Svaz RCB

Oxycocco palustris-Ericion tetralicis Nordhagen ex Tüxen 1937

Oceánická a suboceánická vrchoviště

nové hledání

Svaz Oxycocco-Ericion zahrnuje vrchovištní společenstva bez bultovité struktury, popřípadě společenstva nízkých bultů v oceánických a suboceánických oblastech. Potkávají se v něm boreální vrchovištní druhy Andromeda polifolia, Eriophorum vaginatum, Oxycoccus microcarpus, O. palustris a Trichophorum cespitosum s druhy oceánickými, jako jsou Erica tetralix nebo Narthecium ossifragum. Z mechového patra patří k oceánickým až suboceánickým druhům Sphagnum affine, S. papillosum, S. tenellum a některé játrovky, např. Odontoschisma sphagni. Tato vegetace je podmíněna nadbytkem srážek a poměrně vyrovnanými teplotami během celého roku. Vytváří pokryvná vrchoviště na svažitých terénech, případně osídluje ploché části vyklenutých vrchovišť, často v blízkosti mořského pobřeží (Rodwell 1991).

Společenstva tohoto svazu jsou omezena svým rozšířením na západní a severozápadní Evropu, zatímco do střední Evropy zasahují v ochuzené podobě, bez většiny oceánických nebo suboceánických druhů. Detailní analýzu jejich druhového složení a rozšíření v Evropě provedl Moore (in Tüxen 1968: 306–320). S touto vegetací se můžeme hojněji setkat na Britských ostrovech (Rodwell 1991), v Belgii (Vanden Berghen 1951), Nizozemsku (Schaminée et al. in Schaminée et al. 1995: 287–316), severozápadním Německu (Jonas 1935, Tüxen 1937) a oceánických oblastech Norska (Osvald 1923, Nordhagen 1937, Malmer in Tüxen 1968: 293–305). Podobná vegetace je udávána i ze Španělska v rámci svazu Ericion tetralicis a podsvazu Trichophorenion germanici (Rivas-Martínez et al. 2001).

Na našem území se z tohoto svazu vyskytuje pouze jediná asociace, Trichophoro cespitosi-Sphagnetum papillosi, a to v Jizerských horách, které se vyznačují velkým ročním úhrnem srážek a hlubokou sněhovou pokrývkou v zimě, což do jisté míry napodobuje podmínky v oceánických oblastech Evropy. Ačkoli velká část oceánických druhů v Jizerských horách neroste, porosty se velmi podobají vegetaci v originálním popisu asociací tohoto svazu (Osvald 1923). Fragmenty této vegetace se vzácně nacházejí i na šumavských horských vrchovištích.

Citace: Hájková P., Navrátilová J. & Hájek M. (2011): Vegetace vrchovišť (Oxycocco-Sphagnetea). Bog vegetation. – In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace [Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation], p. 705–736, Academia, Praha.
Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací.