Struktura a druhové složení. Jde o vícevrstevné, většinou zcela zapojené porosty, v nichž hlavní vrstvu tvoří listy devětsilu lékařského (Petasites hybridus). Jejich úrovně dosahuje ještě několik dalších nitrofilních dvouděložných bylin (zejména Aegopodium podagraria, Chaerophyllum aromaticum, Heracleum sphondylium a Urtica dioica) a druhů vlhkých luk (např. Angelica sylvestris, Cirsium oleraceum a Filipendula ulmaria). Nad úroveň této vrstvy prorůstají především trávy, nejčastěji Dactylis glomerata, Elymus caninus, Phalaris arundinacea a Poa trivialis. V této vyšší vrstvě se méně často, především na přirozených stanovištích ve výše položených oblastech, vyskytují Carduus personata, Festuca gigantea a Valeriana sambucifolia. Nižší vrstvu bylinného patra zpravidla tvoří vlhkomilné a stínomilné druhy, např. Alchemilla vulgaris s. l., Deschampsia cespitosa, Glechoma hederacea, Primula elatior, Ranunculus repens a Stellaria nemorum. Časté jsou i další nitrofilní druhy, např. Galium aparine, Geum rivale, G. urbanum, Impatiens noli-tangere, Lamium maculatum a Stachys sylvatica. Na plochách o velikosti 10–25 m² se zpravidla vyskytuje 15–25 druhů cévnatých rostlin. Mechové patro bývá vyvinuto pravidelně, v silném zástinu dosahuje však zpravidla jen pokryvností okolo 10 %. Nejčastěji se v něm vyskytují vlhkomilné druhy mechorostů, např. Brachythecium rivulare, Plagiomnium affine s. l., P. undulatum a Rhizomnium punctatum.
Stanoviště. Porosty s devětsilem lékařským porůstají břehy i náplavy v nivách malých a středních toků. Často přecházejí až do podrostu keřových vrbin a olšin a místy se vytvářejí přímo v toku na štěrkových náplavech. Mohou růst i na vlhkých stíněných okrajích extenzivně obhospodařovaných luk nebo ve vlhkých příkopech podél cest. Rovněž na nesečených vlhkých loukách nebo starších úhorech velmi vlhkých polí může Petasites hybridus vytvářet rozsáhlé porosty. Ty však na rozdíl od primárních stanovišť postrádají lesní druhy i druhy pobřežních niv. Porosty devětsilu lékařského jsou rozšířeny hlavně v submontánním až montánním stupni. Rostou na živinami bohatých půdách s velkým podílem štěrku a písku. Zpravidla jde o nivní půdy nebo fluviální štěrkové sedimenty, ale na druhotných stanovištích mimo kontakt s tokem to mohou být i jiné půdní typy. Kromě půdní vlhkosti se stanoviště vyznačují také velkou vzdušnou vlhkostí.
Dynamika a management. Společenstvo vzniká jako primární nelesní vegetace podél vodních toků nebo na světlinách vrbin a olšin, které je lemují. Není závislé na žádném managementu. Nelesní charakter vegetace je udržován mechanickým působením tekoucí vody při povodních. V důsledku eutrofizace říčních niv dochází k přeměně devětsilové vegetace v druhově chudé porosty, v nichž se vedle dominanty vyskytuje zpravidla jen několik nitrofilních druhů. Pobřežní vegetace je na mnoha místech invadována neofyty, především druhem Impatiens glandulifera a druhy rodu Reynoutria.
Variabilita. Lze rozlišit tyto varianty:
Varianta Geum rivale (XDB01a) se vyznačuje hojnějším zastoupením prameništních druhů Caltha palustris, Chrysosplenium alternifolium, Cirsium rivulare, Equisetum sylvaticum, Geum rivale, Juncus conglomeratus a J. effusus a montánních druhů Doronicum austriacum a Veratrum album subsp. lobelianum. Naopak mnohem méně jsou zastoupeny nitrofilní druhy svazu Aegopodion podagrariae a chybějí druhy přirozených vysokobylinných lemových porostů, jako je Aconitum variegatum, Carduus personata, Geranium phaeum, Rubus caesius, Silene dioica a Valeriana sambucifolia. Tato varianta je doložena snímky z karpatské části Moravy a Oderských vrchů (Slunský 1981, Malý 1984, Derková 2001). Je vázána na antropicky nepříliš ovlivněné pramenné oblasti toků. Lze předpokládat, že se vyskytuje také v jiných částech našeho území. Představuje přechod k prameništní vegetaci třídy Montio-Cardaminetea.
Varianta Urtica dioica (XDB01b) zahrnuje ostatní porosty přirozených i polopřirozených stanovišť, kde se významněji uplatňují nitrofilní druhy (např. Alliaria petiolata, Anthriscus sylvestris, Geum urbanum, Glechoma hederacea a Urtica dioica) a druhy vlhkých luk, zejména Cirsium oleraceum. Hojněji než u předchozí varianty jsou zastoupeny druhy přirozených vysokobylinných lemových porostů. Rozšíření této varianty u nás je shodné s rozšířením asociace.
Hospodářský význam a ohrožení. Tato vegetace nebyla v minulosti hospodářsky využívána. Devětsil lékařský se místy šíří na dlouhodobě nesečené vlhké louky, jejichž zpětná přeměna na kvalitní vlhké louky je obtížná. Význam této vegetace spočívá především v její protierozní funkci, porosty jsou však ohroženy pokračujícím ničením přirozených stanovišť při protipovodňových úpravách vodních toků. To spolu se silnou eutrofizací a častým antropickým narušením, především v níže položených oblastech, vede k převládnutí nitrofilních druhů a invazi neofytů.