Struktura a druhové složení. Porosty asociace Phalaridetum arundinaceae jsou tvořeny téměř zapojenými, zpravidla 1–2 m vysokými porosty chrastice rákosovité (Phalaris arundinacea). V nižší vrstvě porostů se vyskytují druhy rákosin, např. Carex acuta, C. vesicaria, Galium palustre agg., Glyceria maxima, Iris pseudacorus, Lycopus europaeus, Lysimachia vulgaris, Lythrum salicaria, Poa palustris, Scutellaria galericulata a Symphytum officinale. Tyto druhy pozitivně vymezují asociaci Phalaridetum arundinaceae proti chrasticovým rákosinám na březích tekoucích vod, řazeným do asociace Rorippo-Phalaridetum arundinaceae. V porostech se kvůli vlivu konkurenčně silné dominanty vyskytuje zpravidla jen 5–20 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Mechové patro je zastoupeno vzácně a s malou pokryvností; vyskytuje se v něm nejčastěji druh Leptodictyum riparium.
Stanoviště. Phalaridetum arundinaceae je vázáno na komplexy rákosin a porostů vysokých ostřic v nivách dolních toků řek nebo v okolí a na březích stojatých vod. Vyskytuje se v mírných terénních sníženinách, v zazemněných mrtvých ramenech, podél kanálů s pomalu tekoucí vodou, na březích zatopených pískoven apod. Na rozdíl od chrasticových porostů na středních tocích řek (asociace Rorippo-Phalaridetum arundinaceae) jsou jeho stanoviště po delší dobu zaplavená nebo prosycená vodou po půdní povrch (tzv. limózní ekofáze). Záplavy nastupují a ustupují zvolna a porosty nejsou nikdy ovlivněny přímými mechanickými účinky vodního proudu. Po kulminaci povodně voda po nějakou dobu stagnuje. Při tomto záplavovém režimu sedimentuje převážně jemný písek a jíl. Hromadí se i stařina, která se na zamokřených půdách rozkládá jen pomalu, čímž vzniká organogenní půda. Tato půda je kvůli jarnímu zaplavení a prosycení vodou poměrně špatně provzdušněná, s výjimkou suchých období v létě, kdy hladina podzemní vody klesá různě hluboko pod povrch půdy. Letní pokles může zasahovat jen do 20–30 cm (Kopecký 1966, 1991), ale v nivách jihomoravských nížinných řek zjistila Balátová-Tuláčková (1966) pokles hladiny podzemní vody v druhé polovině léta až na úroveň nepropustných jílů v hloubce 180–190 cm, aniž se to projevilo na druhovém složení vegetace. Při poklesu hladiny podzemní vody svrchní vrstvy půdy zpravidla úplně nevysychají díky kapilárnímu vzlínání. Pokles hladiny podzemní vody je u této asociace větší než u asociací Caricetum gracilis nebo Glycerietum maximae, ale menší než u asociace Rorippo-Phalaridetum arundinaceae. Půdní reakce byla zjištěna v širokém rozmezí pH 4,9–7,0 (Šeda & Šponar 1982, Balátová-Tuláčková 1966, 1997). Phalaridetum arundinaceae se může vyskytovat i v nivách středních toků řek, kde je však mnohem běžnější Rorippo-Phalaridetum arundinaceae; zde osídluje spíše místa vzdálená od toku, zejména zazemněná mrtvá ramena a sníženiny v náplavech na nánosové části meandrů, kde dočasně stagnuje voda. Tyto sníženiny jsou na okolním vyvýšeném terénu obklopeny porosty asociace Rorippo-Phalaridetum arundinaceae (Kopecký 1966, 1991). Naopak v okolí rybníků Phalaridetum arundinaceae někdy tvoří pás vegetace břehů vystavených vlivu vlnobití, zatímco dále od břehu, kde převládá akumulace sedimentů nad erozí, se vyskytuje spíše Glycerietum maximae (Hroudová et al. 1988a).
Dynamika a management. Phalaridetum arundinaceae se vyvíjí jako přirozené společenstvo v sukcesi při zazemňování mrtvých ramen v nivách nížinných vodních toků, přičemž navazuje na Glycerietum maximae nebo různé ostřicové porosty svazu Magno-Caricion gracilis. Někde se porosty sečou i dvakrát ročně. Před první sečí dosahují často výšky 1–1,5 m, zatímco před druhou sečí jsou obvykle nižší než 1 m (Balátová-Tuláčková 1966). Phalaris arundinacea je konkurenčně silný druh, který se druhotně šíří i na opuštěných vlhkých loukách.
Variabilita. Lze rozlišit dvě varianty:
Varianta Scutellaria galericulata (MCH08a) s diagnostickými druhy Equisetum fluviatile, Lysimachia vulgaris a Scutellaria galericulata zahrnuje druhově chudší porosty s 5–15 druhy cévnatých rostlin na ploše 16–25 m², které se vyskytují v komplexech rákosin a porostů vysokých ostřic v místech s menším poklesem hladiny podzemní vody v suchých obdobích roku.
Varianta Ranunculus repens (MCH08b) s diagnostickými druhy Alisma plantago-aquatica, Iris pseudacorus, Lysimachia nummularia, Poa palustris, P. trivialis, Ranunculus repens, Rorippa amphibia a Symphytum officinale zahrnuje druhově bohatší porosty s 10–20 druhy cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Vyskytují se na místech výrazněji ovlivněných vodním proudem, který porosty občas narušuje a částečně obnažuje povrch půdy. Současně zde hladina podzemní vody poklesá hlouběji pod povrch půdy. Tato varianta je přechodná zčásti k asociaci Rorippo-Phalaridetum arundinaceae, zčásti k vegetaci vlhkých luk svazu Deschampsion cespitosae, s jejímiž porosty v terénu často sousedí.
Hospodářský význam a ohrožení. Porosty byly v minulosti sečeny spolu s ostatními typy luční a ostřicové vegetace v nivách. V současnosti se takto využívají spíše vzácně. Ohroženy nejsou a naopak mají tendenci se šířit na opuštěných vlhkých loukách. Ohrožené druhy se v nich zpravidla nevyskytují.