci asociace rozlišujeme dvě varianty, které lze zčásti ztotožnit s dříve popisovanými asociacemi:

Varianta Sphagnum warnstorfii (RBB03a) s diagnostickými druhy Galium uliginosum, Lysimachia vulgaris, Potentilla erecta, Succisa pratensis, Hamatocaulis vernicosus, Hypnum pratense, Paludella squarrosa a Sphagnum warnstorfii. V porostech této varianty se vytvářejí nízké kopečky rašeliníků a terestrických mechorostů, na nichž se uchycují suchomilnější druhy. Varianta zčásti odpovídá asociacii Sphagno-Caricetum lasiocarpae Steffen 1931 v pojetí staršího vegetačního přehledu československých rašelinišť (Rybníček in Rybníček et al. 1984: 15–68).

Varianta Carex limosa (RBB03b) s diagnostickými druhy Carex diandra, C. limosa, Phragmites australis, Ranunculus flammula, Sphagnum obtusum a Warnstorfia exannulata zahrnuje porosty s trvalým přeplavením povrchu vodou o hloubce 1–2 cm (Rybníček in Rybníček et al. 1984: 15–68). Vyskytuje se na Dokesku a Českomoravské vrchovině. Varianta zčásti odpovídá porostům, které byly u nás dříve řazeny do asociace Carici limosae-Sphagnetum contorti Warén 1926.

Hospodářský význam a ohrožení. Porosty mají omezený hospodářský význam spočívající v tvorbě rašeliny a vzácně i produkci stelivového sena. Významnější jsou jejich krajinně-ekologické funkce a zejména skutečnost, že hostí několik ohrožených druhů cévnatých rostlin a mechorostů. Asociace je u nás ohrožena stejně jako ostatní společenstva svazu Sphagno warnstorfii-Tomentypnion zejména poklesem hladiny podzemní vody, sukcesí k vrbinám, eutrofizací a přímým ničením, například při hloubení nových rybníků.

Syntaxonomická poznámka. Někteří autoři (např. Rybníček in Rybníček et al. 1984: 15–68) u nás v rámci svazu Sphagno warnstorfii-Tomentypnion rozlišují samostatné asociace s jednotlivými druhy boreálních ostřic (Carex appropinquata, C. chordorrhiza, C. diandra, C. lasiocarpa a C. limosa). Ty se však vyskytují často společně, a to zejména v chladnějších oblastech. Typový snímek asociace Menyantho trifoliatae-Sphagnetum teretis (Warén 1926) obsahuje druhy Carex chordorrhiza, C. lasiocarpa i C. limosa a příslušnost této asociace ke svazu Sphagno warnstorfii-Tomentypnion je zřejmá výskytem druhů Helodium blandowii, Paludella squarrosa, Sphagnum teres a S. warnstorfii a na minerální výživu náročnějších druhů Carex dioica a Pedicularis palustris. Jméno asociace Menyantho trifoliatae-Sphagnetum teretis Warén 1926 je však podle Kódu považováno za neplatné, protože jde o asociaci popsanou metodami uppsalské školy (Weber et al. 2000). Bylo ale velmi často používáno v regionálních, národních i nadnárodních vegetačních přehledech (např. Korotkov et al. 1991, Steiner in Grabherr & Mucina 1993: 131–164, Dierßen 1996, Gerdol & Tomaselli 1997), a proto navrhujeme toto jméno ke konzervaci. V některých přehledech vegetace byla tato asociace koncipována široce a zahrnovala i porosty svazu Caricion canescenti-nigrae. Protože šlo o rozšířené pojetí, a nikoliv o dezinterpretaci jména, nepovažujeme jméno asociace za nomen ambiguum. Pro klasifikaci porostů do této asociace však samotný výskyt druhů obsažených v názvu není dostatečným kritériem.