Struktura a druhové složení. Bylinné patro je hustě zapojené, s pokryvností obvykle nad 90 %. Nejčastějšími dominantami nebo subdominantami jsou bezkolence (Molinia arundinacea a M. caerulea), které však v některých porostech scházejí, kostřava červená (Festuca rubra agg.) a krvavec toten (Sanguisorba officinalis). Toto společenstvo patří k nejbohatším typům naší luční vegetace: na ploše 16–25 m² se zpravidla vyskytuje 35–50 druhů cévnatých rostlin, ale výjimkou nejsou ani porosty s více než 60 druhy. Mechové patro na sušších stanovištích vyvinuto není nebo je zastoupeno slabě, na vlhčích místech se uplatňuje s velkou stálostí. Největší pokryvnosti zpravidla dosahuje Climacium dendroides.

Stanoviště. Společenstvo je rozšířeno od nížin do podhůří, častěji se však zachovalo v nadmořských výškách nad 300 m. Vyskytuje se v nivách řek na vyšších terasách mimo dosah záplav, v nivách potoků, na březích rybníků a lesních loukách. Půdním typem je většinou pseudoglej nebo luvizem, na aluviích řek fluvizem. V minulosti byla tato vegetace rozšířena i na slatinných půdách nížin, zejména v Polabí, většina porostů se však do dnešní doby nezachovala. Půdní reakce je kyselá až neutrální, u slatinných porostů i bazická. Oproti následující asociaci je charakteristický větší obsah vápníku v půdě.

Dynamika a management. Na vlhčích stanovištích vznikly tyto porosty jako náhradní vegetace olšin, na sušších stanovištích jako náhradní vegetace kyselých doubrav, mochnových doubrav, dubohabřin nebo bučin. Při dlouhodobém narušení vodního režimu se může Molinietum caeruleae vyvinout jako náhradní vegetace vápnitých slatinišť svazu Caricion davallianae (Klika 1947, Válek 1954, Rybníček et al. 1984). Porosty byly v minulosti sečeny, případně přepásány, v současné době ale na většině lokalit management chybí. V zarůstajících stadiích se uplatňuje zpravidla jedna výrazná dominanta; nejčastěji je to Molinia caerulea s. l., Deschampsia cespitosa nebo Festuca rubra agg. (Duchoslav 1997, Karlík 2001). Po odvodnění přechází toto společenstvo na kyselejších substrátech ve smilkové trávníky svazu Violion caninae, na bazičtějších v suché trávníky svazu Bromion erecti. Při intenzivnějším hnojení se mění v mezofilní louky svazu Arrhenatherion elatioris (Klika 1947, Blažková & Kučera in Kolbek et al. 1999: 130–207).

Variabilita. V rámci asociace lze rozlišit tři varianty (Havlová 2006):

Varianta Scorzonera humilis (TDD01a) s diagnostickými druhy Cardamine pratensis s. str., Cirsium palustre, Myosotis palustris agg., Nardus stricta, Ranunculus auricomus agg. a Scorzonera humilis zahrnuje porosty na kyselejších půdách a představuje přechodný typ k acidofilnější asociaci Junco effusi-Molinietum caeruleae. Je vázána zejména na jižní a střední Čechy.

Varianta Bromus erectus (TDD01b) s diagnostickými druhy Bromus erectus, Carex flacca, Cirsium canum, Dactylis glomerata, Galium album subsp. album a Inula salicina se vyskytuje na nejsušších stanovištích a zahrnuje přechodné typy k suchým trávníkům svazu Bromion erecti nebo k ovsíkovým loukám svazu Arrhenatherion elatioris. Je rozšířena na Drahanské vrchovině, v Bílých Karpatech, Polabí, Hornomoravském úvalu a v oblasti soutoku Moravy a Dyje. Odpovídá subasociaci Molinietum caeruleae caricetosum tomentosae Koch 1926.

Varianta Carex hostiana (TDD01c) s diagnostickými druhy Carex davalliana, C. hostiana, Epipactis palustris a Eriophorum latifolium zahrnuje vegetaci na vlhkých a bazických stanovištích a vyznačuje se přítomností druhů svazu Caricion davallianae. V minulosti byla rozšířena na slatinných půdách zejména v Polabí (Klika 1947, Válek 1954), ale také např. u Vranovic na jižní Moravě (Vicherek 1967). V současné době je většina porostů již zničena. Druhovým složením odpovídá tato varianta subasociaci Molinietum caeruleae caricetosum hostianae Koch 1926.

Hospodářský význam a ohrožení. Protože jde o málo výnosné louky, je jejich význam pro produkci sena v dnešní době zanedbatelný. Důvody pro jejich udržování jsou zejména ochranářské, neboť tyto louky představují ukázku vegetace z dob extenzivního hospodaření a vyskytují se v nich četné vzácné rostlinné druhy, např. Dianthus superbus, Gentiana pneumonanthe, Iris sibirica a Laserpitium prutenicum. Ohroženy jsou hlavně opouštěním pozemků, eutrofizací a odvodňováním.

Syntaxonomická poznámka. Do této asociace řadíme i porosty s vyšší pokryvností druhu Silaum silaus, které byly různými autory řazeny do asociace Silaëtum pratensis Knapp 1954, dále porosty, které Balátová-Tuláčková (1993c) přiřadila k asociaci Gentiano pneumonanthis-Molinietum litoralis Ilijanić 1968, některé porosty asociace Sanguisorbo-Festucetum commutatae Balátová-Tuláčková 1959, která zahrnuje ochuzené nebo degradované louky svazu Molinion caeruleae a jejíž acidofilnější typy byly přiřazeny k asociaci Junco effusi-Molinietum caeruleae, porosty asociace Sanguisorbo-Festucetum pratensis Blažková 1973, odlišné pouze větší pokryvností trav náročnějších na živiny, a konečně některé porosty asociace Serratulo-Festucetum commutatae Balátová-Tuláčková 1966, která představuje přechodnou vegetaci mezi asociacemi Cnidio dubii-Deschampsietum cespitosae a asociací Molinietum caeruleae.