Struktura a druhové složení. Asociace zahrnuje luční porosty s dominantními travami, nejčastěji psinečkem obecným (Agrostis capillaris) a kostřavou červenou (Festuca rubra agg.). Jednotlivé rostliny dorůstají i přes 1 m výšky, většina biomasy se však koncentruje do výšky 15–35 cm. Fytogeograficky významná je přítomnost subatlantského koprníku štětinolistého (Meum athamanticum), který zde roste spolu s kontinentálním pcháčem různolistým (Cirsium heterophyllum). Druhová bohatost bylinného patra je proměnlivá a kolísá v rozmezí 15–35 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Mechové patro je vyvinuto většinou jen velmi slabě nebo zcela chybí. Jen u ladem ležících porostů se vyvíjí výrazněji a dosahuje pokryvnosti kolem 25 %, případně i více.
Stanoviště. Meo-Festucetum rubrae porůstá horské svahy a plošiny zhruba od 750 m n. m. do hřebenových poloh. Jen výjimečně, ve východním Krušnohoří, sestupuje níže, např. u Českého Jiřetína téměř až k 620 m n. m. Půdním typem je oligotrofní až podzolovaná kambizem, vzácně i slabě oglejená, písčito-hlinitá až hlinito-písčitá s větší nebo menší příměsí štěrku. Horizont A je zpravidla silně humózní, u neobhospodařovaných porostů zplstnatělý, s vrstvou nerozložené stařiny. Půdní reakce je silně kyselá až kyselá a kapacita půdního sorpčního komplexu nízká.
Dynamika a management. Meo-Festucetum rubrae představuje náhradní společenstvo kyselých bučin až horských smrčin. Při pravidelném obhospodařování a lepším zásobení porostu živinami přibývá náročných druhů a porosty se svým druhovým složením blíží asociaci Geranio sylvatici-Trisetetum flavescentis. V současné době však dochází spíše k sukcesním změnám v důsledku ponechání ladem a v porostech se šíří Avenella flexuosa a Bistorta major. Bistorta major akumuluje živiny ve svých podzemních zásobních orgánech, a proto k revitalizaci takových porostů už nestačí jen obnova seče, ale současně s ní je nutno porosty i přihnojit, aby se podpořil růst ostatních druhů (Pecháčková & Krahulec 1995).
Hospodářský význam a ohrožení. Meo-Festucetum rubrae představuje z hospodářského hlediska louky střední kvality. V nejvyšších hřebenových polohách jsou výnosy malé. Zkušenosti ukazují, že není vhodné tyto louky rekultivovat narušováním souvislého porostu, zvláště ne orbou. Takové plochy často obsazuje úporně se udržující Holcus mollis. V současné době jsou porosty této asociace ohroženy spíše ponecháním ladem a následnými sukcesními změnami.
Syntaxonomická poznámka. V České republice se Meo-Festucetum rubrae vyskytuje na východní hranici svého areálu a od porostů v západní části střední Evropy se floristicky liší především výskytem Cirsium heterophyllum, ale i dalších druhů (např. Cardaminopsis halleri a Thlaspi caerulescens), a naopak absencí některých západoevropských druhů, např. Centaurea nigra. Proto jsou někdy východnější porosty popisovány jako samostatná asociace Meo athamantici-Cirsietum heterophylli Blažková 1991. Asociace Alopecuro-Poëtum chaixii Blažková 1991, popsaná jako lokální jednotka západní části Krušných hor, spadá ve zde přijatém širším pojetí asociace Meo-Festucetum rubrae do rozsahu její variability.